Kateřina ve 39. týdnu těhotenství: Na obou pólech
Těhulka LIVE
TĚHULKA LIVE! KATEŘINA Dnes čtete můj poslední těhotenský článek. Mám málem slavnostní náladu, možná dost patetickou. Cítím se podobně jako o „Silvestru“, v závěru jedné etapy. Brzy přijde doufám úspěšný „nový rok“ a budu z plných sil psát postřehy...
Katko, moc krásně jste to shrnula! Držím Vám palce, ať to jde v pátek hladce, celý zákrok proběhne bez jediného zaváhání a Vy jste po operaci brzo čilá a můžete si užívat svou holčičku! Ze srdce Vám přeju hodně zdraví a štěstí v rodinném čtyřlístku 🙂
Katko,
už na začátku vašeho těhotenství jsem psala, že mám taky takhle „šíleně“ brzy po sobě dvě děti, holčičku a kluka, akorát holčičku první. A taky jsem poslouchala a stále poslouchám, co že jsme to provedli za šílenost, případně lítostivé komentáře, že to mám tedy záhul. Ano,mám, jako se dvěma dětmi, jako spousta dalších maminek, ať už s dvojčaty, dětmi brzy po sobě, hodně věkově od sebe, každé má totiž něco. A já jsem moc ráda, že mám ty své dva skřítky takhle brzy po sobě. Stojí to za to! Takže negativní komentáře nadále nevnímejte a nebo si naučte nějakou větu, kterou ostatním vyrazíte dech. Já třeba říkám, že jsme chtěli ještě dřív, ale nevyšlo to. Většinou to „protivníka“ umlčí 😀
Přeji vám, aby vše proběhlo podle plánu, brzkou regeneraci po porodu a těším se na šestinedělní články! Určitě to zvládnete, jste silná žena! Budu na vás myslet!
Zuzka
Milá Katko, držím pěsti, ať vše dobře dopadne. Trošku Vám zavidím (:-)), že už máte přesně daný termín porodu, já se svůj ortel dozvím snad zítra. A ty všechny řeči hoďte za hlavu. Kolega v práci má dvě dcery narozené rok a 1 měsíc po sobě (momentálně je té první rok a půl a druhé 5 měsíců) a vůbec si nestěžuje. Přesně jako Vás tak i jeho ženu všichni strašili, že to bude hrozné, že je to ještě horší než mít dvojčata atp. Oni jsou však takto spokojení, holčičky jsou totiž prý moc hodné a vůbec nezlobí. 🙂 A koneckonců, jak se říká, každý svého štěstí strůjcem. Já třeba bych taky ráda měla dvě děti a ideálně tak s dvouletým odstupem, což taky již několik lidí zkritizovalo, že je to moc brzy. Jestli by na tom světě nebylo líp, kdyby se každý staral sám o sebe a neustále nektritizoval rozhodnutí druhých lidí. 🙂
Přeji tedy hodně štěstí a těším se na další články.
Denisa
Milá Kateřino,
celou dobu, co přispíváte na Babyweb, čtu Vaše články, a i když jste úplně odlišná osobnost než já, v mnohém Vás shledávám pro mě velmi inspirativní. Váš poslední těhotenský článek mě ale opravdu psychicky podpořil. Jsem také podruhé těhotná, děti od sebe budou 17 měsíců a už pár měsíců se potýkám s velkým strachem, jak to vše zvládneme. Moje okolí mi v tom moc nepřidává, protože podobně jako Vy jsem se setkala a setkávám převážně s negativní reakcí. Z mých bližních mi vlastně pogratulovala až tchyně, ale až poté, co několik týdnů o těhotnství už věděla a nejprve nereagovala vůbec nijak.
Musím ale říct, že tyto negativní reakce okolí mě paradoxně nakoply k tomu mít z těhotenství větší radost a k větší sebejistotě, že to prostě dokážu a zvládnu.
Vám přeji pohodový porod a hlavně rychlou rekonvalescenci a mnoho radosti z obou Vašich dětí.
Těším se na Vaše další články o nově narozené holčičce. 🙂
S úctou,
Zuzana
Milá Zuzano,
ani nevíte, jakou mi Vaše reakce udělala radost. Kdybych toto celé psala „jen“ kvůli Vám, mělo to pro někoho evidentně přínos a to je fajn pocit. I pro mě je důležité vědět, že někdo, kdo je ve stejné situaci jako já (14 nebo 17 měsíců rozdílu mezi dětmi, to je už vážně jendo!) a vnímá ji podobně. Myslím, že se můžeme klidně nabubřele pochválit – ony podivné reakce v nás vyburcovaly vlastně novou sílu, určitě potřebnou. Osobně se cítím až rebelsky a mám upřímně chuť trochu provokovat, vracet jim to, ale nešlo mi to s takovým nadhledem, jak bych si přála. Mám v takových chvílích chuť mít dětí alespoň šest nebo osm 😀 a všem ukázat, že to půjde a že je taky třeba myslet vztahy těch dětí, na věkovou blízkost. Jistěže není nikde psáno, že je receptem na bezproblémové sourozenectví, ale nikdo mi nevymluví, že v raném dětství hraje každý měsíc rozdílu určitou roli – v pozitivním i negativním smyslu. Důležité je, že se těšíme a že jsme odhodlaní – my i naši partneři. A určitě to zvládneme. Přeji hodně sil a dávejte o sobě vědět, jak vše zvládáte. Já mám dnes poslední možnost dělat dopředu hrdinku :p
Deniso, Zuzko a Jarko,
děkuji Vám za povzbuzení a přání. Zuzko, máte tak nádhernou fotku s dětmi a nelze uvěřit, že by byl ten úsměv falešný nebo vynucený pro objektiv fotografa. To se zkrátka pozná! A těším se, až budu mít podobnou fotku s dětmi já – moc mě ta Vaše povzbudila 🙂 Deniso, brzy se dočkáte a uvidíte, že u druhého dítěte už nebudete tak nedočkavá. Vloni mi ale bylo stejně jako Vám. Taky díky za sdílení pozitivní zkušenosti s málemdvojčaty. Rok a jeden měsíc, tak to máme přesně se sestrou a funguje to dodnes. Jinak s Vámi souhlasím – kdyby se každý staral sám o sebe v první řadě, nebylo by to vůbec špatné… já jsem se totiž na rady kromě mámy a sestřičky na gynekologii (které se dvěma rychlými porody mají zkušenosti)nikoho neptala, ale dostala jsem jich snad deset tisíc a k tomu ještě vždycky pěkné postrašení. Ale taky fajn zkušenost – už vím, co NIKDY nebudu chtít svým dětem dělat. Takhle někomu empaticky „spamovat“ hlavu… mějte se krásně všechny.