Slaměný otec ( díl 3. Uspávání Čuftího )

Ženu mám stále u móře. Říkám si, že už musí být nasolená, jako vikingský sleď, ale neřeším to. Alespoň se přes zimu nezkazí. Než odjela, kladla mi na srdce asi půldruhého milionu důležitých provozních pokynů ohledně Čuftího, a já se zavázal k jejich důslednému plnění. Zapamatoval jsem si přesně dva…

Něco ohledně něčeho, a potom fakt, že Čuftího mám dát spát v osm hodin. Systematicky tedy kolem půl osmé navelím synka na úklid a hygienu a sám mu jdu uvařit hemno.

Vaření „hemna“ je pro mne fascinující už jen tím, že dodnes netuším, co to vlastně je. Přišla s tím žena, do Čuftího to lijeme už třetím rokem a on sám si to jednoho krásného dne pojmenoval „hemno“. Já vím jenom to, že je to bílé, drahé jako debil a na krabici je čtyřka a modrý pes. Když mám tu tajuplnou mimišlichtu hotovou, chystám se na oblékání pyžamka, ale ouha, synek chce kakat.

Inu, težko mu to budu vyčítat. Když člověk neporučí srdci, o to méně pak rektu. Usadím ho tedy na mísu, vybavím posledním číslem Autorevue, a dopřávám mu soukromí. Nevím, zda to víte, ale Rusům trvalo bezmála dvacet let, než vyvinuli ponorku třídy Tajfun. Čuftímu to zabralo dvacet vteřin. Po návratu na toaletu ho nalézám sedícího o čtvrt metru výše, na něčem, co by v Atlantickém oceánu zneklidnilo nejednoho pozorovatele NATO a o čem by se dal obratem napsat napínavý třídílný román, nesoucí název „Padesát odstínů hnědi“.

S otcovskou otrlostí se prodírám puchem, za který by se nemuseli stydět ani v Hong Kongu a v duchu obdivuji Čuftího, který ale září jako druhý blok Temelínu, a spokojeně se dožaduje utření. Umyji mu tedy zadní líc, potlačím pubertální nápad, vyfotit ten hnědý menhir trčící z mísy do rodinného alba a konečně to vykakané, umyté a do pyžamka oblečené dítě ukládám ke spánku. Leč běda.

Chce abych mu zpíval. Opět ho v duchu obdivuji. Rozhodně nejsem žádný Iglesias a ty dva tóny, jež jsem schopný vyloudit, slouží spíše k sebeobraně. To ani nemluvím o tom, že jedinou ukolébavku co znám, má na svědomí irská rocková formace Therapy? a když odhlédnu od svérázné aranže, nazpívali z ní ti darebáci jen první sloku, kterou tudíž ubohému Čuftímu hýkám stále dokola. Synek nicméně vypadá spokojeně a už po půl hodině mých akustických výkonů, jež by mi v Superstar spolehlivě garantovaly místo generála hvězdné pěchoty, vykazuje první známky únavy…

(…pokračování příště 😉 )

12.2.2018 1:22  | autor: Jan Horn
Více o tématu: oblékáníotecspát

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

TOPlist