Deník Kateřin K.: Třetí týden po porodu
Těhulka LIVE
TĚHULKA LIVE! KATEŘINA Kačenka právě načíná třetí týden života a máme se pořád dobře. Měla bych poděkovat všem strašilům a strašilkám, kteří do mě celé těhotenství vrtali myšlenky o nezvládnutelnosti našich dvou miminek. Zatím jsem úplně všechno čekala mnohem...
Katko, já mám z vás takovou radost! Je nádhera číst vaše šťastné řádky 🙂 Vzpomínám na první dny se dvěma dětmi a připomínám si ty krásné chvilky. Taky jsem měla štěstí na druhý pohodový porod oproti prvnímu, taky jsem byla připravena na nejhorší a ono nebylo. Je to krása a moc si to užívejte. A co se týká vypravování ven, tak to je opravdu trošku oříšek, ale časem jsem to natrénovala a teď už to jde. Jen když nás u toho někdo neznalý vidí, tak říká něco ve smyslu, jak to můžu zvládat, že to nechápe. Ale už mi to vůbec nepřijde. Takže to chce jen trénink a bude dobře. Užívejte dětiček! Zuzka
Katko, to je taková krása! Z Vašich řádků čiší takový klid a pohoda, je to úplně nakažlivé 🙂 Mám velikou radost, že se Tomášek projevuje jako skvělý bráška a k sestřičce si vytváří tak krásný vztah. Myslím, že u nás je to docela podobné, Honzík je někdy trošku divoký, ale celkově mám taky dojem, že bere bratříčka úplně skvěle. Bála jsem se, že budou nějaké žárlivé či uplakané scény, ale nic takového se nekoná. Možná, že k nějakým bitkám dojde později, až bude Filípek více projevovat svou vůli a třeba zkoumat Honzíkovy hračky, ale teď je Honzík úplně zlatý a o malého bratříčka pečuje s nadšením.
S těmi výpravami ven je to někdy trošku fuška, hlavně oblékání teď v zimním období je náročné – stihnout obléknout obě děti a sebe tak, aby se nikdo nezačal potit, než opustíme byt, je někdy vážně manažerská zkouška, ale osvědčilo se mi oblékat Filípka až jako posledního, protože když už je nabalený a v korbičce, je třeba rychle vyrazit, aby mu nezačalo být přílišné horko. Oproti Vám to ale máme jednodušší v tom, že Honzík už je vlastně samostatná jednotka a jde z bytu po svých, až venku před domem nastupuje na stupínek za kočárkem (pokud spěcháme) nebo jde dál po svých. Dnes jsme prvně absolvovali schody do metra ve třech – s kočárkem mi ochotně pomohl zaměstnanec dopravního podniku a Honzíka vzala zatím za ruku jedna milá paní. Na schodech není ještě natolik zdatný, aby po nich sešel úplně bez pomoci (zábradlí bylo moc vysoko), ale díky této pomoci jsme to zvládli dobře.
Mějte se všichni čtyři moc krásně 🙂
Jarka
Milá Zuzko, máme ze sebe radost – to je fajn. Vaše komentáře mě moc podpořily, děkuji! Vypravování ven jsem už docela natrénovala – poprvé mi to přišlo šílené, podruhé celkem hrozné a teď mi to už ani nepřijde. Říkala jsem si, že musím spočítat ty pohyby a úkony a napočítat, kolikrát vyjdu schody – a to mám do kočárkárny dvoje… je to už celkem legrace – sem a tam a sem a tam, ale lépe jsem to nevymyslela! Hodně zdraví Vám i dětem!
Jarko, díky za pozitivní komentář! Vidíte, tak to s těmi lidmi v MHD není tak hrozné. Já s malými ještě pochopitelně nikam nejela, to si nechám, až to bude opravdu nutné. Všude se zatím dostanu pěšky a alespoň se těmi pochody dostávám zpět do kondice po císaři… Jsem ráda, že Honzík brášku vzal dobře. Tomáš sestřičku taky. Je celkem divous, ale jakmile jí chce dát pusinku nebo ji chce pohladit, je z počátku neuvěřitelně opatrný a něžný. Ale líbá dlouho a vášnivě, když ho nechám – skoro jako z filmu 😀 No a s tím oblečením, to je zkrátka děs, který se ale musí vydržet. Všechny ty čepice a rukavice x3 navlékám až na chodbě, to bychom byli vážně všichni úplně zpocení zatím. Už se těším na jaro! Mějte se krásně, Jarko.