Bar v 16. tt – Výlet do Čech

KLUB TĚHULEK BAR Jelikož stále vyřizujeme má víza, izraelské občanství naší dcery a vůbec se snažíme našemu životu mezi dvěma kontinenty vštípit nějaký řád, letěli jsme od září již třikrát na dvoutýdenní výlet zpět do Čech vyřídit různé formality. Tentokrát se můj přítel z Prahy vydal na osmidenní služební cestu do Ameriky a my dvě s naší dcerou Aničkou jsme měli v plánu obíhat doktory, úřady a hlavně navštívit rodinu!

Naše prvorozené dítě absolvovalo ve svém životě již čtyři zpáteční lety a musím říct, že si začíná létání náležitě užívat a dosud byla k nám i ke spolucestujícím milosrdná a příliš neplakala (na rozdíl ode mne, kterou čím dál častěji při přistání přepadá pocit paniky a nutkavá myšlenka, že jakmile se letadlo dotkne země, vybuchne). Informovali jsme se u dětského lékaře, jaká rizika takový čtyřhodinový let kojenci přináší a údajně účinky častého létání na dětský organismus a vývoj nejsou důkladně zmapovány. Náš pediatr se domnívá, že žádné větší problémy by takové lety přinášet neměly, ale i tak jsme pro jistotu koupili alespoň protihluková sluchátka pro děti do dvou let, protože reálná hrozba je poškození sluchu dítěte z důvodu hluku převyšujícího 80 db, který letadlo po celou dobu vydává. Žel naše dcera je z duše nenávidí, natož aby si s nimi při letu schrupla, takže je s sebou vláčíme spíše jako módní doplněk a závaží navíc.

Já letěla třikrát během prvního těhotenství (respektive šestkrát) a během tohoto těhotenství jsem zatím absolvovala dva zpáteční lety, z čehož jeden jsem riskla během prvního trimestru, ačkoliv se to nemá z důvodu zvýšeného rizika potratu. Naštěstí tehdy let proběhl bez komplikací a první trimestr se vydařil, jak měl.

Tentokrát se nám létání nevyplatilo

Bohužel tentokrát jsme se s riziky létání potkali tváří v tvář. Pro malé dítě je jedno z největších rizik, že se – na letišti a v letadle (kde je uzavřená cirkulace vzduchu) – může setkat s množstvím rozličných chorob, které mohou tak mladý imunitní systém zcela zdecimovat. V našem případě zřejmě stačilo, aby na druhém konci letadla někdo zakašlal, a už jsme tu lenoru inhalovali pěkně všichni. Přítel přežil až do USA, kde si to ovšem odstonal, nicméně naše dcera byla nanicovatá již od příletu do Prahy. Změna prostředí, kdy jsme ze dvaceti stupňů plus najednou skočili do minus pěti, tomu určitě nepomohla. Za tři dny od příletu už jsme šly k doktorovi s horečkou. Původní plány o obíhání úřadů vzaly rychle za své, a tak jsem potřebné věci vyřizovala jen v době, kdy mohli hlídat babička s dědou, jinak jsem trávila celou první polovinu našeho dvoutýdenního pobytu doma společně s naším malým marodem.

Registrace do porodnice

To byla jedna z mála věcí, která se mi z toho všeho nakonec podařila vyřídit. Minulý týden jsem se registrovala na internetu k porodu do UPMD v Praze v Podolí (kde jsem rodila i poprvé) a nyní jen zbývalo do porodnice dojít osobně a proces registrace dokončit. K tomu jsem potřebovala těhotenskou průkazku nebo lékařskou zprávu potvrzující datum porodu. Těhotenskou průkazku nemám, nedostala jsem a dodnes jsem se nedokázala dopátrat, zdali něco takového v Izraeli existuje, neboť gynekolog tvrdí, že pokud ano, má mi průkazku vystavit praktický lékař a praktický lékař tvrdí, že jelikož mám soukromé pojištění, nic takového mi vystavit nemůže. Lékařskou zprávu mám, žel v hebrejštině a překlad do českého jazyka se zatím nestihl. Kontaktovala jsem proto kartotéku porodnice, jejíž vedoucí mne uklidnila, že registraci zvládneme i tak a náležité dokumenty jim dodám, až nastoupím do porodnice do těhotenské poradny. Jak jsme se domluvily, tak se stalo a já měla radost, že se konečně něco obešlo bez komplikací.

Strach o nenarozeného potomka

Přítel se vrátil ze služební cesty do USA, dítě se uzdravilo, napadl sníh… co víc by si člověk mohl přát. A tak jsme si plnými doušky mohli v klidu užívat ty tři dny před odletem zpět do Izraele. Díky babičce a dědovi, kteří s radostí hlídali Aničku, jsme na sebe my dva měli i konečně trochu víc času. Mohli jsme se zase jednou projít ruku v ruce po zasněžené Praze a trochu se k sobě přitulit… druhý den po tomhle relaxu jsem ovšem začala špinit. Uklidňovala jsem se, že to přejde, ale ani odpoledne to nepřestávalo. Začínala jsem být nervózní, neboť za dva dny jsme měli odlétat, což by v případě nějaké komplikace mohl být pro našeho nenarozeného potomka rozsudek smrti.

Odpoledne jsem proto zvedla telefon a zavolala na gynekologii, kde mne sestřička uklidnila, že pokud jsme včera měli romantický večer, může být špinění druhý den normální. Důležitý byl fakt, že toho nebylo příliš a nebyla to čerstvá krev. Doporučila vyčkat do druhého dne, a pokud by se nic nezměnilo, utíkat do nemocnice na vyšetření. Jinak mohu letět a počkat do těhotenské poradny, kam jsem měla jít hned další týden. Druhý den naštěstí bylo po špinění, nicméně i tak jsem se letu trochu obávala. Obavy byly zbytečné a let zpět jsme všichni zvládli na jedničku.

Jak dopadla těhotenská poradna a další screening „skira šnia“? O tom vám povím v dalším blogu.

Bar


Bára má za sebou 16. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

18.2.2019 7:40

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznetev zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist