Klub těhulek (104): Zařizujeme, zabydlujeme, užíváme

Zatímco se Martina po návratu z porodnice snaží s Ondráškem zabydlit doma, Markétu čeká veledůležitý úkol – zařídit svůj první domov. Gábina si užívá své vzorné těhotenství a doufejme, že zvládne i nepříjemný test na těhotenskou cukrovku.
Klub Těhulek - Gábina | foto: Fotoprome.cz

MARKÉTA:

Ahoj těhulky,

minulý týden byl ze začátku trochu nudný, ale pak už se to celkem rozjelo a v příštích týdnech se toho bude dít ještě víc.

Nuda začala tím, že se moje nejlepší kamarádka i se svojí úžasnou dcerou, které jsou čtyři roky a já ji beru jako svou neteř, odstěhovaly. Sice ne moc daleko, ale už nebydlí ve stejné vesnici jako můj přítel. Což bylo mimochodem jen tři kilometry od vesnice, kde bydlím já. Tím pádem mi skončilo příjemné povídání a skvělé rady od zkušenější maminky a ženy. Určitě se budeme vídat dál, ale nebude to tak často a to mi bude chybět.

Od nudy mě naštěstí zachránilo plánování společného bydlení s mým přítelem a shánění vybavení do našeho bytu. Ano, zatím bydlíme každý zvlášť, i když ani to není zas tak úplně pravda. Jsme spolu každý den, a jelikož bydlíme tak blízko sebe, tak taky skoro každý den pendlujeme mezi domy našich rodičů. Musím přiznat, že mě to už trošku unavuje. Proto se taky už těším na to, že do Vánoc bychom snad už mohli bydlet v našem novém bytě. Tím pádem zažít poprvé a naposledy Vánoce jen ve dvou. 

Jelikož tedy teď zařizuji byt, tak by se mi určitě hodily nějaké tipy, co je potřeba a na co bych neměla při zařizování zapomenout a taky nějaké ty vychytávky pro miminko. Budu třeba potřebovat nějaký speciální mixér, když budu chtít mrněti dělat domácí přesnídávky?

Taky jsem už konečně v pondělí začala pracovat. Tedy není to normální pracovní úvazek, ale práce jen na dva dny v týdnu. I za to však děkuji. Hlídám děti jedné paní, co si dálkově dodělává školu a vyučuje na vysoké škole. Práci jsem si domluvila ještě předtím, než jsem otěhotněla, ale až teď jsem vlastně začala pracovat naplno. Hlídám roční holčičku a dvouletého chlapečka, tak se alespoň něco přiučím a zabavím, než to začne natvrdo i u nás.

Minulý týden jsem se taky konečně stihla kouknout do vaší diskuze. Moc děkuji za krásné přivítání mezi vámi a těším se na naše společné psaní. A poslední pozitivní věc, která se mi minulý týden stala – konečně jsem začala mít chuť na jídlo. Od začátku těhotenství trpím nechutenstvím a nic moc jsem zatím nesnědla. Dokonce sestřička v ordinaci nebyla moc nadšená, když jsem po třech měsících nepřibrala ani kilo, tak ji to snad na příští kontrole, která bude mimochodem příští týden, vynahradím. Včera jsem teda zase trošku zvracela, ale věřím, že teď už bude jenom líp.

Přeji všem krásně prožité dny a těhulkám dny bez nevolností.

Markéta

Markéta je právě ve 14. týdnu těhotenství. Přečtěte si více o vývoji plodu a těhotenských změnách v tomto týdnu. 

 


GÁBINA:

Hezký den všem čtenářkám a čtenářům, 

tentokrát si odpustím nějaký úvod a dovolím si touto cestou pogratulovat Martě k Ondráškovi. Doufám, že jste oba v pořádku a malému přeji hlavně zdraví. To je totiž to nejdůležitější. A Tobě, Marti, zdraví samozřejmě taky a hodného kloučka, který Tě bude těšit den ode dne víc a víc.

A teď k našemu malému panu Bílému. V týdnu jsme byli na kontrole u paní doktorky. Opět jsme dostali pochvalu. Oba dva. Náš chlapeček za to, jak hezky roste. Prý má dlouhé nohy a bude to „čahoun“. Já dostala pochvalu, a teď pozor, za ukázkový děložní čípek. To mě rozesmálo. Paní doktorka mě prohlíží již od předminulé poradny a zatím pokaždé chválí, že vše, co se týká ženské stránky těhotenství, mám jako učebnicový příklad. 

Také jsme v poradně řešili vyšetření na těhotenskou cukrovku. Objednaná jsem na úterý, tak uvidíme, jak to zvládneme. Jsem domluvená s mamkou, že půjde se mnou. Pár kamarádek mi totiž radilo, ať si vezmu doprovod, že prý to není nic moc, a kdyby mi ten „slaďour“ nesedl, budu ráda, když mě někdo doveze domů. Největší obavy mám ale z toho, že se na vyšetření musí přijít ráno nalačno, a tak dvě hodiny vydržet. Ráno po probuzení beru nalačno prášky na štítnou žlázu. A než dojedu do práce nebo o víkendu vstanu, většinou to vyjde na předepsanou půlhodinku a pak se v klidu nasnídám. Když se ke snídani nedostanu, je mi fakt ouvej a chlapeček se zlobí. Takže tohle bude skoro jako plnění bobříka na dětském táboře. Ale my to zvládneme, protože už jsme sehraná dvojka. A když nás bude jistit babička, bude to v pořádku.

Další důležitou věc, kterou jsme s paní doktorkou probíraly, je krev. Abyste mi rozuměli, já a Jarda máme odlišnou krev. Já tomu pracovně říkám tak, že se nám nekamarádí krevní skupiny. Trochu jsem tenhle problém tušila, protože jsme s Járou chodili společně darovat krev. Na průkazkách z transfúzní stanice jsou uvedeny krevní skupiny včetně znaménka, díky kterému se s Járovou krví nekamarádí ta moje. Ale paní doktorka mě ujistila, že v dnešní době to není nic, čeho bychom se měli bát. Začátkem týdne mi prý zavolá a domluvíme se, kdy přijdu do ordinace a dostanu injekci. Injekce bude obsahovat protilátky, které zabrání tomu, aby se moje krev stala nebezpečná pro miminko. Snad jsem to napsala správně. 

Takže nás čeká trochu náročný týden, ale já to pro svého „chlapáka“ zvládnu. 

Ještě maličkost jsem Vám chtěla povědět. Chystali jsme se k tomu s Járou už pár měsíců, ale nějak jsme to nestíhali. V týdnu jsem to napravila. Začala jsem našemu chlapečkovi psát deník. A pevně doufám, že si ho jednou přečte. A zjistí, jak moc jsme ho milovali, ještě předtím, než tu s námi vůbec byl. 

Přeji Vám příjemný týden a svému chlapečkovi slibuji, že tenhle týden zvládnu za nás za oba.

Zdraví Gábina 


Fotografie: Fotoprome.cz – ateliér dětské a rodinné fotografie

Gabriela je právě ve 25. týdnu těhotenství.


MARTINA:

Opět vás všechny zdravím,

právě jsme se napapali v pohodlí našeho gauče. I když jsem od třetího dne v nemocnici měla nadstandard, tak doma je doma. Minulý článek jsem psala ve spěchu v nemocnici a úplně jsem zapomněla přivítat novou těhulku Markétu. Přeji Ti bezproblémové těhotenství a co nejrychlejší porod. Bezbolestný porod ani nezmiňuji, neboť podle mě bezbolestný porod neexistuje.

Náš pobyt v porodnici začal v pátek v noci. První, co si po probuzení z narkózy pamatuji, je, že jsem říkala: „Au au, to to bolí.“ Šíleně mě bolela ta rána. Další věc, co jsem vnímala, bylo, jak mi mamka říká: „Máš krásného, tmavovlasého chlapečka.“ V první chvíli jsem byla velice překvapená, neboť mé těhotenství bylo úplně jiné a spíše jsem čekala holčičku. Také jsem se divila, že je tmavovlasý. Nakonec je Ondrášek blonďák s melírem. Tmavé vlasy měl z důvodu mého krvácení (abrupce). To, že je to chlapeček, ještě více překvapilo mojí matku, která na základě „prstýnkové teorie“ byla o holčičce plně přesvědčená. Celou noc jsem nespala a břicho mě bolelo, i když jsem pouze otočila hlavou. Čekala jsem, že budu po narkóze zvracet, ale kupodivu mi vůbec nic nebylo. Takže řízek se salátem před operací si klidně dejte…

Druhý den mě přestěhovali na jiný pokoj, kde jsem byla přes víkend úplně sama. O Ondráška se staraly sestřičky a vždy, když za mnou někdo přišel na návštěvu, tak mi ho přivezly na pokoj. Jméno jsme vymýšleli s manželem a jeho rodiči v sobotu odpoledne, když za mnou přišli na návštěvu. Nakonec jsme vybrali 4 jména (Jan, Radek, Viktor a Ondřej). Když manžel odcházel, tak jsme se dohodli, že to bude Viktor. Večer ke mně do pokoje přišel pan doktor, že si malého berou na JIP kvůli krvi ve stolici. Lékaři nevěděli, zda je to stále moje krev anebo Ondrášek někde krvácí. V tu chvíli by se ve mně krve nedořezali. Ráno jsem šla za Ondráškem (v té chvíli ještě Viktůrkem), ale prostě mi nešlo říkat mu Viktore. Hned jsem volala manželovi, že to tak nejde a že i k příjmení je jméno Ondřej lepší, a manžel povolil.

Na JIPU Ondrášek pobyl tři dny a poté mi ho dali na pokoj. Krev ve stolici byla moje, Ondráškovi nic nebylo. Následující den jsme měli jít domů, ale zastavila nás novorozenecká žloutenka, takže jsme v nemocnici zůstali až do neděle. Absolvovali jsme fototerapii, díky čemuž jsme stihli návštěvu paní fotografky, která fotí děti do novin. Zřejmě se chtěl Ondrášek nechat vyfotit. Byl zvyklý z Fotoprome.cz. Původně jsem se na pobyt v porodnici těšila, neboť s Ríšou to byla naprostá pohoda a byli jsme tam pouze čtyři dny. Po porodu s Ondráškem si myslím, že je to můj poslední porod. I když bych ráda holčičku, tak snad v některém z dalších životů.

Srdečně zdraví Marťa

Fotografie: Fotoprome.cz – ateliér dětské a rodinné fotografie

VSTUP DO DISKUZE KLUBU TĚHULEK


Chcete dostávat každý týden obrázek vašeho týdnu těhotenství s podrobným popisem, jak se vyvíjí vaše miminko? A k tomu spousty praktických informací týkajících se aktuálního týdne vašeho vlastního těhotenství?

Stačí se zaregistrovat zde a je to. Každý týden vám ve chránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru pro váš týden těhotenství!


Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené