Bára ve 34. tt – Mateřská dovolená? Tu já nepotřebuji

TĚHULKA LIVE! BÁRA Velmi jsem se na ní těšila, celý týden před jsem nemluvila o ničem jiném než, že konečně nastupuji na mateřskou dovolenou a výsledek? No nečekala jsem, že si to nakonec rozmyslím J Také jsem se opět přesvědčila o tom, že dětská láska a přirozenost je tou nejdokonalejší a nejkrásnější věcí, když se rodí vztah mezi sourozenci.

10434_7251-1100x618.jpg

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz


Rozmluva sester

Laurinka má teď dovádivé období při usínání. Uspávání trvá většinou kolem hodiny a zvládá u toho velkou akrobacii. Naučila jsem se s ní tedy chodit do postele o něco dřív s tím, že si tam ještě hrajeme a pro mě je to lepší varianta, když u toho můžu ležet. Zase byl před námi jeden uspávací večer, tentokrát bez tatínka, protože ten odešel na noční. Ležela jsem na posteli a Lola dělala kotrmelce.

Najednou se Gustička rozhodla, že kotrmelce zkusí taky. Takže se mi bříško začalo vlnit tak, že to nešlo přehlédnout. Zkusila jsem Laurinku zklidnit a dala jí ručičku na bříško. Už několikrát se mi zadařilo, že Gustičku cítila a vždycky se tak krásně podívala, ale asi pořádně nechápala. Ale co se stalo teď, na to nikdy nezapomenu. Opět jeden z okamžiků, který bych si chtěla vždycky pamatovat a nechat si ho v sobě jako jeden z nejkrásnějších z celého těhotenství.

Lola dala ručičku na bříško a Gustička měla opravdu kotrmelcovou náladu a plula v bříšku o sto šest. Laurince se nadzvedávaly ručičky a byla naprosto fascinovaná. Několikrát jsem ji zopakovala, že tam je miminko a že tam plave. V tu chvíli dala na bříško obě ručičky a ani nedutala, tam kde se pohnulo bříško, tam přesunula ruce, sledovala každý pohyb. Najednou byly pryč všechny kotrmelce vylomeniny aj., naprosto se uklidnila a byla ukotvená miminkem. Zůstala takhle asi dvacet minut. Nespustila oči z bříška.

Já se na to nemohla vynadívat. Nicméně za chvilku ji začala padat očička a bylo vidět, že usíná. Tak jsem jí řekla, že ať už udělá hají a může spinkat. V tu chvíli se na mě podívala a očička se jí zalila slzami, jak kdyby jí měl někdo ublížit. Úplně mi tím říkala, že po ní přeci nemůžu chtít, aby teď nemohla držet svoji sestřičku. Začala natahovat, tak jsem ji uklidnila, že může u bříška sedět a hladit miminko. Jenže za chvíli to očička opravdu nevydržela a Lola se hlavičkou zabořila do bříška a spinkala. Přendala jsem si ji tedy na polštář a objímala. V tom se vzbudila, ale už nekladla odpor. Oddaně ležela a koukala. Pomalu mrkala a byla na ní znát únava. Pak očička zavřela a spokojeně oddychovala už v říši snů.

Je naprosto nepopsatelné to, co se mezi holkami dělo. Jak kdyby Gustička předala energii uklidnění Laurince a dala jí tím najevo, že už by měla spinkat. Věřím, že si v tu chvíli dokázaly i povídat a vnímat každý svůj pocit. Laura byla opravdu jako omámená a fascinovaná. Do toho všeho má Lola velmi panenkovské období. Její panenka Mája s námi musí dělat úplně všechno, velmi často přebalujeme, zavinujeme do peřinky a vozíme v kočárku. Myslím, že opět je o krok přede mnou a snad ještě víc než já vnímá to, co se bude už skoro za měsíc dít.

Blížící se termín porodu mě tedy konečně donutil, abych se zapakovala do porodnice. Na rozdíl od minule si beru pouze jednu tašku a malý pytlík pro Gustičku. Už vím, co bude a nebude potřebné. Vygruntovala jsem si v koupelně přebalovaní pult a připravila všechny věcičky. Už to tu opět začíná pomalu vonět a vypadat miminkovsky.

Den plný katastrof

Ale aby to dneska nebylo jen o krásných a příjemných věcech, tak se musím pochlubit, jak jsem si vybrala těhotenský den blbec s velkým D završený krásnou třešničkou na dortu. Jeden den jsme si Laurinkou standardně vstaly. Laurince jsem udělala snídani a šla jsem do sprchy. Když jsem přišla do koupelny, tak kouknu na pračku a celý můj šampon je tam převrácený a téměř vylitý. Stekl i po pračce na zem, ale nějak jsem tomu nepřikládala velký význam. Každopádně jsem se osprchovala a pak jsem to šla uklízet s tím, že hned zapnu pračku. A přišel první kámen úrazu.

Pračka nereagovala. Vytáhla jsem ji tedy ze zásuvky a pak se rozběhla. Tak jsem si oddychla, nandala ji prádlem, připravila prášek a aviváž a zapnula. Najednou mi začala pípat, displej nereagoval a stále mi hlásila, že jsou otevřená dvířka. Tak mě hned napadlo, že tam asi zatekl šampon.

Já jako klasická aktivka jsem se na to musela hned podívat, takže jsem odsunula pračku a že jí rozšroubuji a nechám vyschnout. Ale tak trochu mi nedošlo, že než odpojím hadici na vodu, tak ten přívod vody musím vypnout. Takže jsem odšroubovala hadici s plným proudem vody a vytopila jsem koupelnu.

Sama jsem byla celá od vody. V tom tlaku mi to nešlo zašroubovat zpět. Za chvíli jsem to ale zvládla. Pračku jsem tedy rozebrala a nechala ji být, aby vyschla.

Pomalu se blížila jedenáctá hodina a mě začínal tlačit čas, jelikož nás čekalo další focení ve fotoateliéru Fotopromě a já chtěla výjimečně přijet včas. Šla jsem tedy pro Lolu připravit jídlo, a když jsem šla kolem poklopu do sklepa, tak jsem slyšela proud vody. Ve sklepě jsme měli přes 30 cm vody. Ani holínkami jsem nestačila. Utíkala jsem tedy vzbudit manžela, že se asi něco děje.

Bohužel se nám nevyhnuly ty obrovské přívalové deště. Jak se v domě rekonstruuje a dělali jsme novou izolaci, tak se tam zřejmě něco uvolnilo a ze zdi doslova tryskaly prameny vody. Nechala jsem tohle už jen na manžela, jelikož jsem se potřebovala zabalit a připravit se do ateliéru. Šla jsem ohřát jídlo a zjistila jsem, že nám odešla poslední funkční zásuvka v kuchyni. Tzn., že nešel ani jeden spotřebič.

Mezitím, co jsme jedli a já balila, tak manžel odčerpával vodu, jenže to, co odčerpal, znova přiteklo. Naštěstí déšť slábl a s ním i prameny, které přiváděly vodu. Každopádně to znamenalo, že budeme muset cestu absolvovat jen samy s Loly, jelikož sklep byl momentálně důležitější. Den blbec však pokračoval, a když jsem s autem vyjížděla, tak jsem zapadla. Tudíž nastalo rychlé stěhování do druhého auta, a to už  jsem si dala na vyjetí pozor. Cestu ani popisovat nebudu.

Místo půl hodiny jsem jela hodinu a půl. Samá autonehoda, sanitka, no hrůza. Naštěstí parkování proběhlo bez problémů a už jsem se těšila na péči paní vizážistky a fotografky. A věděla jsem proč. V ateliéru Fotopromě jsem vždycky jak princezna, hýčkaná, obskakovaná, takže tam jsem se trochu zrelaxovala.

Focení jsme si s Loly náramně užily. Těšíme se na výsledek a mám obrovskou radost, že budu mít na Gustičku v bříšku, tak krásnou památku. Po focení jsme sedly do auta… a jak jinak. Nechala jsem v ateliéru Laury panenku Máju. Takže zase zpět, protože to by mi neodpustila.

Konečně jsme se vydaly domu. Manžel psal, že voda ze sklepa odčerpaná a že už by nemělo pršet. Takže by se den obracel k dobrému? Doma jsme opravili pračku a po několika přemlouváních se rozběhla. V kuchyni se také čarovalo a zásuvka zase fungovala na plné obrátky. Oddychla jsem si, je to za mnou a konečně se vše obrací k lepšímu.

Čtěte také:

Málem jsem to nestihla

Jaké bylo ale překvapení druhého dne? Užívaly jsme si s Loly dopolední pohodu. Měla jsem radost, že jsem zvládla docela hodně uklidit a psychicky jsem se připravovala na odpolední vrtání a spravování zubu u paní zubařky. V půl jedné mi to ale došlo.

Vždyť já mám dneska poslední možný den nástupu na mateřskou! Dopoledne na mě čekala doktorka, kde jsem se měla zastavit pro papíry a zároveň je ihned dovézt naší paní účetní. Málem mě omyli. Úplně jsem na to zapomněla. Nakonec jsem to nějak vytelefonovala.

Sestřičku jsem ještě stihla alespoň po telefonu. A domluvily jsme se na pondělí. Paní účetní ze mě omdlívala, protože v pondělí ráno má uzávěrku a bylo by špatné, kdybych to nedodala. Nakonec to dopadlo dobře a já opravdu nastoupila na tu vytouženou nicnedělající mateřskou dovolenou.

Takže od pátku mám nohy nahoře, nic nedělám, o nic se nestarám a jen spím. Hihi, občas si říkám: „Kéž by.“ Ale jak se občas říká, pojem mateřská DOVOLENÁ asi musel opravdu vymyslet chlap. Nicméně i když je to občas hektická a náročná dovolená a slovo občas změním na velmi často, tak je to stále ta nejkrásnější dovolená pod sluncem a já se nemůžu dočkat dne, kdy ta sluníčka budou svítit dvě.

Krásný den všem a co nejméně dnů blbců 😉

Bára


4.7.2017 4:18

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist