Vyčurat, pomodlit a spát!

ZÁPISY Z FINSKA… aneb jak to dítě jenom uspat?

fotografie0055-1100x618.jpg

Náš malý Jurášek už brzy završí rok života, a já si dovoluji tvrdit, že se z nás stali akademičtí pracovníci přes uspávání miminka.

Které metody jsme už vlastně objevili?

SÁM V POSTÝLCE SÁM: Svatý Grál uspávacích metod. Každá matka o ní slyšela – většinou z druhé ruky (ve style „Děti kamarádky mojí kamarádky…“), více méně se o ni pokoušela a nakonec zkončila někde jinde. Spočívá v nakrmení unaveného dítěte, jeho položení do postýlky; následováno trochou broukání, zívání, koukání na ručičky, plácání do kolotoče, atp. završeno klidným a pokojným spinkáním. Osobně netuším, jak této metody docílit. Podařené pokusy bych mohla počítat na prstech jedné ruky a většinou jsem z toho byla tak vykulená, že jsem okamžitě musela zavolat Roberta, aby se na to přišel podívat. Metoda bývá s oblibou spojována s dalším bájným úkazem „SPINKÁM CELOU NOC“. Matky, kterým se jedna, či obě metody v kombinaci daří aplikovat, obdivujeme, zbožně uctíváme a zároveň se jich bojíme…jako všeho, co působí tak trochu nadlidsky a nedostižně.

ŘVU JAK TUR: Pokud by metody uspávání byly rozloženy na horizontální stupnici, tato by byla přesně na druhém konci od „Sám v postýlce sám“. Spočívá v položení malého unaveného, nakrmeného děťátka do postýlky;a zatímco se po špičkách či plazením vzdalujeme z ložnice/dětského pokoje, slyšíme nespokojené broukání, které se záhy proměňuje v neskonale hlasitý, nepříjemný řev. Co se týče intenzity, nelze paušalizovat, nicméně ze zkušenosti mé i mých kamarádek, bývá dva až pětkrát větší, než byste očekávali. Po srdceryvném řevu hraničícím s fyzickým vyčerpáním (na straně uspávajícího i uspávaného…) se dostavuje úlevný a kýžený spánek… Tak mi to bylo řečeno. Já sama nevím. Nikdy jsem to nedokázala dotáhnout do konce, a vždy nakonec zbaběle zakročila.

U PRSA: Dělal to každý a kdo říká, že ne, dělá to dodnes (dovoluji si parafrázovat Jaroslava Duška ve filmu Pupendo). Velmi účinná, pro obě strany příjemná a intenzivně zostuzovaná a haněná metoda, která spočívá v přiložení miminka k matčinu prsu a odtažení (odtržení, vytržení, násilnému oddělení, atp.) až ve chvíli, kdy dítě tvrdě spí.

MATENÍ NEPŘÍTELE: Tuto metodu jsem okoukala od své kamarádky, který ji úspešně používal u svého již trochu staršího syna (určitě měl přes dva roky). Dítě je při této metodě nutné přesvědčit, že všichni ostatní už dávno spí, a že mu ted nezbývá nic jiného, než taky usnout. Lehnete si s dítětem do postelem (či ho uložíte do postýlky a lehnete si vedle ní), zhasnete všechna světla, popřejete mu dobrou noc, zavřete oči a předstíráte, že spíte. Dítě po chvíli přemlouvání a neúspěšných pokusů probudit vás usíná. Z vlastní zkušenosti doporučuji opravdu usnout. Případný pláč či jiné prosby o pozornost jsou tak jednodušeji odbyty bez povšimnutí.

ŘECKOŘÍMSKÉ ZÁPASY: Objevila jsem ji nedávno, a v kombinaci s pohlazením po hlavě, zpíváním či broukáním je u uspávání našeho velmi aktivního syna nepostradatelná. Jednoduše spočívá v zabránění zbytečnho pohybu, který dítě ruší od usínání – lehkým chycením ručiček, které si dítě vráží do obličeje, položení ruky lehce na bok či na hrudník, aby sebou nemlelo a nevstávalo… samozřejmě nejde o použití hrubé síly; a chce to odhadnout moment, kdy už to funguje a kdy to ještě dítě rozčílí a rozpláče.

HOUPY HOU: V náručí, na fit-balónu, v kolébce, v hammocku, v šátku… Houpání a pohupování na miminka zabíralo od nepaměti. Věděli to i naši předkové, kteří svým ratolestem budovali kolébky a houpačky či je nosili v šátcích.

POCHOD PRAHA-PRČICE: Tuhle metodu jsem viděla u naší finské kamarádky. Dítě (asi rok staré) bylo posazeno do nosítka matce na záda (Manduca), načež ona se jala půl hodiny chodit po ztemnělém a ztichlém obývacím pokoji sem a tam, dokud dítě neusnulo (což jsme poznali, když mu hlava začala bimbat ze strany na stranu).

AUTEM, LODÍ, KOŇMO…: K nejoblíbenějším historkám jedných našich známých patří ta, jak museli uspávat jedno ze svých dětí jízdou v autě. Nevěděli, co s plačícím dítětem dělat, a nezabíralo nic než ho naložit do autosedačky a chvíli jezdit okolo domu. V tu ránu dítě spalo jako zařezané. Podobně u některých dětí působí také jízda v kočárku, v povoze, nebo v jiném dopravním prostředku.

Dost jsem téma spánku a usínání řešila a byly doby kdy pokaždé když mi malý usnul během kojení, přicházel pocit beznaděje a absolutního selhání. Četla jsem chytré knihy, stránky na internetu a poslouchala rady svých známých a rodinných příslušnic. Nic z toho mi nepomohlo. Jen mě to ještě více utvrdilo v tom, že co se týče uspávání, jako matka jsem selhala.

A pak jsem se jednou rozhodla, že tuhle kouli na noze dál táhnout nechci. Řekla jsem si, že stejně jako nic není neměnné, tak i  potřeby dítěte se mění. Pokud jsem jeden týden uspávala Juráška u kojení, další týden už možná stačio položit ho do postýlky a pohladit po hlavičce. Pokud jeden den ukolébavka zabrala, o měsíc později už ho mohl můj zpěv třeba z usínání rušit. Děti se učí, mění, první dva roky vývoje jsou ohromně rychlé a dítě se všem těm změnám přízpůsobuje různě. A já se rozhodla, že mým úkolem v celém procesu bude vytvořit mu bezpěčný a dobře ohraničený prostor, který všechny tyto změny bude schopný pojmout. A proto na tom, jestli mi dneska prcek usne sám nebo ne, nezáleží.
Byl to úlevný pocit.

A jaké hranice jsme mu s Robem vytvořili?

—- Koupeme každý den – i když finská lékařka se nad tím podivovala a řekla nám, že stačí dvakrát, třikrát týdne, rituál večerního koupání dodržujeme. Malý to má moc rád a čachtání ve vodě si užívá (obzvlášť teď, když jsme u našich a máme k dispozici velkou vanu).

—- Po koupání kašička – po koupání už si malý nehraje a hned jde večeřet. Dáváme mu kaši s ovocem – ovesnou, rýžovou nebo celozrnou, s trochou kokosového nebo olivového oleje a ovocem (banán, jablíčko, meruňky, borůvky, lesní jahody… atp.)

—- Po jídle na nočník – ano, zkoušíme a docela dobře to vychází. Skoro vždycky se po jídle v nočníku něco objeví.

—- A pak alou na kutě – i kdyby malý hned neusnul, jsme spolu v pokojíčku. Někdy to trvá déle (i hodinu), někdy usne hned, no nepolevím, dokud nespí. Žádní hraní, žádnéí divočení. malý je živý a my jsme si běkolikrát ověřili, že pokud po koupání nebo po večeří následuje jakákoli aktivita (hra s tatínkem, skype s babičkou a dědečkem, procházka v kočárku), rozdivočí se a pak ne a ne usnout…
Uspáváme ho zásadně v postýlce. První si s ním na chvíli lehnu do naši postele, zazpívám mu jednu dvě ukolébavky, nebo si s ním v klidu povídám. Pak mu dám mlíčko a uložím ho do postýlky. Někdy usne hned, jindy se ještě párkrát posadí nebo trochu protestuje. Hladím ho po vláscích, zpívám mu nebo ho hlasem uklidňuju a lehce ho přidržuju, aby sebou nemlel a nerušil sám sebe od spánku.

No zítra už zase budeme tři (Robo si pro nás přijede na Moravu! Huráá!) a tak bude mít i tatínek šanci si to vyzkoušet. Jsem na to zvědavá.

30.6.2014 2:45

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznetev zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist