Bar v 15. tt – první trimestr

První trimestr se stejně jako v prvním těhotenství nesl v duchu celodenních nevolností. Zpětně mám pocit, že byly tentokrát možná trochu snesitelnější, ale jelikož tentokrát jsem se musela zvládat starat ještě o naši desetiměsíční dceru, vyčerpaná jsem byla dvojnásobně.

Ačkoliv ty nejhorší stavy, kdy jsem nebyla téměř schopná vstát z postele, trvaly pouze měsíc, i tak jsem měla pocit, že to nemůže dopadnout dobře. Když se pak najednou tradiční celodenní nevolnost nedostavila, byla to neskutečná úleva. Hlavně proto, že starat se s těhotenskými nevolnostmi o desetiměsíčního kojence nebyl žádný med.

Týdny plynuly a chyběl doktor

Začala jsem se zajímat, jak těhotenství v Izraeli vlastně probíhá. Ptala jsem se lidí kolem sebe a dostávala kusé informace, které dohromady dávaly spíše chaotický obrázek předporodní péče typu „co si nezařídíš, to nemáš“. Gynekologa jsem tu ještě neměla, takže jsem všechno musela zařídit od začátku. Ze všech informací, které se k nám o těhotenské péči dostaly, jsme došli k závěru, že vložit se péče soukromé placené kliniky je nejen lepší varianta, co se týče kvality lékařské péče, ale pro nás i nutnost, neboť soukromé pojištění, které si v Izraeli platím, nepokrývá náklady spojené s těhotenstvím a porodem.

Dostala jsem doporučení na jednu kliniku na severu Tel Avivu a zavolala tam. První zádrhel byl, že na recepci nemluvili anglicky, což se mi příliš nelíbilo. Celý rozhovor a objednání na první prohlídku tak musel vyřídit přítel, což byla pravděpodobně chyba, protože kolem něho naše první těhotenství proplulo jako vítr, aniž by v něm zanechalo nějaké povědomí o tom, co všechno takové kontroly obnášejí. Objednali nás na 13. týden těhotenství (což mi bylo trochu divné, proč až za tři týdny), a když jsme na onu kliniku konečně dorazili, pochopila jsem, že náš výběr byl naprosto chybný.

Na recepci kliniky jsme zaplatili 800 NIS (cca 4800 Kč) za vyšetření a  byli odesláni do ordinace. Před lékařkou v ordinaci jsme spustili naši písničku o tom, jak hledáme gynekologa, který by vedl moji těhotenskou poradnu, a byli jsme tvrdě vyvedeni z omylu. Lékařka sice byla gynekolog, ale sonografista a my jsme přece přišli na prvotrimestrální screening. A pak začala komedie. Dostávali jsme banální otázky, na které jsme neznali odpovědi: V jakém jste týdnu těhotenství? Hm, nevím… asi ve 13… Máte výsledky krevních testů? Jakých testů…? Probíhá těhotenství bez komplikací? Eh… asi…? Poté proběhla ostrá slovní výměna v hebrejštině mezi doktorkou a mým přítelem, jejíž podstata byla, že jsme hledali gynekologa, který se o mne postará a odešle kam je třeba a ne „skiru“ která se dělá až na žádost onoho gynekologa.

No nic, zaplatili jsme, nárok na vrácení peněz jsme neměli, takže nám doktorka provedla první screening. Podle ultrazvuku jsem byla 12+3 tt a plod vypadal, že se vyvíjí dobře s minimálním rizikem Downova syndromu. Překvapilo mne, že se k diagnostice využívala nejen klasické zobrazení ultrazvuku, ale ve velkém množství i 3D ultrazvuk, což pro mne byla novinka. Dostali jsme žádanku na krevní testy, které doplňují v rámci screeningu ultrazvuk a byly nám doporučeny dvě laboratoře.

Bohužel většina lékařských zařízení nemá přidruženou laboratoř, takže člověk musí cestovat přes půl města na místo, kde mu odeberou krev. Vyrazili jsme hned do jedné z laboratoří, ale když jsme dorazili, byli jsme šokováni vzezřením toho místa. Všude špína, cigaretový kouř a pracovníci v ušmudlaných pláštích, které možná kdysi byly bílé. Prohlásila jsem, že ve středověku taky ženský byly těhotný, nikdo jim testy nedělal a nějak porodily, otočila se a okamžitě odtamtud odešla. Takže jsme byli o nemalou částku lehčí, měli pouze půlku testu a pořád neměli gynekologa. Zavolali jsme do druhé laboratoře, na kterou jsme dostali kontakt. Již po telefonu zněli mnohem více profesionálně, tak jsme si zarezervovali termín odběru a doufali v zázrak.

Blýská se na lepší časy

A byli jsme příjemně překvapeni! Laboratoř se nacházela v areálu jiné soukromé kliniky, se kterou úzce spolupracovala, což je v Izraeli poměrně vzácný jev, a co víc, na klinice se nacházel gynekolog který byl ochotný nás přijmout do těhotenské poradny a dokonce v té samé budově byla možnost provedení dalších těhotenských screeningů. Ceny byly také příznivější, nežli na té první klinice. První konzultace stála 600 NIS (3600 Kč) a každá další 500 NIS (3000 Kč). Screening stojí 2000 NIS (12 000 Kč).

Za tohle těhotenství bychom si pravděpodobně mohli koupit nové auto, ale nemáme na výběr a konečně jsme si také mohli oddechnout, že se věci dávají do pohybu. Proběhla první konzultace v těhotenské poradně, zjistila jsem, že jsem za první trimestr přibrala tři kila (to budou ty kila čokolády, kterou jsem se pokoušela zahnat své nevolnosti) a další objednání jsme dostali na druhotrimestrální creening (2. skira), který proběhne v 17. tt.

Porodní dilema

Když už jsme vyřešili těhotenskou poradnu, došla řada na debatu ohledně porodnice a porodu. Přítel touží po tom, abych rodila v Izraeli, ale já z této myšlenky příliš nadšená nejsem. Přeci jen absence rodiny a nulová pomoc jsou obrovským strašákem a také jde o cenu a úroveň porodnic. Běžná porodní praxe v Izraeli je příjezd-epidurál-medikovaný porod tak, aby se dítě dostalo v krátkém čase na svět. První dítě jsem rodila přirozeně, bez medikace a ráda bych to tak měla i s druhým dítětem.

Poohlédli jsme se tedy po porodnicích, které nabízejí „alternativnější“ způsoby porodů. Zjistili jsme, že porodní balíček v takové porodnici stojí 14 000 NIS (84 000 Kč), pokud nedojde ke komplikacím. Hospitalizace delší než dva dny se platí zvlášť. Takže už bychom mohli mít ty auta skoro dvě…

Možností je i domácí porod, který je v Izraeli legální a výrazně levnější. Odehrává se s placenou dulou, medikem (a uklízečkou :-)). Na to jsem ale asi málo tvrdá, přeci jen mám strach, že když se něco nepovede, budou následky fatální. Otázku porodu jsme tedy stále definitivně nevyřešili, ale já mám v plánu zaregistrovat se i do porodnice v Praze, kde by mi porod byl mnohem příjemnější než v cizí zemi, která mne zatím svým lékařským přístupem příliš nepřesvědčila.

Příště vám povím o tom, jak proběhl náš další výlet do Prahy, a o létání v těhotenství (a s kojencem).

Vaše Bar


Bára má za sebou 15. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

11.2.2019 6:29

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznetev zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist