Moje cesta za miminkem (19): Desetiměsíční „velká“ holka

Dnešní vyprávění nechám přímo na Terezce. Alespoň obrazně řečeno… 🙂

Dobrý den,

jsem Terezka. Určitě mě znáte, mamka vám o mně píše už od mého narození. Teď už jsem ale velká holka, bylo mi na konci roku 10 měsíců! Umím i ukázat, jak jsem veliká, takže o tom nenechám nikoho na pochybách. Když se mě mamka zeptá, jak jsem velká, snažím se dosáhnout co nejvýš, ona se pak na mě směje a spolu se radujeme, jak jsem šikovná.

Tentokrát vám povím, jak jsem si užila Vánoce. Byly to moje první, říkala maminka. Tak asi jo. Já si toho zatím moc nepamatuju.

Jůů, světýlka!
Začalo to už 28. listopadu, kdy se u nás ve městě slavnostně rozsvěcel stromeček. To mi zrovinka ten den bylo 9 měsíců. Tak to byl pěkný slavnostní den. Byla zima, na náměstí byla spooousta lidí. Z kočárku jsem viděla hlavně nohy a kabáty lidí. Mamka se snažila procpat se mnou někam, kde bych viděla i něco zajímavějšího, ale moc se nedařilo. Když se ale trochu sešeřilo, najednou jsem viděla plno světýlek na stromečku! To bylo pěkný, to se mi líbilo.

Doma jsme pak s maminkou daly světýlka do okna a chodily se na ně spolu často koukat. Světýlka jsou vůbec moc pěkný. Mám ráda i stojací lampičky vedle sedačky. Když mě nikdo nevidí, chytnu jednu ze sedačky a začnu s ní trochu kymácet. Bohužel mě ale hned mamka nebo taťka chytí a mám po žížalkách.

Bojim! Čert!
Taky jsem poprvé viděla čerta! Nejdřív jsem se nebála, ale jak se na mě zadíval a ještě mi čárnul šmouhu na tvářičku, lekla jsem se a schovala se u mámy, ať mě zachrání. Hned šla od čerta pryč a dívaly jsme se na něj už jen z dálky, to bylo dobrý. Bylo to u mamky v práci, bylo tam i plno dalších dětí, ty mám ráda. On tam prý Mikuláš s čerty chodí každý rok, tak třeba příští rok se už bát čerta nebudu a plácnu ho.

Jak se blížily Vánoce, přijely moje „tetky“, mamčiny kamarádky, a pekly jsme cukroví. Já jsem spíš teda jen přihlížela a užívala si, že si se mnou pořád některá z nich povídá. Hezky to doma tím cukrovím vonělo. Myslela jsem, že mi mamka dá, ale dala mi zase jen pšeničnou křupku. Ale co, i ta je dobrá. Jen se mi pak přilepí na ručičku a nemůžu se jí zbavit. Ještěže mi ji mamka pak sundá.

Překvápko pro tatínka
Taky jsme se byly s mamkou vyfotit. Jely jsme vysokým sněhem, mamka celou cestu říkala „jen abychom někde nezapadly“. Táta to nevěděl, bude to pro něho překvapení. Paní fotografka byla moc milá, měla tam i všelijaké hračky, docela mě to tam bavilo. Z fotek jsme pak s mamkou udělaly babičkám a dědečkům velké nástěnné kalendáře a mamka udělala z fotek i video od mého narození až do teď a společně jsme jim je zabalily.

Mamka říkala, že ho dostanou pod stromeček…ale pod jaký? Ten na náměstí? Moc jsem tomu nerozuměla. Ale co, mamka má vždycky pravdu, tak asi ví, co říká. Těch dárků jsme balily tooolik! Mamka na ně psala různá jména, i to moje.

Co všechno už umím
Musím se taky pochlubit, co všechno umím.

Už stojím. V ohrádce občas i kousek popojdu, ale pořád se držím. Dolezu, kam potřebuju.

Nejradši mám, když mě mamka nebo táta honí. Jdou na mě a spustí: „že tě chytím!“ a to je signál pro mě, co nejdřív zmizet. Pištím a chechtám se, je to velká švanda. Chci se třeba schovat do polštáře, ale to už mě chytají za nožičku, už mě mají!!! Tuhle hru mám asi ze všech nejradši.

Taky občas umím dát mamince pusinku. Směje se, že jsem jako kapřík, celou ji pusinkou zamokřím. Ale já to natrénuju. Taky jí občas koušu. Ale to musím, trénuju zoubky, to snad musí každý pochopit.

Když venku slyším štěkat pejska, taky dělám haf haf. Teda spíš zatím jen ha, ha. To „f“ ještě neumím. Říct umím asi tohle: mememe, mimimi, baba, dada, občas mami, to se mamka raduje. Dělat pápá je už brnkačka, to už umím dávno.

Vánoce, Vánoce…
Tak už vím, co jsou to ty Vánoce. Táta přivezl veliký stromeček a postavil ho do obýváku. Maminka ho ozdobila krásnými světýlky a červenými kouličkami, které byly tak akorát do mojí ručičky. Den před Štědrým dnem jsem dostala super dárek. Chodítko, přišlo poštou. Řeknu vám, chodítko je to nejbáječnější, co doma máme. Teda hned po mámě, samozřejmě.

Jak chodítko uvidím, hned pištím a mrskám nožičkami, že do něj chci. Pěkně hraje, štěká, mňouká, můžu v něm běhat, hrát si, tancovat na hudbu, dosáhnu z něj do šuplíku, můžu si zajet před zrcadlo a podívat se, jak mi to sluší. Taky můžu dojet ke stromečku, prohlížet větvičky a chytit si kouličku. Máma volá z kuchyně „opatrně!“ a dohlíží, abych kouličku neutrhla. Ale jednou se mi ji povedlo sundat, heč! Škoda jen, že mě mamka v chodítku nechá vždycky jen chvíli. Pak ho schová za roh. Ví, že jak bych ho měla na očích, chtěla bych pořád do něj

Co všechno jsem našla pod stromečkem
Chodítko jsem dostala den před těmi pravými Vánocemi. A co všechno jsem našla pod stromečkem! Tam bylo dárků! Mamka mi je pomáhala rozbalit, táta fotil. Měly pěkné obaly, některé i mašle. U dárků jsem našla krásné cedulky, které se daly ocucat nebo si s nimi aspoň pohrát. Dostala jsem plno oblečků. Letos mi to nevadilo, ale příště budu chtít spíš už jen hračky. To už si na mě nepřijdou. Taky jsem dostala velkou sedačku do auta. To se to bude jezdit, panečku! Dárků, oblečků a hraček, bylo tolik, že mě to brzo zmohlo, tak mamka musela rychle rozbalovat, než usnu. Pak jsem se od mamky napila mlíčka a šla spinkat. Máma si pak prý teprve pořádně prohlédla, co dostala. Ten Ježíšek je hodnej. Všechno mi udělalo radost. Mamka mi hračky dala do ohrádky, kde si s nimi můžu hrát. Nejraději mám kačenu, která kváká, když ji zmáčknu a taky si ráda čtu leporelo. Mám jich několik. To mě móóc baví.

Trénuju zoubky
Na Štědrý den mi vykoukly dva horní zoubky, tak už budu moct pořádně kousat, třeba do jablíčka. Občas mi dá mamka chlebovou patičku, pěkně ji okoušu. Občas ale ukousnu velký kus a pak nevím co s ním, až se zakuckám. Tak už mi spíš bude maminka dávat křupku nebo rohlík, to se mi hamá líp.

Filmový trhák
Ještě vám povím…jak mamka udělala to video z fotek pro babičky a dědy, na to bych mohla koukat pořád. Je tam plno obrázků se mnou, některé legrační, a hraje u toho písnička. Koukám na to bedlivě, ani nemuknu. Občas mě máma pozlobí a zastaví to. Začnu nadávat a křičet, dokud to nepustí dál. Má to asi 8 minut, říkala mamka, a já u toho dokážu být jako pěna. Moc mi to tam sluší. Klidně se u toho najím, jen otvírám pusinku a můžu koukat na Terezku na počítači. Snad mi to zas mamka brzo pustí.

Příště…Příště vám povím (nebo moje mamka), jak jsem si užila svého prvního Silvestra 🙂 Tuhle mě totiž vzbudil ohňostroj, byly to tak hrozné rány, a já se tak bála! Byla jsem zvědavá, jak dopadne konec roku…

Jak proběhl u vás, bály jste se nebo jste to, děti, zaspaly?

Mějte se krásně, zdraví vás

Terezka s mamkou Denisou

10.7.2013 12:59

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist