Náš syn má tři křestní jména

Je to tak. Náš 5měsíční drobeček má hned 3 jména. A proč? Protože se narodil ve Finsku, má maminku s velkou fanatazií a smyslem pro romantiku a tatínka, který jí to v těhotenství nedokázal odepřít.

Jmenuju se Vendula, jsem původem z Moravy a už třetím rokem žiju se svým slovenským přítelem Róbertem na jihu Finska (momentálně v Tuusula, 30km od Helsinek). Na konci srpna loňského roku se nám narodil milovaný syn, a tak se z nás stali hodně nadšení, trochu ustrašení, občas dost bezradní a hlavně hodně odhodlaní rodiče začátečníci.

Tři křestní jména – na začátku to vypadalo jako výborný nápad. Navíc, protože mám dobrou vyřídilku a schopnost lidi kolem sebe nadchnout, začalo se to líbit i Robertovi, který je jinak k bláznivinám tohoto tipu spíše neutrální. No prostě jsme mu dali jedno slovenské (protože má tatínka Slováka), druhé finské (protože se tady narodil) a třetí české (protože má maminku Češku, resp. Moravačku). Dohromady tedy Juraj Kai Kryštof.

Velkou inspirací mi byl samozřejmě jeden finský obyčej – tady totiž mají dvě až tři jména všechny děti. Není to tím, že by byly pokřtěny. Tři jména mají prostě zapsána do rodného listu, používají je všechna, a tím prvním je většinou rodina a okolí oslovuje. Když pak děti vyrostou, můžou si samy vybrat, které chtějí používat. Má kamarádka si takto v 18 letech jméno „změnila“. Prostě oznámila rodině, že už nechce být Outi, ale chce aby jí začali říkat v pořadí druhým jménem, Maria. Povedlo se. Já už ji poznala jako Mariu.

Možná to bude znít fakt hloupě, ale líbila se mi představa, že si náš Jurášek s sebou ponese kus Finska, Slovenska i Česka. Ať už bude žít kdekoli, bude mít v rodném listě a ve jméně připomínku, že se narodil ve Finsku a je „Čechoslovák“.

Má romantická představa se začala hroutit, hned jak jsme šli na ambasádu žádat o český rodný list a vyvalily se na nás ty stohy papírů, co musíme vyplnit a dodat. Náš syn totiž nebude Fin, nýbrž Čech a Slovák – po mamince a po tatínkovi. Dítě narozené ve Finsku dostává finské občanství pouze v případě, že je alespoň jeden z rodičů Fin, nebo by nabytí občanství rodičů mohlo dítě ohrozit – třeba tím, že je v zemi zrovna válka nebo by mu hrozilo vystěhování atp. S českým občanstvím Juráškovi nic nehrozí a tak jsme kontaktovali českou ambasádu s dotazem, co je potřeba udělat.

Nebudu se moc zdlouhavě rozepisovat, nicméně si zapamatujte, že není radno rodit ve Finsku (asi i obecně v zahraničí), pokud jste nesezdaní partneři, navíc každý jiné národnosti a ani jeden Fin. No, rodit klidně můžete, připravte se ale na stohy a tuny papírů a dokumentů, jež je třeba vyplnit, odeslat, přeložit, doložit, zaplatit…abyste měli s partnerem na dítě stejné právo, aby třeba dítě mohlo mít partnerovo příjmení a aby získalo rodný list a cestovní pas. My už tímto procesem procházíme od října loňského roku a prozatím se nám podařilo potvrdit otcovství, nahlásit jméno a příjmení malého a získat pro něj finské rodné číslo (henkilötunnus). Stále ještě nemáme český ani slovenský rodný list a o cestovním pase si budeme muset nechat jeste minimalně 3 měsíce zdát. Českým úřadům příliš nelichotí fakt, že na slovenské ambasádě jsme vypisovali 4krát méně dokumentů, nemusíme dokumenty z finských úřadů nechat překládat u soudního překladatele (neboť si to přeloží do slovenštiny sami) a vůbec se celý proces zdá býti rychlejším a jednodušším.

Vše se samozřejmě zkomplikovalo i protože jsem se neinformovala předem, čím budeme procházet… Holt neznalost neomlouvá. A co jsme tedy museli všechno obstarat?

Z České republiky (z matriky v místě trvalého bydliště) jsem si skrze ambasádu musela vyžádat výpis z evidence, který potvrzuje, že jsem nebyla v době narození Juráška vdaná. Pokud ano, pak by automaticky otcem dítěte byl můj manžel. Oproti tomu Robert by klidně ženatý být mohl, muž si očividně může rozsévat děti po celém světě.

Poté jsme mohli zavolat na Sosiaali Virasto (obdoba naši Sociálky) a na osobní schůzce potvrdit, že Robert je otcem. Kvůli tomu, že nejsme svoji, nemohl být automaticky zapsán v porodnici. Jurášek tedy patřil pouze ke mně a měl automaticky mé příjmení. Na úřadě jsem tehdy v listopadu před úřednicí a před Robertem musela písemně potvrdit, že jsem nebyla s jiným mužem mezi 31.10.2012 a 18.12.2012. Poté jsme podepsali vzorovou dohodu o péči o dítě, díky které Robert získal stejná práva jako já a já si až tehdy uvědomila, jak mě znervozňovalo, že nemáme oficiálně tatínka. Podvědomě jsem měla strach, že se mi něco stane a že Robert si malého nebude moct nechat.

Když už jsme měli s Juráškem tatínka na papíře (do dvou týdnu nám to přišlo písemně domů), mohli jsme na formulář pro Magistrát v Hyvinkää vypsat požadovaná jména a nové příjmení. Mezitím nám přišlo potvrzení, že Jurášek se stal automaticky Čechem po matce. Blýskalo se na lepší časy. Jurášek už byl oficiálně Juráškem, získal zdravotní kartičku a stal se plnohodnotným občanem.

Na české ambasádě jsme před pár dny vyplnili všechny potřebné dotazníky, žádosti o zápis, a jiné… a teď ještě musíme dodat výpis z evidence Magistrátu v Hyvinkää, kde je Jurášek zapsán. Je to v podstatě takový finský rodný list. Už jsme ho měli, bohužel byl v Angličtině (cizincům ho tady automaticky vystavují v anglickém jazyce), no na ambasádě nás poprosili, ať si ho seženeme znovu ve Finštině, neb bychom mohli mít problém s hledáním překladatele (ve Finsku jich moc není, či co…), a tak opět čekáme…až příjde výpis, až nám ho překladatel (kterého si najdeme) pošle, až budou úřední hodiny na ambasádě… Na rodný list je čekací lhůta další 3 měsíce, týden dva dokument poputuje do Finska, pak už konečně budeme moct poslat žádost o pas a snad už za další měsíc (nicméně taky možná až za 120dní) nám příjde konečně cestovní pas… a Jurášek bude moct navštívit svou rodinu v Čechách a na Slovensku. To už ale bude mít téměř rok…

Navíc v pátek jsem se hloupě rozhodla zavolat přímo na Magistrát v Brně, kde rodné listy vystavujou. Myslela jsem si, že by se mohla najít nějaká rychlejší cesta, jak získat cestovní pas. Omyl. Paní mi řekla, že možná budu muset dodat i oddací list mých rodičů. Když jsem to volala svému tátovi, tak se zdravě rozčílil a dost po právu se zeptal, jak jeho první manželství (moje máma zemřela v roce 1993) souvisí s narozením mého syna. Nebyla jsem mu schopná odpovědět… a teď jen doufám, že to byl nějaký žert či nesmysl a nikdo to po mně nebude chtít… To už teda nevím, na jak dlouho by se celý proces ještě prodloužil.

Taky vám to příjde na hlavu postavené? Je to smutné, ale život v zahraničí není med… hlavně co se týče všech těch lejster a dokumentů, které musí člověk shánět a obstarávat, aby mohl být v kontaktu a propojen se svou rodnou zemí. Kdybych já si tak věci více předem promýšlela, že?!

PS: Na české ambasádě nám řekli, že do českého rodného listu můžeme dítěti uvést pouze dvě jména… Kai musel jít z kola ven. Ovšem na slovenském rodném listě zůstal. Slováci mají povolena jména tři. Taky jsem se před dvěma dny dočetla, že podle zákona musí člověk v Čechách i na Slovensku používat všechna přidělená jména při styku s věřejnými institucemi. Uf. No to jsem na to zvědavá,…

21.1.2014 12:25

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist