Kateřina ve 30. týdnu těhotenství: Medové matky

TĚHULKA LIVE! KATEŘINA Se začátkem září mi začaly v mysli vyvstávat výchovně-nevýchovné úvahy. Ovlivněna zážitky z pískoviště, z tramvajové zastávky, z obchodu a také statusy na sociální síti kamarádky Báry a mojí sestry jsem se rozhodla vyjádřit k tzv. medovým matkám.
foto: Fotopromě.cz

„Foto z ateliéru rodinné fotografie“ Fotopromě.cz


Jde o termín vlastní, vzniklý pro potřeby tohoto článku. Nemám ráda sama pojmenovávání škatulek s matkami a těhulkami i to, jak se mnohé striktně hlásí k principům a postojům již ve výchově dítěte odzkoušeným a roboticky postupují podle načtených mouder z knih nebo internetu.

Nechci se tu vylíčit jako zkušená matka, když mám teprve první roční dítě a holčičku uvnitř, ale byla jsem i chůva, vedoucí na táboře a deset let jsem učila – nejdříve nekvalifikovaně, později kvalifikovaně. A Pedagogická fakulta mi dala jistý teoretický základ, a to nutný, kterým jsem se mohla inspirovat, ale zkušenost je zkušenost.

Nebudu mentorovat a cpát vám své názory, postoje a návody – přesně to nemám ráda – co se má a nemá, odkdy a dokdy má mít dítě dudlík a kdy chodit na nočník nebo jak se vyhýbat slovu NE (to mě zvlášť baví). Sama si zatím vystačím s tím, co jsem za život nabyla, ať už jako učitelka, matka, anebo sama jako dítě.

Jen mě medové a robotické matky teď zrovna přivádějí k šílenství a k úvahám. A děti medových matek ve škole poznáte na sto metrů a nemívají to zrovna lehké. Je fajn nechat si poradit, když nevíme jak dál, inspirovat se, ale čeho je moc, toho je příliš. Musíme přeci vycítit, co funguje a co ne, v čem se cítíme dobře my a naše děti.

Seděla jsem na kraji pískoviště a střežila Tomáška, spíš aby nejedl písek, hráli jsme si. Jistý Tadeášek si umanul, že mlýnek na písek jedné holčičky prostě potřebuje on, a tak se rozhodl tu jeho vykulenou malou majitelku vzít ztečí – podrazit nohy, a když ležela na zádech, pro jistotu jí hodil písek do očí. Schytali jsme to s Tomem taky. Tak se rozhlížím nejdřív po jeho rodičích, abych ihned neuplatňovala učitelský syndrom řešit – uklidnila jsem syna a zvedla holčičku a vysílám zlé pohledy kolem... jedna matka tedy líně vytáhla hlavu a s americkým úsměvem a nejmedovějším hláskem říká směrem ke svému nevnímajícímu sígrovi, zda by nebylo lepší, aby si vzal na hraní teda svůj mlýnek. Ňuňuňu. Asi si z tohoto vysvětlení nic nevzal, protože kosil děti dál.

Začínalo být nebezpečno a matka holčičky se pustila do křížku s matkou Tadeáška. A už to jelo – medová matka vysvětlovala té druhé, že je hysterická a nemá právo jí mluvit do jejích výchovných metod, že si přečetla knihu XY a ona prostě není tak mimo (jako nemedová) a ví, že se dětem nemá říkat NE ani jim nadávat, ale že jedině správné je přijít s lepším řešením.

Jenže ono je to o maličko složitější. Řešila samozřejmě sebe a svého syna a zcela jí unikal smysl věci, že plačící holčička s očima plnýma písku, jedno vyděšené batole s pískem v puse a jedna těhotná, na jejímž břiše přistála celkem prudce lopatka, z toho nejsou nadšené a že tu vznikla nepříjemná situace.

Jedné další medové matce při hovoru s jinou asi 4x vjelo dítě na odrážedle do křižovatky, než jsem si stačila před obchodem uklidit nákup do košíku. A zase to samé: „A nebylo by lepší, abys jezdil po chodníčku?" Ale její „nebylo by lepší" si její rok a půl staré dítě vážně správně nevysvětlilo.

Těhulka LIVE!

Využívá nadstandardní program lékařské péče Materna II.

Naštěstí jsme v tomto s Lukášem zajedno – podpořeni názorem jeho známého psychologa, naopak pracujeme na tom, aby Tomáš chápal, že ne znamená skutečné ne, stejně jako ano bezpečné ano. Vůbec se tomuto výrazu nevyhýbáme. A legrační je, jak nás malý někdy zkouší. Leze kolem zásuvky, a když má rozvernou náladu a chce nám udělat radost, tak si před ní sedne, pohrozí prstem a říká NENENE a kroutí nesouhlasně hlavou a pak si zatleská, jak je to chytré batole.

Jak napsala na svůj status kamarádka Bára – některé matky by měly projít kurzem nonverbální komunikace a neusmívat se na dítě, když jde tužkou proti oku jiného (měla podobné zkušenosti s medovými matkami). Stejně jako do jazyka a naší komunikace patří zdrobněliny, mají i svůj druhý a potřebný pól. Na Tomáška neřvu, nikdy, ale dokážu zvýšit hlas a zamračit se, když dělá něco nebezpečného. A jsem pyšná, že nejsem medová matka.

Přečtěte si také:

Medu, medínku, medíčku je nějak příliš i v našem mateřském vyjadřování. Ano, je to výraz citu a zdrobněliny jsou v jazyce potřeba, v mluvě s dětmi rozhodně, vždyť je milujeme! Ale proč třeba i při popisu oblečení? Zkoušeli jste někdy koupit něco na sebe dětem v internetové aukci podle popisků? Teď si půjčuji rešerši své sestry z její sociální sítě, které šla hlava kolem ze záplavy zdrobnělin, až se jí nechtělo od takových matek nic koupit. Byl to prý samý: Setík pro fráju, setíček pro princezničku, super tričinko pro malého frajírka, úžasňoučká tunička pro vaši kočičku, bomba gaťky pro klučíka, slaďoučká mikinka pro mimi holčinku, kromě toho také mykyny a ryflyčky..." a mnoho dalších hrůz.

Všímáte si toho také? Jestli my to někdy s tím slazením nepřeháníme. Je to nádhera hezky promluvit na miminko, malé dítě, jsou tak roztomilá a ono to svádí. Ale čeho je moc, toho je příliš.

Moje slaďounká holčička bude snad vážně „vyzenovaná", jak říká Lukáš. Skoro nekope, jen se vlní a krásně hýbe. Musí toho vydržet víc než Tom – má méně klidu uvnitř, slyší více hlasů, zvuků, pištění, smích i pláč bratra, neustálé jeho MŇAAAAM a moje NENENE, když si chce hrát se struhadlem. Snad tuto situaci bere jako denní chleba a nevnímá ji jako stres.

Posílám jí pár vitamínů ve stravě, jídlo a pití a mluvím na ni, když máme chvíle jen pro sebe my dvě, což je skoro jenom ve vaně. Bude asi budhistka – sedí si v břiše z lékařského hlediska úplně blbě – koncem pánevním s nožičkama pod sebou a kouká se směrem ven z břicha, nikoliv obličejem k mojí páteři. Kočičko moje, ňuňu, nám to nevadí, narodíš se císařským řezíčkem – to aby měli co ocitovat ve Společnosti odporu proti zdrobnělinám. (Vůbec nechápu, proč členové této společnosti neustále rozebírají internetové články a nesednou si na pískoviště, tam by měli žeň.)

S medovými řečmi jsem skončila ještě dříve, než jsem začala. Co jsem totiž slyšela na vlastní uši z úst jedné holčičky na tramvajové zastávce? Ano, holčičky, protože bych řekla, že více než 12 jí nebylo (snad mám ještě učitelský odhad). Řekla své kamarádce ve vzrušeném hovoru dost určitě takto přesně následující větu: „Já už devět let svou matku nenávidím!"

Nemám moc času, než mě tedy moje děti začnou nenávidět. Medem je ale uplácet nebudu.

Hezké babí léto přeje
Kateřina


 

Kateřina právě prožívá 30. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

 

 

Komentáře k článku
Počet komentářů: 4
Obrázek uživatele Kateřina
Kateřina

Zuzko, sama v tom nejste. Já se už taky bála, ale jak vidím, jsme na planetě minimálně dvě :-)

Obrázek uživatele Kateřina
Kateřina

Milá Jitko, vedle Vašeho komentáře mě zaujal počet dětí a věkové rozpětí - jo! Jsem ráda, že tu sdílíte svou zkušenost, opravdu myslím, že je dobré nad tímto tématem zauvažovat z více úhlů. Mám podobnou zkušenost s dětmi, kde "se to s medem přehnalo" jako Vy u Vaší holčičky - vzdorovitost a neochota přijímat pravidla, na kterých se dítě s ostatními samo nedohodlo. Pokud se takové dítě dostane do tradiční školy, je mu tam víc než ouvej atd. Gratuluji k vybudovanému bezproblémovému vztahu s dětmi a i Vám hodně štěstí při výchově.

Obrázek uživatele Zuzana T
Zuzana T

Katko, po přečtení tohoto článku se mi chtělo křičet "huráááá, našla jsem ji!!!" :-D Ano, jednu maminku, která je stejně "divná" jako já, když na své dítě občas zvýší hlas, když zakazuje a občas i přikazuje, určuje pravidla....a rozhodně nedovolí všechno, co si prcek právě vymyslí. Občas mám totiž pocit, že jsme s tímto přístupem v menšině, skoro snad na vymření ;) Takže moc a moc děkuji za uklidnění, že v tom nejsem sama! :-) Zuzka

Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

Hezký den Katko,

díky za super úvahu :-). Dnes oslavujeme s manželem dvacáté výročí svatby, vychováváme spolu naše čtyři děti (18, 16, 12, 1),

tak bych si troufla říct, že jsme pod pokličku rodičovství již trochu nahlédli. Kromě vlastního rodičovství jsem také absolventkou pedagogického akademického vzdělání, pět let jsem pracovala s dětmi jako dobrovolník a potom profesně v nízkoprahovém zařízení pro sociálně vyloučené děti osm let. Do tří let naší nejstarší dcery jsme uplatňovali něco, čemu vy říkáte medová výchova. Její ovoce však nebylo sladké. Z naší roztomilé holčičky se stalo vzdorující batole, které žilo s přesvědčením, že svět se točí kolem něj. Jsme s manželem vděčni, že jsem na této cestě byli zastaveni. Setkání s lidmi (a také jejich dětmi :-), kteří uměli říci svým dětem ne a nastavit bezpečné hranice. Začali jsme hledat moudrost, tu osvědčenou :-). Nebylo to vždycky snadné, ale prošli jsme společně dlouhý kus cesty - dnes je nejstarší dcera dospělá a se všemi dětmi máme velmi blízký láskyplný vztah. Důvěra, která mezi námi vyrostla, měla kořeny v bezpečí, že my rodiče svoje děti předcházíme a jsme těmi, kdo udává směr. 

Dětem, kterým sloužím v rámci nízkoprahového zařízení, chybí nejen bezpodmínečná láska, ale také jasné pojmenování dobra a zla a bezpečné hranice.

Hodně radosti při výchově :-)

Jitka

 

 

 

Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené