Devátý týden po porodu: Pelíšky

TĚHULKA LIVE! KATEŘINA Zatímco je náš prvorozený spací solitér, bez Kačenčiny blízkosti si noc už nedovedeme ani představit.

Foto z ateliéru Fotopromě.cz


Když se narodil Tom, měli jsme vedle postýlky i košík na miminko. Ten jsem si vždycky přála. A navíc je ohromně praktický. Pamatuji se, jak jsem zůstala se synem poprvé sama doma a bála se ho spustit z očí. Vyndala jsem jenom z jednoduchých jesliček košík a vzala si ho s sebou i do koupelny. V postýlce spal Tom v noci – byl to pro něj signál, že jde o spaní jiné než to denní. Měl rád v postýlce svůj klid a je tomu tak dodnes. Vlevo od hlavy je Bob s Bobkem, vpravo bludička, v nohou dva psi. Přes to nejede vlak! Když má postýlku uspořádanou jinak, vše si přestěhuje, jak potřebuje. Tomáš k usínání nikoho nepotřebuje. Dokonce nás odstrkuje, když se mu zdá, že jsme kolem něj už nějak dlouho. Zkoumali jsme v chůvičce, co v posteli sám dělá a žádné velké překvapení se nekonalo – rád si povídá s hračkami a mazlí se s nimi. A nás pomazlí rád až ráno, když má spoustu energie a když nám přijde dát ranní pusu.

U naší holčičky je to jinak. Po nočním kojení zůstává s námi rodiči ve velké posteli a spíme spolu do rána. Kojím v noci v polosedu nebo vleže a je mi tak nejpohodlněji. A poprvé si užívám uspávání dítěte. Vší silou mi dcera drtí prst, za který se mě drží i celý zbytek noci. Poslouchám její chrčení, pomlaskávání, oddychování a broukání – občas už ze sebe tak pyšně vyloučí hlásku G. A uspává i ona mě. Se spánkem si vycházíme krásně vstříc a to je pro mě příjemná novinka.

Postýlky a jejich útulno jsou možná dost důležitou složkou spokojenosti dítěte. Vždyť kolik hodin denně novorozenci prospí, ale později celkem dost i kojenci, batolata, děti. Obě naše mimina mají postýlky stejné, matrace kvalitní a povlečení převlékám celkem často, aby vonělo. Stejně tak pyžamka. Dodnes si přesně pamatuji moji flanelovou žlutou noční košilku, usínání s hračkami, jak jsem se těšila na čisté povlečení provoněné levandulovou škrobenkou a jak trochu tuhé peřiny při převalování šustily, až byly za pár dní krásně poddajné, ale to už nevoněly a zase jsem se začala těšit na to šustění. Z jistého úhlu pohledu je to obrovská banalita, na druhou stranu si naštěstí neuvědomuji žádné špatné zážitky z usínání, že bych se bála, že by se mi nechtělo, že bych nemohla usnout. Byla jsem totiž spáč. Zato ve školce jsem po obědě neusnula snad nikdy, tam to nebyl voňavý domácí a bezpečný pelíšek.

Čtěte také:

libacka.jpgKačenka ale neusíná jen ve sterilně čisté postýlce ani v naší velké posteli, která je přes den víc než nesterilní – plná hraček a knížek a všeho možného, co tam Tom nanosí. Usíná mi na hrudi uklidňována mým srdečním tlukotem, ale taky už i v košíku, který měl dříve Tom. Přestali jsme převážet postýlku na kolečkách z místnosti do místnosti a vložili jsme důvěru do Tomáškových rukou a obnovili jsme košík na miminko. Ještě před měsícem jsem si nedovedla představit, že bych ho zase používala pro Kačku, přišlo mi to s naším batoletem moc nebezpečné. Samozřejmě se z podušek line vůně levandule a doufám, že jen tak nevyvane. A brácha ji zatím v košíku nikam neodvezl, nezalehl ji, nevyklopil. Dáváme pozor a nikdy ho nenechávám u ségry samotného. Postýlka obou dětí má už jen své pevné místo a košík s malou přenáším tam, kde ho mít potřebuji. A doma to vypadá o dost lépe – vyhradili jsme zřetelně hrací plochu pro Toma a nestěhujeme tolik, neměníme mu teritoria a jsme všichni spokojenější.

Proti všem zásadám „zdravého spaní“ v naší velké posteli děláme leccos pro naši zdravou duši – je to totiž jediné místo, kam se vejdeme všichni 4 a kde jsme si tak blízko. Tam probíhají divoké bouračky s auty stejně jako klidné čtení knih i dětských knížek, tam někdy svačíme, pijeme, mazlíme se, přetahujeme se, tam oblékám děti, přebaluji, zavinuji, kojím, spím(e), cvičím(e) nebo jen tak ležím(e).

Těhulka LIVE!: Využívá nadstandardní program lékařské péče Materna II. cmc-logo.jpg

Nevím, jak je tomu u vás, ale u nás je už několik dní šílený vítr. S dvojkočárem to není žádná sranda hlavně pro Toma – jeho korbička je totiž jako první obrácená směrem ven, a tak je Kačenčin i můj rozrážeč větru. Já jsem na tom jako třetí v pořadí nejlépe, proto se nevydávám ven s dětmi na dlouho. Zalézt si do pelechu je teď ideální, nemyslíte? Anebo do sauny – tam se chystám ve čtvrtek a nemůžu se dočkat.

Na kontrole v CMC vše dopadlo dobře – operační rány jsou zahojeny a Dr. Velebil byl spokojený. Samozřejmě jsem mu nezapomněla poděkovat, protože tento porod se vážně s tím loňským nedal ani srovnat. Jen ještě musím raději na vyšetření na trombofilní mutace – od porodu se mi dělají velice snadno modřiny. Máte s tím někdo zkušenosti?

Zalezte si do pelíšku se svými dětmi a mějte se fajn!

Kateřina

PS:

Kačenka v pelíšku:

kacenka.jpg

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist