Ivanka mi nahradila mámu

VÁŠ PŘÍBĚH Otěhotněla jsem plánovaně začátkem roku 2008.
Když jsem byla asi ve třetím měsíci, a vše bylo v pořádku, tak jsme se s přítelem rozhodli ten můj „jiný stav“ oznámit budoucím babičkám a dědečkům.

Pozvali jsme je tedy na společný oběd a oni nevěděli, že tam ti druzí budou.

Podle všech očekávání se překvapení konalo. Hlavně pro moji maminku to bylo štěstí – měla být poprvé babičkou a byla vážně nemocná (v tu dobu jsem nevěděla jak moc vážné to je).

Bylo mi (skoro) fajn

Celé těhotenství probíhalo bez nejmenších komplikací, chodila jsem do práce a na mateřskou jsem šla až šest týdnů před plánovaným termínem porodu.

Během mého těhotenství se stav mé maminky zhoršoval, a to bylo jediné, co mě trápilo.

Tajná Barborka

Měla jsem svůj tip na jméno pro holčičku už dlouho před mým těhotenstvím, ale nikomu včetně mého přítele se to moc nelíbilo. Bylo to jméno Barbora – říkával mě tak můj děda (z maminčiny strany). Asi se mu nelíbilo, že mi dali jiné jméno, než chtěl on.

Jméno? Dost času..

Pro chlapečka jsem to nějak neřešila – ani nevím proč – možná jsem si tajně přála holčičku a to bylo i přání mé maminky.

Můj přítel výběr jména vůbec neřešil – na všechno prý je dost času. Já jsem neváhala a po večerech jsem si listovala v kalendáři a jména, která se mi líbila, jsem vypsala. Přítel souhlasil s tím, že se na to podívá a vyškrtá jména, co se mu nebudou líbit a potom zase uděláme další výběr spolu.

Byla jsem s mámou

Papír s vybranými jmény ležel bez povšimnutí, a když jsem se připomínala, tak to byla stále stejná odpověď – přece je dost času.

Začátkem září jsem nastoupila na mateřskou a víceméně všechen volný čas jsem trávila s maminkou, protože její stav se stále zhoršoval a já jí chtěla nějak pomoci. S tím velkým břichem toho moc dělat nešlo, ale chtěla jsem být s ní.

Holčička beze jména

Mezitím jsem komunikovala s přítelem hlavně o výběru jména pro naše mimi.

Tašku do porodnice jsem měla připravenou již od srpna – říkala jsem co kdyby. Jediné co mi tam chybělo, byly dotazníky, které jsem měla odevzdat při nástupu do porodnice, hlavně ten s vybranými jmény.

Po velkém nátlaku někdy v září jsme se domluvili na jménu pro chlapečka – měl to být Daniel.
A holčička stále nic. I když nám ji lékař potvrdil.

Ivanka jako památka?

Moje maminka mě přemlouvala, ať té malé dáme jméno po ní – jmenovala se Ivana, říkala, že to může být i Iva, ale abychom měli památku. Nechtěla jsem si připustit, že by její stav mohl být tak špatný a pořád doufala, že se to po porodu malinko změní. Ke konci těhotenství jsem chodila na častější kontroly a na monitor, takže jsem posledních 14 dní už nebyla tak často u maminky. Přítel vybral dvě jména a zbytek nechal na mě.

Jenže já se nedokázala rozhodnout a ani jsem nebyla smířená s tím, že nechce Barborku.

Budeš rodit

Je pravda, že jsem i několikrát přemýšlela o jménu po mé mamince, ale když jsme s přítelem na počátku mluvili o jménech, tak jsme se shodli na tom, že to nebudou jména po nás, rodičích, a ani po nikom blízkém z rodiny.

Můj den D přišel nečekaně. O víkendu jsme byli u mých rodičů a mně bylo stále dobře, i když mě maminka už týden říkala, že mě kleslo břicho a do týdne porodím. Nevěřila jsem jí, protože mi bylo fajn.

Připravená k porodu

V pondělí 13.10. 08 jsem šla na běžnou kontrolu a na monitor a z neděle na pondělí jsem špatně spala. Říkala jsem to doktorovi, a protože jsem byla prvorodička, poslal mě preventivně do nemocnice.

Byla jsem přijata někdy kolem oběda. Po vyšetření mně paní doktorka vyšetřila, tak říkala, že jsem pěkně připravená k porodu a mě stále nic nebylo.

Ivanka

Během odpoledne jsem se nudila a tak jsem začala vyplňovat ty dotazníky, které jsem měla s sebou nevyplněné.

Dostala jsem se i na ta jména a po dlouhém rozvažování jsem do kolonky pro dívčí jméno napsala IVANA.

Po večeři jsem stále necítila nic, co by mohlo nasvědčovat porodu a někdy po 9. hodině večer jsem začala mít nepříjemné bolesti, ale nebylo to nic strašného.

Na porodní sál jsem nastoupila ve 23.30 a naše malá Ivanka se narodila ve 23.43.

Babička odešla

Přítel ani nestihl přijet, protože když jsem mu po nástupu na sál volala, tak to nevypadalo na moc rychlý porod, ale potom se to nějak rozběhlo, a když přijel, bylo po všem.

V tu chvíli jsem byla ráda, že jsem ty papíry stihla vyplnit.

Narodila se nám krásná zdravá holčička – dostala jméno po babičce a já jsem nyní šťastná, že jsem se tak rozhodla, protože malá Ivanka už ani babičku neuvidí. Dělala jí radost prvních šest týdnů svého života, ale babička si jí moc neužila. Odešla od nás moc brzy.

Ivanka ji bude znát jen z vyprávění a z fotek. Jsem ráda za svoji volbu jména, i když původně jsem se tomu bránila. Je to teď moje štěstíčko, které mi dodává tu chybějící sílu.

Andrea

26.8.2009 5:13| autor: Redakce Babywebu

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist