Kateřina ve 39. týdnu těhotenství: Na obou pólech

TĚHULKA LIVE! KATEŘINA Dnes čtete můj poslední těhotenský článek. Mám málem slavnostní náladu, možná dost patetickou. Cítím se podobně jako o „Silvestru“, v závěru jedné etapy. Brzy přijde doufám úspěšný „nový rok“ a budu z plných sil psát postřehy z mého šestinedělí.

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz


O Silvestru obvykle nebilancuji ani si nedávám předsevzetí. Těhotenské zúčtování ale udělat chci. Přijde mi totiž celkem dost zajímavé, v čem všem bylo jiné než to, které jsem prožívala teprve před rokem a pár měsíci. Stejná žena, stejné tělo, stejně chtěné dítě a v mnohém jsem nyní stála doslova na opačné straně pólu než prvně.

Naprosto jiný byl už začátek těhotenství – na předchozí jsme čekali jen krátkou chviličku po neúspěchu, dali jsme si očekávaný vánoční dárek v podobě pozitivního těhotenského testu přímo na Štědrý den. Testy jsem měla nakoupené dopředu, sledovala jsem každou mou tělesnou změnu a myslela si, že těhotná budu. A teď? O jednom březnovém víkendu jsem začala mít překvapivé problémy s kojením a nevěděla jsem proč. Tomáškovi mléko moc nechutnalo, poplakával, měl hlad a já řešila přikrmování. Ve středu 12. 3. mě napadlo udělat si těhotenský test – nic neukázal. Šla jsem klidně připravovat snídani a uvědomila jsem si, že jsem jej nevyhodila a nechala na kraji umyvadla. Šla jsem papírek z hygienických důvodů ihned uklidit a zírala jsem na silné dvě čárky. Už jsem je vážně nečekala. Bylo to doslova obrovské překvapení, navíc i proto, že plné kojení a lékařské prognózy nás připravily spíše na variantu, že druhé dítě hned tak nebude. Otěhotněla jsem, když bylo synovi 5 měsíců a ještě jsem měla pěkně červenou jizvu po císaři.

Těhulka LIVE!: Využívá nadstandardní program lékařské péče Materna II. cmc-logo.jpg

Prakticky vůbec jsem se tentokrát nestresovala. Nebála jsem se neúspěchu, netlouklo mi zrychleně srdce, když jsem se šla na ultrazvuk přesvědčit, zda miminku tluče srdíčko. Cítila jsem vnitřní jistotu a říkala jsem si, že když už se takto sebejistě miminko přihlásilo o šanci být s námi na světě, všechno už vydrží. Rozhodně jsem tento jiný stav brala dost sportovně. Drtivou většinu rad, jak by se těhotná měla chovat a starat se o sebe, jsem s miminkem zkrátka nemohla dodržet. A víte, co se stalo? Vůbec nic. Naopak jsem dospěla k závěru, že pohodová psychika je v těhotenství víc než řekněme zdravotní odpovědnost či jak nazvat onu další stránku. Hodně lidí mi říkalo, že vypadám lépe než při Tomáškovi – pověry nepověry, holka neholka. Subjektivně to cítím stejně.

Přečtěte si také:

Při prvním těhotenství jsem byla oteklejší, strhanější a vystrašenější. Přeci jen jsem měla krátce po negativní zkušenosti s těhotenstvím, k tomu Bechtěrevova choroba, zpočátku hodně práce, ranní vstávání, pracovní úkoly, dojíždění na druhý konec Prahy a časté nemoci mých studentů nakonec k prvnímu těhotenství přidaly přívlastek „rizikové“. Tělesné zúčtování dopadlo lépe, než jsem předpokládala. Kromě zhoršení metliček na jednom lýtku žádná újma. Jsem velmi spokojená se svými vlasy, nehty, zuby (žádný kaz ani odvápnění), nemám ani jednu strii – určitě díky Bepanthenu, za který opravdu srdečně děkuji. Přibrala jsem necelých 15 kg, více než při synovi. Dost jsem váhu, respektive zadek řešila, když jsem v červenci zaplula do plavek, pak mě to přešlo. A za poslední měsíc jsem nepřibrala ani deko, zato holčička posílila úplně nejvíce.

Nenavštívila jsem jediný kurz, nepřečetla jsem jedinou knihu o výchově dětí, zřídkakdy jsem hledala informace. Vystačila jsem si se zkušenostmi, kterých právě nabývám jako jednomatka. Dospěla jsem k závěru, že všechny předporodní kurzy a poporodní kurzy, kurzy ke kojení, kurzy k šátkování, kurzy ke znakování, kurzy ke svačinkám a stravě, kurzy k nejrůznějším typům porodu a kdesi cosi považuji tak nějak za nepřirozené. Dávám na intuici a velkými přípravami jsem se nezabývala – ani těmi materiálními. Koupili jsme kočárek, postavili postýlku, obohatila jsem výbavičku o některé vyloženě holčičí kousky, vyprala ji a vyžehlila. A je hotovo!

Nebyla jsem ale vůbec připravená na tak četné rozpaky okolí. První těhotenství mi všichni přáli a očekávali ho, to druhé drtivou většinu doslova šokovalo. Reakce mnohých bližních mě dost mrzely – nepogratulovali mi, strašili mě, rozpakovali se. Určitě se báli i o zdraví, ale nedokázali se se mnou radovat nebo se „jen“ těšit ze skutečnosti, že se těšíme my. Vět typu: „Ty jsi blázen. Jak to chceš zvládnout? Teď ti to začne. Ještě si užívej, dokud je dítě uvnitř, pak to bude ještě horší,“ jsem si užila dosyta. A lezly mi na nervy a otravovaly mi těhotenský svět. Nejsem úplně spokojená s tím, že jsem s těmito řečmi nedokázala efektivně a zavčasu zatočit. Ale vytočit jsem se vyloženě nenechala. A ještě bych našla jedno negativum – rozhodně jsem nebyla tak obskakovaná, zato jsem byla podstatně více strašená, jak to budu mít náročné, málem k nepřežití. Mnozí se mnou jednali v modu: „Když ses do toho dala, musíš leccos vydržet. Zvykej si.“ Protože pak to bude ještě horší…

Poslední dny před porodem jsem si proti loňsku užila. Stihla jsem vše, co jsem si přála – v týdnu jsem se z posledních sil co nejvíc věnovala Tomáškovi. Prožili jsme intimní chvilky v kavárně, kam jsem ho vzala na jablečný koláč. Všechno jsem mu znovu vysvětlovala, kdo je v bříšku a proč, kam půjdu a kdy se vrátím i koho přinesu domů. Vyprávěla jsem mu o tom, jak je báječné mít sestru. Uznale kýval hlavou a občas se za ni chytil, ale vnímal. Náš rozhovoro-monolog jsem zvlášť v jeho závěru chápala spíš jako velkou legraci, ale jedna postarší paní sedící vedle u stolku nás evidentně poslouchala a opravdu doslova zamáčkla slzu. Byla mi sympatická a jen jsem se modlila, aby nevyřkla nějakou strašící větu nebo dokonce soucitnou, hodnotící – jak to budu mít těžké. Nezklamala, potřásla mi rukou, popřála hodně štěstí a řekla mi, že jsem udělala moc dobře – „střihnout“ si děti takhle rychle po sobě je prý to nejlepší, co jsem pro ně mohla udělat. Byla babičkou snažící se řešit žárlivosti jejích dvou vnuků 5,5 roku od sebe… ale víc jsem se nedozvěděla.

Nastupuji do porodnice beze strachu, natěšená a odhodlaná. A taky s pěkně silnou složkou vzorně vyplněných papírů k porodu – mezi kontrakcemi bych tento fascikl vyplňovala jen velmi nerada. Předoperační vyšetření je dokončené a už celkem papírově prokázalo únavu – několik hodnot vylétlo ze závorek, ale prý celkem běžné odchylky pro závěr těhotenství. Mám třeba málo cukru v krvi a málo červených krvinek, tak se budu snažit ještě trošku lépe jíst a teď si jdu dát bez výčitek trošku čokolády.

Všechny vás zdravím

Kateřina


Kateřina právě prožívá 39. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

b633476620148198636.jpg

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist