Devátý týden po porodu: Pelíšky

TĚHULKA LIVE! KATEŘINA Zatímco je náš prvorozený spací solitér, bez Kačenčiny blízkosti si noc už nedovedeme ani představit.

Foto z ateliéru Fotopromě.cz


Když se narodil Tom, měli jsme vedle postýlky i košík na miminko. Ten jsem si vždycky přála. A navíc je ohromně praktický. Pamatuji se, jak jsem zůstala se synem poprvé sama doma a bála se ho spustit z očí. Vyndala jsem jenom z jednoduchých jesliček košík a vzala si ho s sebou i do koupelny. V postýlce spal Tom v noci – byl to pro něj signál, že jde o spaní jiné než to denní. Měl rád v postýlce svůj klid a je tomu tak dodnes. Vlevo od hlavy je Bob s Bobkem, vpravo bludička, v nohou dva psi. Přes to nejede vlak! Když má postýlku uspořádanou jinak, vše si přestěhuje, jak potřebuje. Tomáš k usínání nikoho nepotřebuje. Dokonce nás odstrkuje, když se mu zdá, že jsme kolem něj už nějak dlouho. Zkoumali jsme v chůvičce, co v posteli sám dělá a žádné velké překvapení se nekonalo – rád si povídá s hračkami a mazlí se s nimi. A nás pomazlí rád až ráno, když má spoustu energie a když nám přijde dát ranní pusu.

U naší holčičky je to jinak. Po nočním kojení zůstává s námi rodiči ve velké posteli a spíme spolu do rána. Kojím v noci v polosedu nebo vleže a je mi tak nejpohodlněji. A poprvé si užívám uspávání dítěte. Vší silou mi dcera drtí prst, za který se mě drží i celý zbytek noci. Poslouchám její chrčení, pomlaskávání, oddychování a broukání – občas už ze sebe tak pyšně vyloučí hlásku G. A uspává i ona mě. Se spánkem si vycházíme krásně vstříc a to je pro mě příjemná novinka.

Postýlky a jejich útulno jsou možná dost důležitou složkou spokojenosti dítěte. Vždyť kolik hodin denně novorozenci prospí, ale později celkem dost i kojenci, batolata, děti. Obě naše mimina mají postýlky stejné, matrace kvalitní a povlečení převlékám celkem často, aby vonělo. Stejně tak pyžamka. Dodnes si přesně pamatuji moji flanelovou žlutou noční košilku, usínání s hračkami, jak jsem se těšila na čisté povlečení provoněné levandulovou škrobenkou a jak trochu tuhé peřiny při převalování šustily, až byly za pár dní krásně poddajné, ale to už nevoněly a zase jsem se začala těšit na to šustění. Z jistého úhlu pohledu je to obrovská banalita, na druhou stranu si naštěstí neuvědomuji žádné špatné zážitky z usínání, že bych se bála, že by se mi nechtělo, že bych nemohla usnout. Byla jsem totiž spáč. Zato ve školce jsem po obědě neusnula snad nikdy, tam to nebyl voňavý domácí a bezpečný pelíšek.

Čtěte také:

libacka.jpgKačenka ale neusíná jen ve sterilně čisté postýlce ani v naší velké posteli, která je přes den víc než nesterilní – plná hraček a knížek a všeho možného, co tam Tom nanosí. Usíná mi na hrudi uklidňována mým srdečním tlukotem, ale taky už i v košíku, který měl dříve Tom. Přestali jsme převážet postýlku na kolečkách z místnosti do místnosti a vložili jsme důvěru do Tomáškových rukou a obnovili jsme košík na miminko. Ještě před měsícem jsem si nedovedla představit, že bych ho zase používala pro Kačku, přišlo mi to s naším batoletem moc nebezpečné. Samozřejmě se z podušek line vůně levandule a doufám, že jen tak nevyvane. A brácha ji zatím v košíku nikam neodvezl, nezalehl ji, nevyklopil. Dáváme pozor a nikdy ho nenechávám u ségry samotného. Postýlka obou dětí má už jen své pevné místo a košík s malou přenáším tam, kde ho mít potřebuji. A doma to vypadá o dost lépe – vyhradili jsme zřetelně hrací plochu pro Toma a nestěhujeme tolik, neměníme mu teritoria a jsme všichni spokojenější.

Proti všem zásadám „zdravého spaní“ v naší velké posteli děláme leccos pro naši zdravou duši – je to totiž jediné místo, kam se vejdeme všichni 4 a kde jsme si tak blízko. Tam probíhají divoké bouračky s auty stejně jako klidné čtení knih i dětských knížek, tam někdy svačíme, pijeme, mazlíme se, přetahujeme se, tam oblékám děti, přebaluji, zavinuji, kojím, spím(e), cvičím(e) nebo jen tak ležím(e).

Těhulka LIVE!: Využívá nadstandardní program lékařské péče Materna II. cmc-logo.jpg

Nevím, jak je tomu u vás, ale u nás je už několik dní šílený vítr. S dvojkočárem to není žádná sranda hlavně pro Toma – jeho korbička je totiž jako první obrácená směrem ven, a tak je Kačenčin i můj rozrážeč větru. Já jsem na tom jako třetí v pořadí nejlépe, proto se nevydávám ven s dětmi na dlouho. Zalézt si do pelechu je teď ideální, nemyslíte? Anebo do sauny – tam se chystám ve čtvrtek a nemůžu se dočkat.

Na kontrole v CMC vše dopadlo dobře – operační rány jsou zahojeny a Dr. Velebil byl spokojený. Samozřejmě jsem mu nezapomněla poděkovat, protože tento porod se vážně s tím loňským nedal ani srovnat. Jen ještě musím raději na vyšetření na trombofilní mutace – od porodu se mi dělají velice snadno modřiny. Máte s tím někdo zkušenosti?

Zalezte si do pelíšku se svými dětmi a mějte se fajn!

Kateřina

PS:

Kačenka v pelíšku:

kacenka.jpg

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

TOPlist