Katka (11): Věřím, že se miminko ještě otočí

Za čtyři týdny bych měla pravděpodobně porodit. Uteklo to strašně rychle a ten finiš bude asi ještě rychlejší. Včera jsem byla na kontrole u své doktorky. Otvírat jsem se sice nezačala, ale náznaky tam trochu jsou.

Může za to určitě i ten zpropadený kašel. Horší zpráva ale je, že se Sofík stále ještě neotočil. Má hlavičku nahoře a nožičkama mi ustavičně kope do močového měchýře. Paní doktora mi zase radila cvičení, ale bylo na ní vidět, že už tomu moc nevěří.
Začala mě připravovat na císařský řez. Zatím nepropadám panice, protože věřím svému dítěti. Otočí se, až bude připravené.

Apokalypsa
Táta to vidí stejně, odmítá se bavit o jiné variantě než přirozeném porodu, protože čtyři týdny mu připadají jako strašně dlouhá doba.
Včera mě docela pobavil. Zažili jsme totiž malou apokalypsu. Bylo šest hodin večer, seděla jsem zrovna u počítače a najednou bác a byla tma. V celém okolí vypadl elektrický proud. Mohl za to asi sníh, který naši městskou část vydatně zasypával už několik dní.
Rozsvítili jsme svíčky a Tomáš zrovna přišel zvenku, kde byl zkusit na běžkách nový sníh, takže se sprchoval za svitu plamínků. Jenže pak mu najednou přestala téct voda, protože nešlo čerpadlo, a teplá už vůbec ne, protože kotel máme taky na elektřinu.

Ještě začni rodit!
Pak začalo chladnout topení. Chtěla jsem k večeři dělat bramboráky, ale to teď na našem elektrickém vařiči nešlo. Oba naše mobilní telefony pípaly, že jim dochází baterka. Neměli jsme doma ani kousek pečiva a tak jsme se rozhodli, že zajedeme někam nakoupit.
V okolí to nešlo, protože proud nešel ani v obchodech. Jenže když jsme se přes hory sněhu a silný vítr dostali do auta, zjistili jsme, že nejde otevřít závora, která chránila naše parkoviště před nezvanými hosty. Je taky na elektřinu.
Naše domečky byly v černočerné tmě, sníh, i když bylo prohrnuto, nám dosahoval do půlky lýtek a manžel povídá: „Teď ještě zbývá, abys začala rodit.“ Rozesmálo mě to, ale je fakt, že to až tak veselé nebylo, protože kdybych začala rodit, bůhví jak by se ke mně sanitka dostala. A jak bych si balila tašku v té tmě? Ani tu horkou vodu, co vždycky vaří ve filmech, když ženská doma rodí, bychom neuvařili.
Ale za dvě hodiny už zase bylo dobře, i když musím se sentimentem říct, že bylo moc hezké zase si jednou sednout jen za svitu svíček a povídat si.

Jsem tetovaná!
Já jsem manžela zase pobavila den předtím, když jsem se vydala na vánoční večírek jedné spolupracující firmy, kde měli jako jednu z atrakcí tetování henou. Nechala jsem si namalovat na rameno čínský znak, který prý znamená lásku. Samozřejmě až potom, co mě „tatérka“ nebo spíš malířka ujistila, že to miminku vůbec nemůže uškodit. Přišla jsem domů a nakrucovala jsem se před manželem jako v tom známém vtipu: „Hádej co je na mně nového?“ Po chvíli si všiml a se smíchem povídá: „No, to snad není možný, Sofíku, tvoje máma jde v devátém měsíci na večírek a vrátí se potetovaná.“

A co Sofík na to? Možná je mu líto, že než se narodí, tak se to mamince smyje. Ale co kdybych si nechala vytetovat příští rok něco trvalejšího? Třeba datum jeho narození.

8.7.2013 1:19
Více o tématu: mámamiminko

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist