Pokusím se naznačit, kterým směrem bychom se měli pustit, které nutné změny jsou celospolečensky přijatelné a které povedou ke zlepšení psychosociálních aspektů našeho porodnictví:

Do pregraduálního i postgraduálního vzdělání jak lékařů, tak porodních asistentek je nutno zavést teoretickou i praktickou psychologii v oblasti porodnictví a neonatologie. Tyto znalosti pak navazují

postupy přirozeného porodu v porodnici. Mnoho žen odmítá rutinní standardní intervenční

·         porodnictví, kterým se řídí většina našich porodnic. Jsem přesvědčen, že uvedení do praxe těchto 10

·         bodů, které jsou uvedeny v příloze tohoto článku, ve velmi výrazné míře posune české porodnictví

·         kupředu. Po vlastních zkušenostech z mého pracoviště jde o systém péče, který je velmi vstřícně

·         přijímán rodičkami, porodními asistentkami i porodníky. Nejde o kontroverzní systém a troufám si

·         tvrdit, že jeho zásady je pro ženy, které tento přístup vyžadují, možno aplikovat ve všech českých

porodnicích. Pokud budou tyto podmínky zajištěny pro všechny ženy, troufám si tvrdit, že ty, které i přesto budou požadovat plánovaný porod v domácnosti, nepotřebují péči ani porodní asistentky, ani porodníka, ale psychiatra. Představoval bych si, že pokud bude Pracovní skupina pro porodnictví pokračovat ve své činnosti, tyto dva body by měly být počátečním konsensuálním výsledkem.

 Další požadavky „porodnických aktivistů“ jsou již kontroverzní a jejich řešení je v současné době velmi problematické. Jde zejména o samostatnou činnost porodních asistentek. Neexistují sice statistická data, ale jsem přesvědčen, že většina porodních asistentek pracujících jak v ambulantní, tak v lůžkové sféře, je se svojí pracovní náplní a svým zařazením v systému péče o ženu spokojena. Nechtějí se pouštět do rizik samostatné ambulantní práce, natož samostatného rození, ať už v porodním domě nebo v domácnosti. Nicméně současné vzdělání porodních asistentek je