Klub těhulek (73): Čekání, železná dieta a pupečníková krev

Jana stále napjatě čeká na výsledky amniocentézy a toto období pro ni není vůbec jednoduché. Držíme palce! Marie si pořídila kojící křeslo a naordinovala si železnou dietu. A Gábina se rozhodla pro dárcovství pupečníkové krve.

JANA:

Moje milé,

chtěla bych všem moc poděkovat za podporu, pomoc a soucítění. Moc si toho vážím!

Je pro mě hodně těžké v tuto chvíli psát, mluvit a myslet na to, co se právě děje. Vždy se rozpláču a je mi strašně moc smutno… Stále si říkám, že je to jen špatný sen, a přeji si ráno se probudit a být zase ta veselá holka s jiskrou oku, která rozdává úsměvy na všechny strany.

Dnes měly být výsledky z testu DNA. Bohužel ještě nejsou, mám si zavolat za dva dny…

Minulý týden ve středu jsme absolvovali amniocentézu. Museli jsme vstávat brzo ráno a v nemocnici být už v půl osmé. Kluci mě tam odvezli, vysadili a já se nahlásila u sestřičky v ordinaci a šla do čekárny. Spolu se mnou tam byly ještě dvě těhulky. Chvilku jsme čekaly, pak nás sestřička uvedla do místnosti, kde jsme se měly převléknout do vlastní košile a pantoflí. Obě dvě budoucí maminky byly moc milé, značně nervózní a myslím, že každá z nás už chtěla mít zákrok za sebou.

V ordinaci byli dva lékaři a několik sestřiček. Všichni byli moc milí. První pan doktor nejdříve zkontroloval Tomáška v bříšku, množství plodové vody a uložení placenty. Vše bylo v pořádku a nic nebránilo provedení zákroku. Druhý pan doktor si s asistencí sestřiček připravil potřebné, vše mi vysvětlil a ujistil mě, že se nemám čeho bát. Každý krok mi dopředu vysvětlil.

První pan doktor stále kontroloval miminko ultrazvukem. Samotný výkon nebolel, jen to trošku štíplo, píchlo a pak zatlačilo. Nakonec pustil pan doktor nahlas srdíčko Tomáška a já s klidem odešla odpočívat do vedlejší místnosti. Po půlhodinovém odpočinku a poučení jsem se mohla převléci a jít domů. Kluci na mě už čekali na chodbě. Jaroušek rozdával rozumy a veselou náladu a já měla obrovskou radost, že ho mám už zase u sebe.

Do soboty na mě čekalo jen a jen ležení a pak 14 dní klidového režimu. Bříško mě bolelo do pátku hlavně při zvedání. Není to tak hrozné, dá se vydržet. Dnes už o ničem nevím. Jsem ráda, že je tato možnost. Vím, že nic není stoprocentní, ale po nervech z ultrazvuku mi tohle vše za to stojí. Těch pár dní, které nám ještě zbývají, než budou výsledky, snad uteče rychle. Už aby bylo 15. března. A tak čekáme a čekáme… a doufáme a doufáme.

Už jen týden….

Vaše těhulka Janča


MARIE:

Milé maminky,

mám za sebou po měsíci prohlídku u svého gynekologa. Jeli jsme tam společně s mým mužem, což bylo moc fajn. Na tři dny k nám přijela moje babička a v ten den pohlídala Matyáška.

Všechno je v pořádku. Holčička váží přibližně kilo padesát, prý je dobře živená. Míry obvodu hlavičky, bříška a stehenní kosti jsou předpisové, skoro napovídají, že miminko je starší, než jak to vypadá podle poslední menstruace. To je pro mě informace stejně nepodstatná, jsem si jistá dnem početí, stejně jako u svého prvního dítěte. Já totiž těhotenství v sobě začínám vnímat vždy velice brzy. Doktor tentokrát nebyl schopen vysledovat pohlaví dítěte, ale to mi nijak do mého přesvědčení nevneslo pochybnosti. Sestřička ještě speciálním přístrojem zjišťovala tep dítěte. Vše ok.

Zátěžový test na těhotenskou cukrovku dopadl dobře. Jediné, čeho mám úbytek, je železo. Tím se mi vysvětlily moje potíže v posledních dnech – malátnost, motání hlavy, pocit, že nejsem schopna nabrat kyslík a pořádně se nadechnout, bolesti hlavy a tak trochu nechutenství. Měla jsem doma nějaké železo v tabletkách a asi tři dny před návštěvou u gynekologa jsem si je už naordinovala sama. K tomu jsem si hned udělala hovězí vývar a koupila šťávu z červené řepy. Už po dni jsem cítila úlevu. Doktor mi pak předepsal jiné léky, které užívám teď. Myslím, že i tento deficit trochu zmalátněl holčičku, která se v tom čase zase chovala mnohem pokojněji než dřív. Těším se, že nám přísun železa oběma prospěje.

Užíváme si s rodinou slunečných dnů. Byli jsme o víkendu na delším výletě, hodně se procházeli, navštívili muzeum v Hradci Králové, kde je stálá expozice maleb moderního umění, a po cestě autem v jedné vesničce natrefili na bezvadný bazar s nábytkem, kde jsem si koupila úchvatné, několik desítek let staré křesílko. Jen ho ještě nechám potáhnout novou látkou. Bude to zřejmě moje stanoviště na kojení.

Čas se krátí a já vím, že už bych měla začít řešit porodnici. Také si chci zajistit svoji porodní asistentku. Snad něco v těch věcech už brzy pořídím a napíšu vám o tom příště. Přeju vám veselé slunečné dny!

Marie


GÁBINA:

Milé těhulky,

o víkendu nás čekala návštěva mého kolegy s manželkou, kterým se o Vánocích narodil syn. Krásně jsem se s miminkem pomuchlovala, až mě přepadl pocit, že já už chci taky mít doma naše mimčo! Při loučení jsme si domluvili další sraz – u nás na uvítání Tobyho.

V neděli mě opět přepadla uklízecí mánie. Poté, co jsem uklidila dům, jsem se vrhla na zahradu a začala hrabat listí. Musím se přiznat, že jsem moc ráda, že můžu pracovat až do poslední chvíle. Nenudím se a dny mi utíkají neskutečně rychle. I v neděli, když jsem měla den volna, jsem to nevydržela a vyběhla jsem pracovat na zahradu. Moje těhotenství by si mohla přát každá žena. Většina neduhů se mi vyhnula, žádné otoky, váhový přírůstek není nijak drastický…, takže můžu zůstat naprosto aktivní.

Byla jsem také na prohlídce u paní doktorky. Vlastně, jako vždy, jsem se tam na ni zašla podívat a popovídat si. Vše je v pořádku, Tobísek roste a je velice aktivní. Plodové vody mám hodně, což je dobře. Doporučila mi, až se bude blížit termín porodu, dát si během noci něco pod sebe. Kdyby mi praskla voda, mohlo by jí být opravdu hodně.

Prokonzultovaly jsme spolu také dárcovství pupečníkové krve. Na internetu jsem totiž narazila na informaci, že právě v nemocnici, kde budu rodit (Univerzitní nemocnice v Leuvenu), je také banka pupečníkové krve. Vyplnila jsem příslušné formuláře ohledně mého zdravotního stavu. Paní doktorka mě ujistila, že se automaticky ptají všech rodiček, zda chtějí pupečníkovou krev darovat. Tento přístup se mi líbí. Ale šance, že bude opravdu použita, je docela malá. Porod musí proběhnout během dne (ne v noci, ani o víkendu). Musím porodit do 24 hodin od prasknutí vody. A také musí být této krve určité množství. Paní doktorka mi řekla, že kdyby se to náhodou nepovedlo a odběr nebyl možný, nemám být zklamaná. Je ráda, že to chci zkusit. Nenapadá mě jediný důvod, proč bych to neměla zkusit, obzvláště pokud to někomu může pomoci.

Mějte se krásně a příště opět na napsanou.


Chcete dostávat každý týden obrázek vašeho týdnu těhotenství s podrobným popisem, jak se vyvíjí vaše miminko? A k tomu spousty praktických informací týkajících se aktuálního týdne vašeho vlastního těhotenství?

Stačí se zaregistrovat zde a je to. Každý týden vám ve chránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru pro váš týden těhotenství!

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist