Klub těhulek (125): Brzy na shledanou

V dnešním článku se loučí Gábina s Vítkem. Šestinedělí skončilo a nastal čas zbilancovat těhotenství, porod i první týdny mateřství. Jaké jsou Gábininy pocity při pohledu zpět? Co se podařilo a existuje snad něco, co mohlo být jinak?

S TĚHULKAMI SI MŮŽETE POPOVÍDAT NA DISKUZNÍM FÓRU KLUBU TĚHULEK.


Ahojky těhulky,
tento týden jsem si konečně dala do pořádku harmonogram mých dnů a celého týdne a doufám, že už to takhle do porodu vydrží. Dvakrát týdně mám cvičení, jednou v bazénu a jednou v tělocvičně. Zbylé tři dny chodím na odpoledne do práce, aspoň tedy, dokud to budu zvládat. Zatím mi ale práce jen a jen prospívá. Změním myšlenky, nemám tendenci doma uklízet a něco předělávat, dostanu se mezi lidi a mohu si popovídat s někým „novým“.

Dokonce jsem i sama zvládla MDŽ. Akorát jsem musela během dne volat manželovi, ať mi doveze ještě kytky. Netušila jsem, že tolik lidí tento svátek slaví a podcenila objednávku květin. Celé odpoledne jsem se nezastavila, ale popravdě jsem si to moc užila.

klub_tehulek_marketa_7.jpg

Cvičení mi tedy moc pomáhá. Jak jsem psala minulý týden a doufala, že mi pomůže na mé bolesti zad, tak opravdu pomohlo. Je to perfektní. Chodím do studia, kde je vždy velmi malý počet těhulek, takže se nijak nemlátíme a nestrkáme. Bazén byl úžasný, malinký, perfektní atmosféra a tak teplounký. Člověk se do vody úplně těšil a nemusel se bát, že zmrzne. Dnes jdu na cvičení v tělocvičně tak doufám, že si ho užiju stejně a záda budou jen a jen lepší.

Taky jsem měla první hodiny v kurzu šití. Bylo to perfektní. Zjistila jsem, jak je to jednoduché, když si člověk pamatuje či uvědomí postup. Během tří hodin jsem si ušila nákupní tašku a ještě jednu kosmetickou taštičku a tu dokonce s podšívkou. Byla jsem na sebe strašně hrdá. Na příště jsem si už připravila střihy na šití pro Sebastienka. Tak mu něco krásného ušiji. O víkendu přišel brácha s přítelkyní na raclette party. Opravdu perfektní způsob občerstvení. Člověk nemusí dopředu hodiny vařit a pak trávit polovinu času v kuchyni místo, aby si popovídal s návštěvou. A všechny to moc baví. Brácha byl na delší dovolené v Thajsku, tak konečně přinesl fotky a dárečky. Sebastienkovi přivezli nádherné oblečky, sice do nich bude muset dorůst, ale pak to bude opravdový fešák.

Chtěla jsem také udělat radost manželovi za to, jak se o nás ukázkově stará. Takže jsme v pátek jeli koupit novou televizi, kterou si moc dlouho přál. A jelikož to stále nebylo ono, nakonec jsme o víkendu přivezli i novou sedačku. Konečně se můžu pořádně natáhnout. Takže slavnostně oznamuji, že obývák je kompletně hotový. Teď už jen drobnosti v ložnici, poklidit sklep a prádelnu se šatnou a jako nakonec manželovu a mou pracovnu (trucovnu). A bude vše tak, jak má být, máme na to ještě pár měsíců, tak to určitě zvládneme. Ještě že je ten domeček tak malinký.

A jinak ten sníh venku, co mě dnes po probuzení čekal, mě opravdu naštval. Chtěla jsem začít pracovat na zahrádce, dokud se ještě aspoň trochu ohnu a ono je tam nasněženo. Tak si na to jaro ještě holt pár týdnů počkám…

Mějte se, jak nejlépe to půjde a moc se těším na příště
Mára

Markéta je právě ve 24. týdnu těhotenství. Přečtěte si více o vývoji plodu a těhotenských změnách v tomto týdnu.


Ahoj těhulky,
tento týden jsem s Lukášem konečně zvládla dořešit všechny různé papíry, co se týče narození našeho miminka. Také jsem byla na další kontrole u paní doktorky a celý zbytek týdne jsem řešila jen oblečení.

3681_1367.jpg

Jako obvykle si nás paní doktorka pozvala na pondělí do ordinace na monitor a kontrolu. Srdíčko bilo krásně nahlas, a když jsem za těch dvacet minut, co jsem tam ležela, cítila dvakrát, jak mi ztvrdlo bříško, doktorka mě ubezpečila, že v tomto stadiu těhotenství a při tom, jak se tam miminko hýbalo, je to úplně normální a vůbec ničeho se nemám bát. Také jsme překročili osudnou hranici 36 týdne, kterou nám dala paní doktorka za úkol doklepat kvůli hmotnosti mimča. A díky tomu jsme se dostali v ordinaci na téma porod. Paní doktorka se mi snažila vysvětlit, jak poznám kontrakce a co je důvodem pro odjezd do porodnice. Skoro všechno už jsem si přečetla, ale bylo uklidňující slyšet to od profesionála a člověka, kterému věřím, a potvrdit si všechny ty informace z různých zdrojů.

Další důležitou metou, která na nás tento týden s Lukášem čekala, bylo sehnat si všechny papíry k rodičovskému příspěvku a také vyplnit papíry k prohlášení o jménu dítěte. Byl to docela mazec, protože jsme na úřad jeli, až když Lukáš skončil v práci. Na všechno to obíhání jsme měli jen hodinu a navíc každý z úřadů byl na úplně jiném konci města. Vše jsme ale stihli a já dokonce zvládla požádat i o výměnu občanky, která mi měla skončit v neděli, což jsem ani v nejmenším nevěděla. Nejdůležitější ale je, že jména pro miminko už máme potvrzená a v rodném listě bude buď Lukáš Mačura, anebo Šárka Mačurová. Z té Šárky jsem tedy nejdřív nadšená nebyla, ale Lukáš je a hrozně moc, tak jsem holt udělala ústupek, když je na mě v poslední době tak hodný, hodně mi pomáhá a navíc si v práci bere každé pondělí dovolenou, jen aby mě dovezl k doktorce, i když jeho šéf už docela prská.

Poslední věc, kterou jsem řešila, a to pomalu celý týden, a myslím, že do porodu ještě řešit budu, bylo oblečení. Tento týden mám totiž opět jet na focení těhulky a nemám vůbec, ale vůbec nic na sebe. Tedy skříně mám zahlcené oblečením, ale vůbec nic mi není. Ze všeho mi kouká skoro půlka břicha a navíc se ve všem hrozně mačkám. Kalhoty dopnu jen jedny a o podprsence ani nemluvím. Už předtím jsem měla prsa velká, ale teď jsou obří a já z toho tedy vůbec nadšená nejsem, tak jen doufám, že se v nich vyrobí dost mlíčka pro naše miminko. Jediné v čem se teď cítím naprosto pohodlně jsou pyžama, a to když pod ním už nic jiného nemám. V praxi to znamená, že pomalu do desíti pyžamo nesundám a už skoro v šest si ho opět oblékám. Díky bohu alespoň za něj, protože jinak bych se ty poslední týdny úplně zbláznila, nechce se mi totiž na tu chvíli už nic volného kupovat. Na focení si ale určitě něco seženu, v čem mi bude alespoň trošku fajn. Myslím, že paní fotografce by se pyžámko na fotkách asi moc nelíbilo.

Tak krásný a hlavně pohodlný týden přeje
Markéta

Markéta je právě ve 36. týdnu těhotenství. Přečtěte si více o vývoji plodu a těhotenských změnách v tomto týdnu.


Milí čtenáři Babywebu,
budu se opakovat, ale týden utekl jako voda a nám v týdnu skončilo šestinedělí. Tentokrát si tedy dovolím shrnout celé své těhotenství a začátek rodinného života s Vítkem.

klub_tehulek_gabina_5.jpg

Pro začátek se jen krátce pochlubím, že šestinedělní prohlídka dopadla na výbornou. Vítek váží přes 4,7 kg a měří 55 cm. Na vyrážku v obličeji jsme dostali takovou hrozně smradlavou mastičku odporné barvy, která ale zabírá na první dobrou. Takže s úspěchem oznamujeme, že se nám daří skvěle a rosteme jako z vody. Úsměvy jsou čím dál častější a hlavně krásnější.

Tak a teď k tomu bilancování posledních necelých 11 měsíců. Mohla bych napsat jednoduše: krása. Krásné těhotenství zakončené krásným děťátkem, které jsem si s milovaným manželem přála. A díky tomu krásnému mimču prožívám nejkrásnější dny svého života. Vlastně by to byla skoro pravda. A to skoro je opravdu maličké. Protože jediné, co nebylo úplně krásně, byl porod. Ale ten krásný není snad pro žádnou těhulku, takže to tak prostě beru a ta odměna, která pak přišla, prožila bych to klidně milionkrát znovu. Ale vezmeme to pěkně popořádku…

Vzpomínám, jako by to bylo včera. Doktorka na gyndě mi místo injekce na vyvolání menstruace pověděla, že jsem těhotná. Následovaly slzy a smích. A takový hřejivý pocit u srdce. A cesta do obchodu. Koupila jsem tam hrneček. Modrý s takovým jakoby razítkem NEJLEPŠÍ TÁTA. Jára byl ten den na tréninku na kolech. Doma jsem nejdřív jen tak seděla na gauči a dívala se z okna. Pak jsem si šla dát sprchu. Stála jsem ve vaně, nechala na sebe téct vodu a brečela jako želva. Nemohla jsem se dočkat, až Jára přijde a já mu to vše povím. Byl štěstím bez sebe.

Další krásnou vzpomínku mám na den, kdy jsme to oznamovali rodičům. Potají jsme moje rodiče pozvali k Járově mamce a sestře do Dobřan. Jakože už jsme se dlouho všichni neviděli a mohli bychom posedět na zahradě nebo jsme slavili nějaké narozeniny, nepamatuji si to přesně. Pro všechny jsme měli malý dárek. Dva hrnečky pro babi, jeden pro dědu a pro tetu svíčku v květináči. Všichni měli svoji novou „funkci“ napsanou velkými písmeny. A ještě k tomu jsme s Járou vymysleli, že on pošeptá mojí mamce a já zase té jeho, že bude babička. Járova mamka hned vykřikla a začala mě objímat. Moje mamka začala plakat. Strašně jsem se na tuhle chvíli těšila. Svoje rodiče miluju nadevše a strašně jsem se těšila na chvíli, kdy jim povím, že budou mít vnouče. Pamatuju si, že jsem v objetí se svými rodiči chvíli zůstala. Pořád jsem totiž dcera svojí mamky a tátova žížala a objetí od nich se ničemu nevyrovná.

Další vzpomínka je z Turecka. Když jsme zjistili, že jsem těhotná, už jsme dovču měli zaplacenou. Trochu jsem se bála, co když se něco stane? Co si tam počneme. Ale co se má stát, stane se. A pokud má vše dopadnout dobře, přežiju i Turecko. Bylo tam krásně a já mohla načerpat síly a rozjímat o tom, jak mé děťátko bude vypadat, po kom bude mít oči a jaká ze mě bude máma.

Za celé těhotenství jsem neměla žádnou nevolnost, netrpěla jsem na žádné obvyklé i neobvyklé těhotenské problémy. Bylo mi krásně. Celu dobu jsem chodila do práce. Na to budu taky ráda vzpomínat. Na oznámení šéfovi a kolegyním. Na den, kdy jsem zjistila, že se nevejdu za stůl. Na vánoční večírek, na kterém jsem se také loučila a odcházela na mateřskou. Byly to hezké dny.

No a pak už dny letěly jako o závod. Rychle doladit poslední věci doma, dokoupit, co zbývalo. A taky trochu odpočívat a užívat si poslední chvíle s Járou jen ve dvou.

vitek-bily-6tyden.jpg

No a pak tady byl den D. Jak to probíhalo, jsem už psala. Že to není legrace, ví všechny maminky a těhulkám nechci kazit náladu. Ale hlavně ten okamžik, kdy se na mě Vítek prvně podíval, kdy jsme spolu prvně probděli noc, kdy mě prvně při přebalování počural, kdy se na mě prvně usmál a všechny další prvně stály a stojí za to a já bych to pro něj absolvovala zas a znovu. Cokoliv jen pro něj.

No a teď? Určitě si to myslí každá maminka. Já si to ale nemyslím, protože já to vím, a navíc u nás to tak je. Naše dítě je NEJKRÁSNĚJŠÍ, NEJMILEJŠÍ, NEJŠIKOVNĚJŠÍ prostě všechna NEJ a ačkoliv nevěřím na nic, co by mohlo být nad mraky, děkuji každý den Bohu, že mi dopřál to štěstí mít báječného manžela, krásné a spokojené dítě a zdravou rodinu.

Těhulkám Markétkám a jejich děťátkům přeju jen to nejlepší, hlavně zdraví, a ať vše dopadne tak, jak si přejí.

Babywebu děkuji za příležitost podělit se o zážitky z nejkrásnějšího období života a paní šéfredaktorce díky za trpělivost a laskavost (hlavně když jsem se nechtěla při focení usmívat na celou pusu).

Čtenářům děkuji za čtení a všem přeji krásné dny a dovolím si krátký vzkaz pro všechny: „Usmívejte se.“ Díky svému synovi jsem totiž zjistila, že úsměv je ten nejhezčí projev beze slov. Může být projevem lásky, ale také přátelství, pohody, klidu. I když Vítek nemluví, pevně věřím, že úsměvy, které mi teď věnuje, jsou projevy jeho náklonosti ke mně a že mi tak povídá, že je mu se mnou fajn.
S láskou a úsměvem, Gábina a Vítek

PS: S Gábinou a Vítkem se brzy potkáte na našich stránkách v seriálu Mimi LIVE!

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist