Klub těhulek (76): Nekonečný příběh pochybností

Jana se z dobrých zpráv dlouho neradovala. Nové pochybnosti ji dohánějí k šílenství. Marie se z jarních procházek snaží načerpat co nejvíce energie a pohody. A Gábina si zavzpomínala na svůj pobyt v belgické porodnici.

Moje milé,

nejdříve bych moc ráda pogratulovala Gábině a jejímu krásnému chlapečkovi Tobymu! Ať jste oba dva zdraví a maličký vám dělá jen samou radost! Užívejte, protože zdravé miminko v náručí je to nejkrásnější, co může žena v životě mít.

Nekonečný příběh, tak by se dalo popsat moje těhotenství! Myslela jsem si, že po výsledcích z plodové vody si budu jen užívat, ale opak je pravda. Jak víte, jisté malé obavy ze čtvrteční velkého ultrazvuku ve 20. týdnu těhotenství byly, ale že se to paní doktorce na genetice nebude zase líbit, jsem fakt nečekala.

Chlapeček se má čile k světu, váží necelých 400 gramů a kromě těch střev je prý v pořádku. Všechny ostatní orgány má tam, kde mají být. Ukazoval se nám v plné kráse, kopal, přetáčel se na všechny možné strany, cucal si paleček, zavíral ručičky v pěstičky a zase rozevíral, hrál si s pupeční šňůrou…, prostě ten nejkrásnější film, na který můžete koukat. I když paní doktorka na ultrazvuku říkala, že si myslí, že to bude v pořádku, že střeva jsou jen mírně hyperechogennní. Paní doktorka na genetice byla opačného názoru a provedla další odběr krve a další testování a přede mnou další týden čekání na výsledek. Objednala mě na další velký ultrazvuk za tři týdny a poté opět s výsledkem na genetiku.

Já už nechci a nemůžu! Trvá to tak strašně moc dlouho a přijde mi, že to stále nemá konce. Na ultrazvuk bych se měla těšit, ale pro mě začíná být noční můrou. Jája opět celou kontrolu zvládl výborně, je to moje šikovné zlatíčko. Celý ultrazvuk mě držel za ruku, vykládal sestřičce i paní doktorce rozumy, mohly jsme se potrhat smíchy.

Musím přiznat, že posun času mi neudělal dobře. Jsem unavená, a jak se říká, nevím, která bije. Pravidelně usínám večer okolo deváté hodiny u televize a krom toho zapomínám. Manžel si ze mě dělá legraci a říká, že jsem fakt správná „těhulka“. Snažím se na nic nemyslet a užívat si pupíčku a v něm kopajícího Tomáška. Hodně si spolu povídáme, Jaroušek ho často hladí, pusinkuje a říká mu: „Brácho, už se na tebe moc těším.“ Plánuje, co všechno spolu budou dělat, jak se budou dělit o hračky, ale že postýlku bude mít svou, a až trošku vyroste, budou mít každý svůj pokojíček.

Vaše těhulka Janča


MARIE:

Milé ženy,

předpokládala jsem, jak vám budu psát o své další gynekologické prohlídce, kterou jsem měla absolvovat v úterý, ale kvůli nemoci mého gynekologa je odsunuta na další týden.

Hledám v paměti, co se událo, o čem by se dalo psát a bylo to aspoň trochu zajímavé. Týden za týdnem mě míjí jako rozvodněná jarní řeka, nepamatuju si, co bylo předevčírem… Vzpomínám na své první těhotenství, jak jsem se nemohla dočkat dalšího týdne, abych si přečetla něco nového o vývoji děťátka v břiše. Dlouze jsem meditovala nad výběrem kočárku, zavinovaček nebo přebalovacího pultu. Na začátku roku 2010 bylo v Lysé nebývale sněhu, že mi dělalo obtíže dojít jen do blízkého obchodu a dát si pozor, abych s tím velkým pupkem neuklouzla.

Můj malý Matyášek je jako sníh, déšť, krupobití v jednom kuse. Každý den, s jednou malou přestávkou, kdy si jde po obědě lehnout. Při procházkách chce stále něco vědět, komunikovat, já sotva popadám dech, když mám jít a zároveň mluvit. Je pro něj děsně nepochopitelné, když se výjimečně zkusím natáhnout přes den na pohovku a zavřít oči. Chodí kolem mě, volá dokola „maminko“ a vyžaduje stálé reakce.

V sobotu jsme byli u mých rodičů v severních Čechách. Přijeli jsme ráno, převzali si Tyšiho a jeli na výlet do blízkého zoo v Německu. Já jsem si vytáhla dva plátky tlačenky s chlebem a sedla si ven na lavičku na zahradě. Poslouchala zpívající ptactvo, jedla, slunila se a ze všech sil se snažila nasát co nejvíc energie.

Poslední dobou se cítím spíš, jako bych měla porod mnohem blíže před sebou, než jak se skutečně jeví. I neznámí lidé (například pracující slečna na benzince) mi říkají: „Tak už se vám to blíží, že?“ a já mám přitom ještě měsíc a půl do předpokládaného termínu. Břicho mi vyrostlo do extrémní špičky. Můj muž s mojí mámou říkají, že je mnohem špičatější než v prvním těhotenství. Často cítím, jak roste, jak se mi napíná kůže a dělá mi problém najít vsedě polohu, při které by se mi od těch tlaků ulevilo. Miminko je často v pohybu, dokonce i ve chvílích, kdy chodím.

Musím konstatovat, že mi nesmírně pomáhá slunce, které teď tak intenzivně svítí a hřeje nejen nad hlavou, ale nějak i do duše. Miluju jaro, asi jako každý. S Matyáškem občas zajedeme autem k Labi, procházíme se tam k jednomu místu, kde nasbírám kopřivy na oblíbený čaj mého muže a oba se cítíme v té krásné přírodě maximálně přirozeně, krásně. Tyši si na polní cestě najde vždy nějaký klacík a jen tak si s ním bouchá do země a zpívá si u toho. Pak dojdeme pod velký most, houkáme a posloucháme naše ozvěny. Nakonec se na chvíli posadíme k řece a v tichosti sledujeme její vyrovnaný tok. Jsou to teď kouzelné chvíle, které mi dodávají klid a smíření.

Marie


GÁBINA:

Zdravím všechny těhulky a maminky,

nevím, kde mám začít. Mám tolik zážitků, že i kdybych chtěla sebevíc, nemůžu to štěstí vylíčit. Už jsme s Tobískem doma, ale ještě se vrátím k pobytu v porodnici, protože na něj hrozně ráda vzpomínám.

Krátce po porodu mě i s Tobískem v náručí převezli na náš soukromý pokoj. Je běžné, že na pokoji přespává i tatínek, byla tam pro něj přichystaná postel. Když se malý narodil, zavolali jsme tu zprávu rodičům. Pro všechny to bylo velké překvapení, nikdo netušil, že už jsme v porodnici od pátku ráno. Brzy po příchodu na pokoj nás čekala první návštěva – rodiče, babička a teta Michela. Pak jsem si uvědomila, že jsme jim to měli oznámit o den později, abychom si mohli ten den, kdy se malý narodil, užít jen ve třech, a hlavně jsem si potřebovala trochu odpočinout.

Sestřičky nám byly kdykoliv k dispozici a ukázaly nám, jak malého přebalit, koupat, krmit… Tím, že jsme u toho byli oba, není teď pro Michela problém se o malého postarat. Někdy jsme se málem prali o to, kdo ho přebalí nebo pochová. Vlastně jsme ho chovali a chováme neustále. V noci jsme se navzájem přistihli, že stojíme nad postýlkou a kontrolujeme, jestli malý dýchá. Každý den v porodnici jsem se cítila lépe a lépe. Je zvláštní, že i přesto, že jsme toho moc nenaspali, jsme v sobě měli tolik energie! Vše se najednou dalo zvládnout.

V nemocnici neexistoval žádný čas pro vizitu, doktor přišel pouze v době, kdy se nám to hodilo. Opravdu jsem se tam cítila jako královna. Všichni k nám vcházeli s úsměvem na rtech – od paní uklízečky až po primáře. Pořád se nás někdo ptal, jestli nám něco neschází a co pro nás mohou udělat. Vážně, byla jsem z pobytu v porodnici přímo nadšená. Při odchodu jsme zašli ještě na oddělení, kde jsem porodila, abychom se pochlubili naším miminkem a zároveň jim poděkovali.

Po čtyřech dnech v porodnici nás čekala cesta domů. Krásný pocit vstoupit poprvé do dveří s tím malým uzlíčkem v náručí. Tak tady teď spolu budeme bydlet. My tři!

Mějte se krásně a příště opět na napsanou!

Gábina


Chcete dostávat každý týden obrázek vašeho týdnu těhotenství s podrobným popisem, jak se vyvíjí vaše miminko? A k tomu spousty praktických informací týkajících se aktuálního týdne vašeho vlastního těhotenství?

Stačí se zaregistrovat zde a je to. Každý týden vám ve chránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru pro váš týden těhotenství!

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist