Katka (8): Bude to kluk?

Strašně se těším, až dneska uvidím Sofíka. Dokonce i tatínek se utrhl z práce a půjde se mnou, protože mu připadá, že ho neviděl nějak moc dlouho. Jdeme na velký ultrazvuk do Podolí, kde nám zas budou počítat ručičky a nožičky a snad nám už nevyjde, že budeme mít lebkouna.

Končím v práci!
Dnes v noci jsme měla sen o tom, že jsme na ultrazvuku a paní doktorka říká: „Levá ručička dobrý, pravá ručička dobrý a varlátka sestouplá….“ Vyprávěla jsem to ráno manželovi a ten se smál, že se to dnes určitě stane.
Jsem tak zvědavá, hlavně jestli v pořádku roste, že ani nemůžu pořádně pracovat. Já už taky v práci mockrát nebudu, takže bych se měla začít balit. Už jen osm pracovních dní! Jenže u nás v práci to tak zatím moc nevypadá.
Že jsem těhotná, vědí od srpna, ale náhradu za mě ještě nenašli. Svoji práci nemám komu předat a navíc na mě valí další a další věci, protože vědí, že za pár dní už je nikdo neudělá, takže místo abych postupně odcházela, pracuji víc než kdykoliv předtím.

Vydržíš do Vánoc?
Nejvíc mě dojala včera moje šéfová, která se mě už asi posté zeptala: „A kdy máš tedy termín?“ Schválně jsme jí ještě řekla ten první, podle menstruace, který se už o týden posunul: 6. ledna. „ A to končíš v práci už teď? To bys přece do Vánoc mohla vydržet, ne?“ No jen jsem zalapala po dechu, protože skončit šest týdnů před termínem porodu mi připadá tak akorát, ne-li pozdě.
O to víc mě překvapuje, že mi to řekne ženská jen o pár let starší, než jsem já. Tak jsem jí jen stručně nastínila, že člověku už není úplně dobře, když se tahá s tím břichem před sebou, v noci nemůže spát a z celodenního sezení za počítačem mu otékají nohy a bolí třísla. A to jsem vlastně pořád ještě v pohodě. No, snad to jednou pozná sama, že těhotenství neznamená jen nosit o číslo větší oblečení.

Zaplať pánbůh za Berlínskou zeď
Další důležitý poznatek jsem učinila v noci, když jsem šla po páté na záchod. Ten, kdo říkal, že první trimestr je pročůraný, se asi nikdy nedostal do třetího. Když jsem doma, chodím prakticky neustále.
Není to ale jediný důvod, proč nemůžu v noci spát. Pořád se bojím, abych se nepřekulila na břicho a Sofíka nezalehla. Ohromně mi v tom pomohl kojící polštář, sice vytvořil podivnou bariéru, kterou manžel nazývá Berlínskou zdí, ale funguje bezvadně ve všech různých polohách. Jsem z něj absolutně nadšená a to se mi fakt stává málokdy.

A jsem zpátky!
Tak jsme zpátky z kontroly. Představte si, že Sofík už má skoro 1700 gramů! A už jsem zase nadšená! Vážně mi udělal velkou radost, bála jsme se, že zas budu poslouchat, že je ten plod nějaký malý a teď tohle. Je podle doktora tak akorát na daný den. I plodová voda se mi spravila! Snad tím utěším ty těhulky, kterým pořád někdo říká, že mají něčeho málo nebo moc. Nebojte, ono se to srovná.

Náš prevít
Ten náš prevít si lehl k ultrazvuku zády, takže i kdybychom pohlaví miminka nakrásně chtěli vědět, nemáme šanci! Ještě, že jsme se rozhodli pro nevědomost, jinak by nás to už několik týdnů trápilo.
Jediné, co mi neudělalo radost, je, že se Sofík sice otočil, ale špatně. Jde ve směru hodinových ručiček. Nejdřív měl hlavičku na devítce a teď ji má na dvanáctce.
Tak snad to za týden bude trojka a za čtrnáct dní konečně šestka, ve které už vydrží. Jo, a mimochodem – lebkou to nebude.

8.7.2013 1:15

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist