Moje cesta za miminkem (3) – Pátý den po termínu. Že by už?

Tak takhle to asi bude pak vypadat, tuším. Ale skutečný porod pořád nic. Den D se tedy odsouvá… Ale na KDY? Je pátek, 5 dní po plánovaném termínu. Žádné kontrakce, žádná voda, jen od dvou v noci nepřetržitá, silná bolest břicha.

Měla jsem co dělat, abych se dobelhala do sprchy.
Přítel už se na mě nemohl dívat – že prý pojedeme do porodnice. Jak to řekl, začalo to pochopitelně polevovat. Ale co, zajedeme tam ráno, aspoň se na mě doktor podívá, jestli je všechno v pořádku. Pro jistotu si ráno ještě myju vlasy a beru si tašku, kterou mám připravenou do porodnice.

Zůstanete tu!
Tak jsme tu, v nemocnici. Vysvětluju sestřičce, že jedu jen na kontrolu, protože mě sice bolelo břicho, ale už je mi zase dobře. Sestřička koukla do papírů a hned spustila: „Jste po termínu, už tu zůstanete, není důvod, abyste jela domů, přinesu vám košili, převlékněte se, doktorka vás pak vyšetří na porodním.“

S přítelem oba koukáme doslova jak vyorané myši. Tak a je to tady. To jsme nečekali, že to půjde tak rychle!

Jsem „ubytovaná“ – a nic
Převlékám se, beru tašku, vedou mě na porodní oddělení. Sestřičky mi natáčejí monitor a při tom sepisujeme vstupní zprávu do porodnice. Rodinnou anamnézu, informace o těhotenství, vybraná jména, je toho docela hodně… Monitor nevykazuje žádné kontrakce, sestřičky mě přesouvají na pokoj.

Jsou tu už dvě „čekatelky“, z toho jedna je moje spolužačka ze základky. To je náhoda! Jsem ráda, že je tu nějaká známá tvář.

Asi po čtvrt hodině dorazí doktorka a jde mě vyšetřit. To vyšetření hodně, ale opravdu hodně, bolí. Prý už se to chystá a půjdu rovnou na sál. Zavolali mého přítele, který čekal na chodbě, a vedli nás na sál.

Je to tu opravdu moc pěkný. Větší místnost, v rohu porodní křeslo, vedle přebalovaní pult, váha, několik různých přístrojů. Naproti postel, křesílka, balón, pytel na sezení, kuchyňský mini koutek. V ledničce je pro tatínka plno sušenek a pití.

Tak tu čekáme, sestřičky mi chodí po asi dvou hodinách dělat monitor. Občas mám kontrakce, ale nic výrazného. Přítel usíná na sedacím pytli, je tu hodně teplo. Asi kvůli miminkům. Během dne mě ještě dvakrát vyšetří doktor, žádná změna. Přítel jede navečer domů, bude na telefonu, vypadá to, že to dnes nebude. Nechávají mě spát na sále, zítra mi porod vyvolají.

Tak snad už zítra budu mít svého uzlíčka v náručí. Na to se musím pořádně vyspat.

Denisa

3.7.2013 5:12

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist