Klub těhulek (77): Omdlívání a mateřská uhoněná

Janu potěšily dobré zprávy, které opět potvrdily, že je vše v pořádku. Přemýšlí, jak vyzrát na pálení žáhy a špatný spánek. Poradíte jí? Marie se potýká s nedostatkem sil, slabostí a kopanci svého živého miminka. Gábina přichází na to, jak paradoxní je název mateřská dovolená.

JANA:

Milé dívky, ženy, mamimky, těhulky i čekatelky,

výsledky z dalšího genetického testu našeho malinkého budulínka v bříšku jsou opět naprosto v pořádku. Co také jiného by se dalo čekat, že. :-) Musím přiznat, že opět radost zavládla v celé mé dušičce a nebyla to jediná radost tento týden!

O víkendu nás navštívili kamarádi, kteří se snaží o miminko už několik let. Po dlouhých měsících snažení, všemožných vyšetřeních a návštěvách centra asistované reprodukce, po pokusu umělého oplodnění se jim letos v únoru podařilo otěhotnět. Zázraky se dějí a díky za ně. Měla jsem slzičky v očích, když mi to kamarádka říkala. A to jim tvrdili, že přirozenou cestou otěhotnět nemohou! A ono je to jinak a je to tam! Mám z nich obrovskou radost a přeji jim, aby vše bylo v pořádku a v listopadu se těšili z krásného a zdravého miminka. Stačí na to přestat usilovně myslet a jde TO. Oni jsou jasným příkladem.

Minulý týden jsme byli všichni, tím myslím celá naše rodina (manžel, Jaroušek a já s pupíčkem) na druhém focení v ateliéru Fotopromě.cz. Pan fotograf byl opět báječný, jen u některých pozic jsme se opravdu nasmáli a já měla co dělat, abych vše zvládla zkoordinovat – ruce, nohy, pupíček správně natočit a ještě se usmívat. Výsledek uvidíte brzo sami. Je příjemné nechat se opečovávat vizážistkou, jen kdybych ji tak měla každé ráno doma. To by byla vážně paráda.

Posledních pár dní špatně usínám, špatně spím a ráno jsem jak v mlze. Nevím, zda je to tím, že Jája pravidelně noc co noc cestuje ze svého pokojíčku k nám do ložnice. Nechce být sám. Někdy ho odvedu, ale často nemám sílu, abych vstala a šla ho znovu uložit. Například dnes: ani nevím, v kolik přišel, vlezl si přímo mezi nás, sám se zavrtal pod deku a mě vzbudili až kopanec do zad, když se otáčel. Nevím, jak dlouho tam spal. To bych přece jako správná máma měla slyšet, když se vzbudí, a obzvlášť, vrtá-li se pod mou peřinou. Pak celý den řádí jako ďábel. Kde se v něm všechna ta energie bere a proč já jí mám žalostně málo? Nic si nepamatuji, nic nestíhám. Někdy se děsím, co bude, až se nám narodí druhý rošťák.

Také mě dost často pálí žáha. Máte nějaké osvědčené rady a tipy, jak na ni bez použití léků? Budu moc ráda, když mi napíšete do naší diskuze do Klubu těhulek.

Krásný týden a příště opět u písmenek.

Vaše těhulka Janča


MARIE:

Milé ženy,

tento týden proběhl v jakési mé přetaženosti. Nepamatuju si, že bych prožívala podobné tělesné pocity a neduhy v prvním těhotenství jako nyní. Poslední dny vnímám úbytek fyzických sil.

Za prvé se mi „sekla“ záda, a to dokonce dvakrát za týden. Nejprve to bylo z toho, jak jsem Matyáška zvedala do autosedačky. Hned jsem si nasadila homeopatika a po dvou dnech bolest ustala. Jenže po dalších dvou dnech se to vrátilo, ani jsem nepostřehla proč. Připomíná to skříplý nerv v kříži, ale kdo ví, co se tam vlastně děje.

A za druhé mívám pocity slabosti jen z obyčejné krátké chůze, kdy jdeme s Tyšíkem třeba do obchodu. Chvíli jdu normálně, po chvilce ale nemůžu popadnout dech, často mě tlačí břicho a kůže se napíná tak, že si představuju, že je těsně před explozí… Do toho malá ne že kope, ale obrací se, procvičuje se, snad tančí, těžko říct, co všechno provádí. Ale mě to skoro ubíjí, často to už bolí. Když připočtu tvrdnutí břicha, nízký tlak a denní výstupy domů do třetího patra, celá tahle rovnice končívá stavy „těsně před omdlením“. Naštěstí se žádné omdlívání nekoná, i když nedávno mě při rychlejším zvednutí ze sedu do stoje přestalo poslouchat tělo a žuchla jsem sebou volným pádem na zem. Nic se nestalo, jen se mi prostě podlomily (nejen) kolena a bylo to. Naštěstí se to stalo doma a spadla jsem jaksi opatrně… Neumím si vysvětlit, čím to všechno může být. Železo beru, jím a piju pravidelně, šetřím se, jak to jen jde.

Oproti tomu, další setkání s mou dulou Libuškou bylo úchvatné. Zase jsme si tak krásně popovídaly. Dostala jsem nádherné rady, jak zvládat v životě svou psychickou nerovnováhu a ačkoliv nepadlo o porodu téměř ani slovo, všechno se to na něj dá aplikovat. Při mém prvním porodu jsem se nedokázala dost uvolnit a pomoci tak miminku ven, prostě jsem se z těch bolestí spíš stáhla, lekla se jich a bylo to kontraproduktivní. Libuška mě připravuje na opak, příjmout tu bolest, dovolit si ji a nechat se vést tělem tam, kam bude chtít směřovat. Sice mi to přímo takto neřekla, ale mám dojem, že o tohle tu jde.

Středeční návštěva u gynekologa proběhla rychle a stručně, tentokrát bez ultrazvuku. Doktor je se vším spokojen. Sestřička jen zaznamenala rychlejší tep miminka. Když jsem ji ale uvědomila o tom, jak je holčička akční, přišlo jí to adekvátní. Příště vám napíšu o kolínské porodnici, kam se na konci tohoto týdne konečně chystám.

Hezké slunečné dny!

Vaše Marie


GÁBINA:

Milé těhulky a maminky,

tentokrát píšu ve spěchu. Sice jsem doma na mateřské, ale nechápu, proč se tomu říká „dovolená“. Permanentně něco dělám a kolikrát si až večer vzpomenu, že jsem vynechala snídani nebo oběd. Prostě jen proto, že jsem neměla čas.

Můj přítel je zpět v práci a já trávím dny s Tobym. Během pobytu v porodnici nebyl Toby často vzhůru – vlastně se jen najedl a opět usnul. Teď už se trošku rozkoukává a během dne je po krmení ještě chvilku vzhůru. Nepláče, ale i tak je mi líto nevěnovat mu svou pozornost. Chovám ho, mluvím na něj. Domluvili jsme se s Michelem, že na něj bude každý mluvit svou rodnou řečí a naším společným jazykem zůstane angličtina. Přečetli jsme si o tomto tématu několik článků. Dozvěděli jsme se, že je důležité, aby každý mluvil stále tím stejným jazykem. Neumím si představit, že by moje dítě neumělo česky. Vždyť má v Čechách babičku, dědu, tetu… Kolikrát se ale přistihnu, že na něj mluvím anglicky, aby tomu, co mu říkám, rozuměl i můj přítel. Takže můj bojový úkol je: mluvit s Tobískem zásadně česky!

Toby má každý večer období, kdy není moc spokojený. Nechce spát ani ležet, hrát si nebo jíst… Je to většinou v době, kdy je čas přesunout se do ložnice. Má v sobě asi zabudovaný nějaký radar, protože v obývacím pokoji krásně spinká, a když ho opatrně přeneseme do ložnice, je opět vzhůru a náš spící andílek se mění v nevrlé miminko. Nezbývá než chodit s ním po ložnici, houpat a natřásat. Kolikrát už v duchu prosím, aby usnul…, a to prosím ve všech jazycích.

Vypadá to, že má večer už naspáno, a proto se mu nechce spát. Mám ho ale během dne budit, aby byl večer víc unavený…?

Mějte se krásně a příště opět na napsanou!

Gábina


Chcete dostávat každý týden obrázek vašeho týdnu těhotenství s podrobným popisem, jak se vyvíjí vaše miminko? A k tomu spousty praktických informací týkajících se aktuálního týdne vašeho vlastního těhotenství?

Stačí se zaregistrovat zde a je to. Každý týden vám ve chránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru pro váš týden těhotenství!

Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené