Pátý týden po porodu: O měkkém srdci paní K.

Těhulka LIVE

TĚHULKA LIVE! KATEŘINA Minulý týden jsem byla pěkně naměkko. Konečně se děje něco typicky šestinedělního. Ale jak!

Diskuze

2 komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.

jitule982 16.12.2014 (14:04)

Milá Katko, než jsem dočetla Váš příspěvek, měla jsem též slzu v oku. A to nejsem v šestinedělí, ale dětem jsou 6 a 2,5 roku. Vždy jsem byla citlivěji založená, ale od té doby co máme děti, respektive od narození mladšího a postupném osamostňování staršího syna, jsem naměko mnohem častěji… obzvláště v převánočním čase. Špatných zpráv nejen ze světa, zdá se mi, kolem přibývá, nemluvě o reklamách a charitativních propagací které hrají na citlivou duši těch méně odolných, jako jsme my matky. Uvědomuji si, že není v mých silách pomoci a zachránit všechny. A tak nezbývá než se s tím smířit. Vždyť pro nás matky by měla být na prvním místě spokojenost našich vlastních dětí…bohužel ne vždy je to pravidlem. Pomáhat druhým, je samozřejmě ale velmi důležité. Já jsem se proto rozhodla pomáhat konkrétní rodině, jejichž příběh mě chytil za srdce. A místo výčitek že nemohu pomoci všem, mám alespoň hřejivý pocit, že alespoň trošičku (nemohu nyní přispět mnoho) vypomohu někomu, kdo to moc potřebuje. Kdyby to udělal každý, bylo by hned na světě lépe.

Teď si otřu slzy a jdu vymýšlet dopis od Ježíška pro naše děti. Už se moc těším na ty jejich rozzářěná očka a upřímnou radost. Sice si u toho asi opět popláču, ale to budou slzy štěstí 🙂

Krásné Vánoce plné pohody a štěstí celé Vaší rodince.

Jitka

v2e2rka 16.12.2014 (14:40)

Ano, hormony jsou pěkné potvůrky… A v předvánoční čas je to ještě horší. Malý mě rozněžňuje a dojímá každé ráno, má 14,5 měsíce a pravidelně po probuzení se k sobě tulíme a pak jde prcek pozdravit miminko, popleská mi aktuálně 24 týdenní břicho, hezky si položí hlavu a brouká miminku a to mu kopáním odpovídá. Takže slzičky na krajíčku a dumám, jestli opravdu takhle mrňavý človíček vnímá, co se děje uvnitř maminky…

Jinak já jsem taky od přírody hodně citlivá, vždycky mě dokázalo rozbrečet i 7 statečných, ale co jsem opět těhotná, naposledy jsem obrečela dokument o dudkovi, kterého pán odchoval a on se k němu na jaře vrátil!

Bohužel na nějakou velkou charitu nemám prostředky, ale letos jsem poslala několik pohledů postiženým dětem, které je sbírají a s partou kamarádek máme každoroční akci, že si anonymně posíláme malinké dárečky.

Přeju ty nejkrásnější svátky, příští rok i my budeme 4 =)

Zpět na článek