Návrat do života

ŠÁRČINA RODINKA Toto byl týden! V pátek jsem se vrátila do práce a bylo to velké. Znovu jsem se přesvědčila, že mám ty nejlepší štamgasty, ze kterých jsou dobří přátele a že jsem za ně ráda. Neptali se zbytečně, pohladili, objali a bylo vidět, že jim to je upřímně líto a pak už se nezmínili ani slovem.

15578120_1221782547876019_4320778809484964437_o_0-1100x618.jpg

Moji štamgasti jsou vesměs hudebníci, udržují takový ten krásný pepkovský staroměstský kolorit. Takže když pak všichni přišli z hraní odjinud, vytáhli harmoniky i u mě a od půlnoci do ranních hodin jsme zpívali a hráli všechno možné, na co jsme si vzpomněli. I proto mám tuto práci tak ráda, je s nimi sranda a člověk se může spolehnout, že tam vždy budou a vymyslí nějakou pakárnu.

Valentinka šla v pátek po škole na oslavu narozenin spolužačky a naši odjížděli do Německ,a takže jsem se musela vrátit zpět k našim a s přítelem jsem se viděla jen v neděli a to na chviličku. V neděli jsem totiž dospávala všechno, co jsem přes pátek a sobotu nestihla, takže jsem se vzbudila v jednu a jelikož už ve tři musím být v práci, moc jsme toho nestihli. Takže jsem odcházela trošku naprdnutá, ale je to můj muž, miluje mě a tak vymyslel, že když jsme se takhle neviděli a zase se týden neuvidíme, tak další víkend pojedeme na chalupu. Akorát na ni balím. 80 cm sněhu. Odhazovat cestu k chalupě budeme asi až do noci.

Kromě víkendu bylo u mě nejzáživnější asi pondělí. Maxík byl na víkend u svého otce. Nebudu to dlouho rozvádět, ale jsou s ním potíže. Neustále chodí pozdě, neustále mi něco vyčítá, od modřiny na koleně po to, že on se ještě dva roky po rozchodu nedokázal dát dohromady. Takže, v neděli jsme měli v práci rozlučku s naším kolegou, domů jsem se vracela ve 4, protože toho bylo hodně. Napsala jsem mu zprávu, že jestli by bylo možné si Maxíka vyzvednout až po obědě, protože teď jdu z práce a ráda bych se vyspala. Bylo mi to umožněno.

Ve dvanáct hodin se mě ptal, v kolik si pro syna přijedu. Domluvili jsme se na 14:10 na Masarykově nádraží, musela jsem ještě něco nakoupit a nejpozději v 15:38 jsem potřebovala jet zpět, abych stihla do 17:00 vyzvednout dceru z družiny. Nakonec jsme se domluvili, že bude přesně v 15:30 na masaryčce a že když nebude, pojedu do Tuklat, anebo bez Maxíka. (Asi to zní drsně, ale on je patologický pozděchodič, před Vánoci jsem na něj s dcerou, která byla nemocná, čekala na nádraží HODINU, protože musel nutně něco dodělat. Takže jsem mu dala takovéto podmínky. Doma nebyl nikdo jiný, kdo by Val vyzvedl a věděla jsem, že Maxík je s někým dospělým a v bezpečí.)

Co myslíte? No ano, hádáte správně. Nepřišel. Ve 38 jsem nastoupila do vlaku. Ve 40 jsem zvedla telefon, a když se otec Maxíka dozvěděl, že odjíždím, začal na mě do telefonu křičet, že jsem si to měla zařídit jinak, že to je moje vina a že on mi syna do Tuklat nepoveze, protože nemá čas a ani chuť, ať si to zařídím jak chci. Křičel tak, až se i lidi ve vlaku otáčeli, co se to děje.

V půl čtvrtý končí můj přítel v práci a vždy mi volá, že už je na cestě domů. Díky bohu za něj! Musím říct, že mi ho muselo seslat samo nebe. Bez váhání s tím svým klidem a pragmatičností mi řekl, ať vystoupím v Kyjích, on tam na mě počká. Jeli jsme do Tuklat, vyzvedli Valču, dojeli na Žižkov, kde počkal se mnou, až přijde otec Maxíka a dá mi ho, kdyby náhodou chtěl křičet nebo dělat problémy, a dokonce jsme zvládli vyzvednout Tínčin zapomenutý úkol u jejího tatínka.

Druhý den jsem mu napsala, že od příštího víkendu mi bude syna vozit do Tuklat v neděli večer nebo to půjdeme řešit na soud, aby mezi námi určil pravidla, protože na toto už nemám nervy. No začaly výčitky a urážky, jak mu ničím život a házím mu klacky pod nohy a proč mu vyhrožuji, že on na čas chodí, ale že pár minut přeci nevadí. Ten člověk si vůbec neuvědomuje, kolik lidí tou svou nedochvilností ovlivňuje. Že on je doma a jen se vrtá v elektronice a maximálně si dojde večer na pivo, ale že já mám zodpovědnost za to, aby děti byly najedené, uložené, vykoupané, Val aby měla úkoly do školy a připravenou aktovku. Patrik potřebuje být doma a pracovat na domě, abychom tam mohli žít společně, musí odvolávat lidi, kteří mu tam jdou pomoc a nebo přijede, jako v pondělí, domů až v osm a to už toho moc neudělá. Nají se a usne, protože do práce vstává v šest. Problém je, že Maxíkův otec má tak velké ego, že s ním nic nepohne. On je středobod vesmíru, za jeho život můžou ostatní a on nikdy nic nezkazil. A tak se ptám, já s ním válčím všehovšudy 5 let, ale stále nevím, jak přesně na něj. Nevěděli byste o nějaké páce vy?

Přeji příjemný víkend. Já jedu za sněhem, držte mi palce, ať neumrznu nebo nezapadnu.

Pusinky bříškům a dětem. Šárka

26.1.2017 12:28

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist