Klub těhulek (84): Jaká je síla mateřství

Poznáte, jestli nosí Martina v bříšku holčičku, nebo chlapečka? Proč pronásleduje Janu smůla? A jak se mají Marie s Julinkou?

MARTINA:

Milé čtenářky a čtenáři,

pohyby miminka již cítím v každou denní dobu a je to úžasné. :o)

Minulý týden jsme s manželem byli na koncertě Alexandrovců a mimi mě nejvíce šťouchalo, když vystupovala Bára Basiková, která tam byla jako host. Zřejmě vysoké tóny jsou lépe slyšitelné anebo se miminku Bára nelíbila. Musím říci, že to bylo hezké a naprosto výborní byli tanečníci. Zbytek minulého týdne jsem se v rámci možností válela. Asi příprava na budoucí nevyspání. :o)

O víkendu jsme se s manželem vypravili do Plzně pro venkovní lehátko z umělého ratanu se stříškou. Už si nahrát jen mořské vlny, zajistit sluníčko a jsem jako u moře. Pokud také přemýšlíte nad nábytkem na zahradu, můžu umělý ratan vřele doporučit. Je naprosto bezúdržbový, lehký a příjemný na sezení i ležení. Chtěla jsem ho koupit i v dětském provedení, ale zatím to nikdo nevyrábí.

V neděli jsem od kamarádky dostala věcičky na miminka. Její sestra má dvojčátka, chlapečka a holčičku, tak jsem si z toho vybrala věci v neutrálních barvách, neboť do porodu to bude vědět jen můj gynekolog. Občas mi připadá, že to bude chlapeček, ale pak zase přijdou dny a říkám si, že je tam holčička. Oproti předchozímu těhotenství jsou dny, kdy si připadám jako kluk, a tak si říkám, že si ta holčička bere moji „krásu“. :o) Co myslíte vy, vypadám na holčičku, nebo chlapečka?

V pondělí jsem byla u zubaře, neboť jsem zjistila, že se mi rozpadá osmička. Zubař mi sdělil, že musí ven, a už už se chystal mi píchnout injekci. Já a umrtvovací injekce nejsme vůbec kamarádi (naprosto nesnáším ten tlak injekce při vpichu a následnou mrtvolnost pusy), takže jsem mu vysvětlila, že pokud to nepospíchá tak to necháme až po porodu a ať mi radši zkontroluje jiný zub, že ten mě bolí, i když nijak výjimečně. Nakonec mi řekl, že je tam malý kaz a ten mi odvrtal i bez injekce. Osobně si myslím, že bych vydržela i to vytržení bez injekce, ale nemám žádnou zkušenost, jak moc vytržení bolí. Taktéž jsem měla obavu, aby se účinek injekce nedostal k miminku. Nevím, zda-li je to možné, nikde jsem se na to neptala, ale čím méně chemie, tím lépe.

Tento víkend nás čeká kácení májky a oslava Ríšových třetích a manželových třicátých narozenin. Snad nám vyjde počasí!

Těším se na vás příští týden.

Marťa


JANA:

Milé čtenářky,

když se nedaří, tak asi úplně všechno a všude. Smůla se mi lepí na paty a nechce se mě potvora pustit. Ještě že už je nový týden a snad bude lepší než ten předchozí...., doufám.

Už od kadeřnice jsem šla v rozpacích, ale co následovalo po dvou dnech doma, když jsem si vlasy umyla a snažila se je vyfoukat, bylo k pláči. A taky na slzy došlo a nebyly v minulém týdnu naposledy.

Po hodině foukání, žehlení a různého tvarování jsem byla stále jak oškubaná slepice a vlasy nechtěly držet vůbec nijak. Říkala jsem si, že je to asi mnou, ale nebylo. Holky říkaly, že to je špatné, ale není to tak hrozné. Moc mě to tedy neutěšilo… To byl zase nápad, po třech letech jít k jiné kadeřnici než té své. Už nikdy! A kdyby mě to zase za pár let napadlo, tak tento zážitek si vždy připomenu a jsem vyléčená. Naštěstí moje kadeřnice si dnes udělala na mne čas a vlásky srovnala. Trvalo to dvakrát déle než normálně. Jaroušek byl opět statečný a vše perfektně zvládnul (měl slíbenou klouzačku :-), tak asi proto. Konečně se po týdnu cítím zase normálně.

Druhá rána přišla o pár dní později. Absolvovali jsme Jarouškovu tříletou prohlídku. Se slzami jsem odcházela znovu. Jája má podle tabulek obezitu, už to není ani nadváha :-(. Mohu za to já, dávám mu velké porce a nutím ho dojídat. Ne že by paní doktorka byla zlá, ale když máma slyší, že něco dělá špatně, je to vždy moc těžké, navíc s těmi hormony a hroznou hlavou! Máme snížit porce a v srpnu při Tomáškově kontrole bude paní doktorka kontrolovat i Jáju, jak je na tom. Snížení porcí má jednu obrovskou výhodu. Konečně začal jíst vše sám, protože má větší hlad. :-)

Zajímá vás téma dětské obezity? Více se dozvíte zde.

Také jsme se dle doporučení objednali na logopedii. Od té doby, co jsem těhotná, se někdy stává, že Jaroušek zadrhává, až koktá. Tento stav trvá pár dní a pak zase mluví jak kniha. Prevencí určitě nic nezkazíme. Navíc paní doktorka-logopedka je přímo v místě našeho bydliště.

A náš maličký v pupíčku? V sobotu se otočil, přestal kopat dovnitř do břicha a zase v plné síle cítím kopance a protahování. Dost bolí. Často vyjeknu bolestí, všichni se na mě otočí a snaží se být nápomocní, ale moc to nejde, vlastně vůbec. :-) Vím, že tam je, a už se těším, až ho budu držet v náručí.

Včera jsme si udělali výlet na Slapy, půjčili si lodičku a projížděli se po přehradě. Nejspokojenější byl Jaroušek. Tomášek protestoval, protože ač jsem se sebevíc snažila, zřejmě jsem ho při sezení mačkala, a manžel si odnesl puchýře z veslování. Ale co by člověk neudělal pro spokojené dítě.

Příští týden opět na napsanou.

Janča


MARIE:

Milé ženy,

život naplněný mými dvěma dětmi a milujícím mužem je něco, co se nedá vylíčit slovy. Nevím, čím to vlastně je, ale s narozením Julinky mi něco přecvaklo v hlavě, jako by se tam zapnul a spustil nějaký spoj, co dřív nefungoval, a můj život dostal jiný rozměr. Je kouzelný, plný lásky, prostě září nádherným světlem!

Asi v tom hraje roli to, jak je malinká klidná, jak se téměř bez pláče vypořádá s prdíky, jak se obě bezvadně vyspíme, protože nemusím dlouze po nocích konejšit plačtivé dítě, jako to bylo s Matyáškem. Ale určitě to není jen o tom. Prostě jsem se znova zamilovala, jak to bylo i u Tyšínka a ještě dřív u mého muže…

Minulý čtvrtek jsme byli u dětské lékařky. Když Julinku zvážila, jen se divila, jak přibírá. Od poslední návštěvy, kdy přibrala už na svou porodní váhu 3,33 kg, vážila po 10 dnech 3,93. Malá často přes den ještě spinká, ale jak se probudí, bývá to až dvouhodinový maraton kojení. Sice ne v kuse, ale třeba s dvacetiminutovými přestávkami. Mezi tím dávám malou vykakat a vyčurat a hlavně se s ní mazlím a hltám ji pohledem. Nemůžu se na ni vynadívat…

Nejsem příznivec facebooku, za to můj muž ano. Otevřela jsem si jeho účet a mrkla jsem na reakce některých článků z Babywebu. Mezi nimi i starší povídání z tohoto Klubu těhulek. Podivila jsem se, kolik vystrašených žen – matek – reagovalo na mé přání jít z porodnice domů dříve. Zamrzelo mě, že síla ženství a mateřství, potažmo síla ženské a mateřské intuice, je dnes vytlačena tolika obavami, úzkostmi a strachy. I v mém městě, kde bydlím, můj čin několik žen vyhodnotilo jako odvážný. Nepřipadám si ani odvážná, ani jako hazardující s životem svého dítěte. Celý průběh porodu i první doteky s mým miminkem, to vše bylo a je něco ohromně přirozeného, harmonického, plného důvěry v to, že vše je tak, jak má být.

Zároveň ta moje důvěra, intuice, klidné a čisté svědomí jednat tak, jak jsem se rozhodla, je jen to, co patří zrovna ke mně a do téhle situace. Není to nic, co bych prosazovala jako jediné správné řešení pro ostatní matky. Vždyť každá z vás má své svědomí, svou intuici a svou důvěru či nedůvěru v jiné věci. Každá z nás je samostatný svět, který si utváříme tak, jak nám to vyhovuje. To, co je pro mě a mé dítě dobré, nemusí být přece stejně dobré i pro druhého.

Má intuice mě opět nezklamala. Julinka je zdravé šťastné miminko a já jsem za to neskonale vděčná…


Chcete dostávat každý týden obrázek vašeho týdnu těhotenství s podrobným popisem, jak se vyvíjí vaše miminko? A k tomu spousty praktických informací týkajících se aktuálního týdne vašeho vlastního těhotenství?

Stačí se zaregistrovat zde a je to. Každý týden vám ve chránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru pro váš týden těhotenství!

Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené