Jdeme opět domů

Jakmile Barborku přemístili na toto oddělení, chtěla jsem od sestřiček i doktorů vědět, jaký bude následující postup. Vysvětlili mi, že první den bude muset být na oddělení ve vyhřívaném inkubátoru, bude ještě ukončovat předchozí léčbu včetně antibiotik a látek na posílení imunitního systému. Pro jistotu ji nechají žaludeční sondu pro případ, že by bylo potřeba ji z nějakého důvodu „nakrmit“ přes ni. Každopádně mě potěšili v tom, že opět můžu začít plně kojit a že Barborka s námi může „klokánkovat“ mimo inkubátor, což do dneška nebylo vůbec možné…

Navíc se tato změna režimu hodila i proto, že nás po měsíci opět přijeli navštívit mí rodiče se sestřičkou. Takže sice Barborku nemohli vidět doma, ale za to se s ní mohli všichni „pomuchlat“ v nemocnici! Radost z prarodičů a tety měl samozřejmě i Filípek. Konečně byl doma někdo, kdo si s ním dlouhé hodiny mohl hrát, zatímco my jsme se střídali na návštěvě u Barborky.

Druhý den Barborce vyndali centrální katetr z krku, který využívali pro několikanásobné denní odběry krve a aplikaci antibiotik. Dále jí také vyndali žaludeční sondu, protože její apetit, co se týká mléka, byl naprosto obdivuhodný. 🙂 Potom dostala standardní postýlku a mohli jsme si ji přemístit k „nám“ na pokoj, ve kterém jsme všichni téměř celou dobu jejího pobytu na JIP bydleli.

Čtěte také:

• Neprávem démonizovaný cukr
• Nekojím své dítě. Jsem snad proto špatná matka?
• Znáte svá práva při hospitalizaci dítěte? Braňte si je

Velikonoce jsme sice slavili v nemocnici, ale na pokoji jsme byli všichni společně. A hned to byl jiný pocit!

Po pár dnech za námi přišli doktoři, že Barborka je již v pořádku a můžeme jít domů. Jediné omezení, které budeme mít následující dva týdny, bude obdenní docházení do nemocnice kvůli píchání Neorecormonu, což je hormon na posílení tvorby červených krvinek. Barborka měla při příjmu na oddělení intermediate hraniční množství hematokritu, doktoři nechtěli její tělo zatěžovat tím, že by dostala další krevní transfúzi a místo toho se rozhodli pro tuto „neinvazivní“ léčbu či podporu…

Jsem moc ráda, že se rozhodli pro tuto podporu a ne transfúzi, přeci jen její malé tělíčko muselo za poslední tři týdny bojovat víc než dost!

Doufám, že po této podpoře už bude vše v pořádku a budeme moci být společně jen doma. 🙂

Lucka, Petr, Filípek a Barborka