Klub těhulek (92): Salutování, tanec s pupíkem a prostná

Která z těhulek čeká malého poručíka a čí miminko si v bříšku schovávalo hlavu do dlaní? Martina se při druhém těhotenství necítí jistá v kramflecích, ale i přesto si s manželem vyzkoušela, jak se tančí ploužák s pupíkem. A Janča si při gynekologické prohlídce pořádně zacvičila.

GABRIELA:

Milé těhulky a vážení čtenáři,

v dnešním příspěvku Vám musím sdělit dvě důležité informace. Jedna se týká našeho miminka a druhá krásného dárku od manžela.

Začnu tím dárkem, jelikož jsem si ho již dlouho přála, a než se mi povedlo manžela přesvědčit, chvíli to trvalo. Pro některé z Vás to asi nebude nic moc, ale já z dárku měla obrovskou radost. Tak už Vás nebudu napínat. Dostala jsem od manžela myčku nádobí.

K předloňským Vánocům jsem dostala od manžela novou kuchyň. Byla to předposlední místnost, kterou jsme v našem bytě chtěli rekonstruovat. Abyste věděli úplně vše, musím Vám povědět, že můj manžel je truhlář. A ten nejšikovnější na světě. Dostala jsem krásnou kuchyň, která byla překvapením od začátku dokonce. Jediná věc, do které jsem mohla mluvit, byl výběr úchytek na skříňky. A to jen proto, že jsem manžela strašně otravovala, že alespoň něco chci vybrat. Když jsme plánovali rekonstrukci kuchyně, měli jsme jasno. Myčku nepotřebujeme. Jsme jen dva, těch pár kousků vždycky jeden umyje. Ale jak mně určitě dá většina z Vás za pravdu, byla jsem to nejčastěji já, kdo ty kousky umýval. Navíc po víkendovém vyvařování bylo kousků víc a já začala trochu „supět“, že jsme tu myčku zavrhli. První dva rozhovory o myčce skončili vášnivou debatou, která vedla pouze k tomu, že jsme se na sebe s manželem mračili. Uteklo pár týdnů… a najednou manžel změnil názor. Dokonce musím poděkovat jedné výborné kamarádce, která se do manžela trochu pustila, že přece není možné, aby nezvládl kuchyň upravit tak, aby se tam myčka vešla. Vendulko, děkuji Ti, máš na myčce svou zásluhu.

A tak už jen stačilo zavolat instalatérovi, který nám poradil pár maličkostí, přežít jeden den sbíjení zdi, manžel pak v práci udělal pár kouzel s jednou skříňkou a v pátek jsem se se svojí novou kamarádkou prvně seznamovala. Švagrová mi dala přednášku o tom, co do myčky patří, přečetla jsem si rady, jak do ní nádobí poskládat a nakonec Vám musím říct, že jsme si padli do oka. Asi z nás budou dobré kamarádky. Těším se, až ukážu myčku mamce, protože ta o ní také přemýšlí a navíc by si ji opravdu zasloužila. Ty hromady nádobí, co umyje, když jsme u ní na víkendovém obědě, to bych Vám nepřála vidět.

A teď konečně k našemu děťátku. Ve čtvrtek jsem byla v prvně v poradně. Manžel se mnou jde na genetiku, takže do poradny mě doprovodila mamka. Chtěla jsem, aby miminko viděla. A povedlo se. Nikomu zřejmě nemusím vyprávět, jak to v poradně chodí, takže po měření, vážení a podobném přišla na řadu prohlídka. Mamka k paní doktorce chodí celá léta, takže se všechny už známe. Paní doktorka nejdřív myslela, že na ultrazvuku nic vidět nebude, prý se nám nechtěl ukázat. Ale pak si to naštěstí rozmyslel a ukázal se babičce v celé malé kráse. Málem jsem se rozbrečela, když jsem mamku viděla, jak se na monitor dívá. Měla v očích tolik lásky. A pak se to stalo. Já to sice neviděla, ale paní doktorka to mamině přesně ukázala. Naše bělítko zasalutovalo. Prý úplně přesně jako vojáci při nástupu do služby. Obě dvě se tak rozesmáli, že jsem to nemohla vydržet a chtěla obrázek také vidět. Bohužel už se to podruhé nepovedlo. Co se ale povedlo, byl další pohyb. V jednu chvíli si bělítko položilo obě ručky na hlavu. Jako by si říkalo „ach jo, už na mě zase koukají“. V tuhle chvíli jsem slzy už neudržela. Byl to tak krásný pohled. Byl to tak krásný pocit vidět své děťátko, jak se hýbe. Před vyšetřením na genetice mě tohle trochu uklidnilo. Snad je vše v pořádku. Po poradně jsem se vracela zpět do práce, ale ještě jsme si s mamkou stihly povědět, že to určitě musí všechno povědět doma tátovi. Ten prý bude nadšený. Taťka je bývalý voják a pak celý život sloužil u policie, takže to, že jeden z prvních pohybů, které jeho vnouče udělá, je salutování, to je bomba. Určitě to bude kluk.

Večer jsem vše vyprávěla doma manželovi. Skoro mi to nevěřil. To prý není možné. Jsem zvědavá, jestli na genetice naše bělítko taky něco předvede, přála bych si, aby také manžel viděl, jak se naše děťátko má. Tak se necháme překvapit…

Všem přeji příjemné dny a svému bělítku šťastný vstup do 4. měsíce


MARTINA:

Zdravím všechny naše čtenáře,

předně se vám omlouvám namísto oGTT jsem v minulém článku psala oGGT (ach ty zkratky). Nic méně vyšetření jsem absolvovala a výsledky budu vědět, při návštěvě pana gynekologa, což mě čeká tento týden. Naštěstí tam spolu se mnou byly další 3 maminky těhulky.

Všechny jsme čekaly již svá druhá miminka, a tak jsme diskutovaly o prvních porodech a „drobečcích“, které již máme doma. Zrovna ani jedna z nás neměla první porod ideální, takže jsme byly rády, že tam nebyla prvorodička, jinak by chudák asi rodit nechtěla. :o) Tento náš rozhovor mě natolik rozproudil krev, že při odběru mě sestřička nabrala napoprvé. Při ranním odběru před vypitím nápoje mě sestřička odebrat nemohla, podařilo se jí to až napotřetí.

No nic, pryč od odběrů. V sobotu jsme byli celá rodinka na svatbě. Botičky pro Ríšu na svatbu jsem ve vietnamské tržnici opravdu sehnala. Sice nebyly úplně podle mých představ, ale na těch pár hodin splnily svůj účel. I když zpočátku Ríša protestoval a polštářek s prstýnky nést nechtěl, nakonec jej donesl až k oddávajícímu. :o) Byla jsem na něho hrdá, že se nezalekl neznámého prostředí ani spousty lidí, kteří na něj koukali. Nevím, jak u vás, ale v Ostrově, kde se obřad konal, vládlo aprílové počasí, takže při hromadné fotografii před kostelem začala pěkná průtrž. Jsem zvědavá, zda byl pan fotograf natolik rychlý a stihl alespoň jednu fotografii. Jasná obloha nastala až v devět večer. S manželem jsme si zatancovali dva ploužáky, neboť s pupíkem se hůře tančí. Ríšu jsem chtěla odvést kolem deváté, ale nakonec tam s námi vydržel do půl dvanácté. Druhý den se mě Ríša ptal, kdy zase půjdeme na svatbu, že by chtěl znovu. Musím přiznat, že mě docela bolely nohy z lodiček. I když jsem měla jen mírný podpatek, tak bylo znát, že moje nohy na podpatky již nejsou zvyklé. :o)

Jelikož mám pocit, že potřebuji změnit prostředí, začala jsem plánovat výlet po Čechách, tedy po zámcích a hradech. Na konci července k nám přijede neteř, tak abychom neseděli doma. Manžel má práci, a proto jedeme s mamkou a tetou. Sama bych určitě nejela. Stále u mě převládá pocit nejistoty, který jsem při prvním těhotenství vůbec neměla. Při sebemenším výtoku nebo zpocení se bojím, že mi praskla plodová voda. Vůbec nevím, jak tu nejistotu ze sebe dostat. Nemáte někdo nějaký recept? Své tipy mi můžete psát do diskuze. Miminko je aktivní hlavně v noci. Tento týden jdeme na kontrolu, tak jsem zvědavá, co nám pan doktor řekne.

Všem přeji krásný týden. Marťa


JANA:

Milí čtenáři babywebu,

páteční kontrola byla dlouhá, nechápu, kde se o prázdninách bere tolik lidí v nemocnici. Jaroušek byl u kamarádky na hlídání, tak jsem byla Simonce a Honzíkovi moc vděčná. Brouček můj by se tam opravdu tři hodiny nudil. Takto si krásně hrál a pak mě vítal a hned se ke mně hnal. Setkání i po těch pár hodinách je krásné.

Absolvovali jsme s Tomáškem poradnu a vyšetření u gynekologa. Poprvé jsme měla problém „vysoukat“ se na vyšetřovací křeslo. Funěla jsem a hekala, ale to je asi v tomto týdnu těhotenství normální. Tomášek zatím v bříšku drží, hlavička hodně naléhá a bříško prý kleslo.

Jizva po prvním porodu císařských řezem byla dost bolestivá. Když jsem se oblékla, nechal mě pan doktor znovu svléci, vylézt a udělal odběr na streptokoka. Vysvětlil mně, jak je tento test hlavně pro miminko důležitý a co všechno by se mohlo stát, kdyby tam byl a my o tom nevěděli. A kdyby se cokoliv dělo, mám okamžitě volat. Další kontrolu máme za týden. Termín jsem zatím nedostala, až za 14 dní, kdy budu muset ještě absolvovat poslední ultrazvuk.

Jinak jsem ráda za ochlazení, které udělalo mému tělu moc dobře, jen ty skoky při mém nízkém tlaku jsou divoké. Čím víc se blížíme do finále, tím víc jsem unavená. Někdy bych dokázalo prospat celý den. Přibrala jsem deset kilo, ale připadám si, jako by to bylo mnohem více. Přes bříško jde stále více věcí hůře a já hledám alternativu, jak tu či onu činnost udělat nejpříjemněji.

Jarouškovi se vrátilo maminkovské období. Má o mě větší strach, hlídá si mě na každém kroku, stále se ujišťuje, že když on je v pokojíčku, jsem v bytě také. Také má starosti, co papám – a hlavně aby neměl Tomášek hlad. Stále si o miminku povídáme, on ho více šmudlinkuje a ptá se, co tam v bříšku dělá. Jsem zvědavá. Jak vlastně připravit starší dítko na příchod sourozence? Budu moc ráda, když mi napíšete do naší diskuze.

Příští týden se těším opět u písmenek.

Těhulka Janča


Chcete dostávat každý týden obrázek vašeho týdnu těhotenství s podrobným popisem, jak se vyvíjí vaše miminko? A k tomu spousty praktických informací týkajících se aktuálního týdne vašeho vlastního těhotenství?

Stačí se zaregistrovat zde a je to. Každý týden vám ve chránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru pro váš týden těhotenství!

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist