Slaměný otec ( díl 1. Koupání )

OTEC NA OCET Tak mi odjela žena k móři. Nu což, není to porvé, a ten týden s Čuftím tu snad jako vždycky zvládnu, říkal jsem si. Žena mi nabídla pomoc tchýně. Odvětil jsem, že naše 0,5+0,2 je příliš malé, aby pojmulo tchýni i její koště. Její pohled mne ogriloval důsledněji, než Phoenix Wolverina v předposledních X-manech, a v hloubi duše troufám, že to ještě bude mít dohru…

A tak jsme s Čuftím osaměli. S neochvějnou jistotou, že po třech letech drilu už mně nic nezaskočí, tatínkoval jsem jako běsný od soumraku do úsvitu, až nadešel čas koupaní. Připravil jsem tedy vanu s adekvátně teplou vodou, synka navelel do polohy „nahý a odhodlaný“, po předchozí zkušenosti zredukoval jeho koupací hračky o 99% a … začal koupat.

Čuftík vodu miluje, takže se vesele cachtá, hraje si decentně a tak já, ukolíbán jeho samostatností, příležitostně vyřizuji firemní poštu. Občasné šplouchnutí kontroluji důsledně, leč zběžně. Minuty plynou, Čuftík září spokojeností a pomalu nastává čas samotné očisty. Zkušeně tedy obohatím vodu o přiměřené množství dětského mýdla, ledabyle promísím paží a přitom si poprvé všimnu, že voda ve vaně je nezvykle mléčně kalná. No co, pomyslím si, asi si do ní synek krapet ulevil. O důvod víc, ho pořádně vydrbat!

Zítra jdeme do školky, tak jen ať se leskne! I chopím se houbičky ve tvaru medvídka a jmu se Čuftího pucovat svědomitě, jako čerstvě poraženou svini. Synek se spokojeně směje a po chvíli se opravdu začíná lesknout. Akorát, že krapet moc. Asi jako Edward Cullen ve Stmívání. To už mi přijde divné. Vytáhnu špunt z vany, nechám pomalu odtékat vodu a začnu synka pomalu sušit. Froté ručníček na dětské kůži vydává suché vrzavé zvuky, jakoby se vyschlá stařena pokoušela nasoukat do nových Sado/Maso hadrů. To už je na hranici záhady. Nicméně synek vypadá spokojeně.

Čistý je jako Stáník Grossů na předvolebních billboardech, tak se tím přestanu trápit, zabalím ho do ručníku, vytáhnu z vany… a už vidím chybu. Všechna voda akorát odtekla, a jak jsem synka zvedl, spatřil jsem pod ním ležící, a zpola rozmočené mýdlo, co jsem si přivezl z řecka. Tohle mýdlo… to není jen tak obyčejné mýdlo. Hoši opálení ho tam vyrábí z olivového odpadu, řekyně v něm perou montérky, já se s ním myju a Turci s ním čistí odpadní trubky. Synek si ho omylem zvrhnul do lázně a strávil jí tak celou v nadkritickém množství řeckého olivového louhu. Zbytek večera trávím natíráním spokojeného Čuftího dětským olejem a úvahami nad tím, že se mám ještě pořád co učit 😉