Klub těhulek (141): Nejlepší nejhorší zážitek

Markéta se dočkala milovaného Sebastienka a vy si můžete přečíst, jak její porod probíhal, zda si ho spíš užila, nebo protrpěla, i to, proč nakonec nerodila přirozeně. Na začátek vám prozradíme, že bezbolestný rozhodně nebyl.

S TĚHULKAMI SI MŮŽETE POPOVÍDAT NA DISKUZNÍM FÓRU KLUBU TĚHULEK.


Na poslední prohlídce se nestalo nic, co by nasvědčovalo blížícímu se porodu a zapsali mě na pondělí 8. 7. na případné vyvolání porodu. Což jsem opravdu nechtěla. Ve středu večer jsem si řekla, že už na to kašlu. Sebimu se prostě nechce. Nemá cenu ho tu jakkoliv přemlouvat a nutit jít ven. Až bude chtít, přijde sám.

Ve čtvrtek jsem vstala s perfektní náladou, že si užiji těhotenství. Celý den jsem proležela u televize. Odpoledne přijel manžel a přivezl mi láhev pití, o což ho prosím už velmi dlouho. Jen jsem se usmála a řekla si, že teď už bych mohla klidně rodit, když už mám vše, co jsem chtěla. A v tom jsem si vzpomněla (bylo devět večer), že k naprosté dokonalosti a mé spokojenosti by to chtělo ještě čokoládový dort z naší nejoblíbenější a dovolím si i tvrdit nejlepší cukrárny. Nasedli jsme do auta a jeli pro čokoládový dort. Cítila jsem se naprosto spokojená.

Přesně ve 21:20 po cestě do cukrárny jsem cítila zvláštní tlak a ještě ze srandy jsem prohodila, že dnes, nejpozději zítra ráno porodím. Ten zvláštní tlak přicházel pravidelně každých 10 minut. I v cukrárně u pultu jsem se svíjela. Když jsme dojeli domů, tlak přicházel už každých 7 minut a oběma nám bylo jasné, že je to tady.

sebik3.jpg

V klidu jsme si prošli seznam do porodnice a přibalili pár věcí. Já se nalíčila, hezky oblékla a učesala. Zatím se mé kontrakce daly krásně rozdýchat a nic tak hrozného to nebylo. Sedla jsem si k televizi a jedla ten dokonalý čokoládový dort s tím, že ho prostě chci dojíst a pak můžeme začít rodit. Ještě jsme si dělali ze všeho srandu a já se těšila na můj krásný „bezbolestný“ porod.

Sedla jsem si do sprchy a snažila se uvolnit teplou vodou. Manžel si sedl ke mně a psal si seznam věcí, co musí udělat, až budu v porodnici. Kontrakce přicházely pravidelně každých 5 minut. Byla jsem šťastná, že vlastně hned se to takhle rychle rozběhlo a těšila jsem se, že to bude velmi rychlé a já už budu mít Sebinka u sebe. Po dvou hodinách jsme jeli do porodnice.

Pan doktor mě prohlédl, napojil na monitor a oznámil mi, že dříve jak za dva dny neporodím a ať jedu domů. Což jsem tedy nechápala, jelikož kontrakce už byly po 4 minutách a začínalo to opravdu bolet. Ale prý jsem se jim nesvíjela po podlaze a nekřičela, takže to prostě na porod nevypadá. No, jeli jsme zklamaní domů.

Doma jsem si lehla a snažila se na rady doktora usnout. Překvapivě to šlo, pár minut jsem spala, vzbudila se na kontrakci a zase usnula. Po další hodině už se to přestávalo dát vydržet. Kontrakce byly horší a horší. No, pochopila jsem výraz – měla jsem chuť lézt po stěnách. Manžel spal a já ho nechtěla budit, takže ty hrozně bolestivé kontrakce jsem si na všech čtyřech prodýchávala sama.

Když už to bylo opravdu k nevydržení, vzbudila jsem ho, že už se to nedá zvládat a že už musíme jet. V autě jsem už chtěla prolézt střechou a nedokázala se ovládat. Bylo mi už celkem jedno, co se s mým tělem děje, hlavně ať už jsme tam a někdo mi pomůže od té nesnesitelné bolesti.

V porodnici řekli, že se stále nic neděje a já se neotvírám, ale že mě tam tedy už nechají, když jsme tam po druhé. Na porodním sále už jsem se chytala všeho, co šlo. Uklidňující hlas manžela mě akorát rozčiloval a já prosila boha, ať to zastaví. Kdyby mi v tu chvíli někdo nabídl, že mi uřízne nohu a bolest přestane, s úsměvem bych souhlasila. Mít otevřené okno, raději z něj vyskočím než prožít další kontrakci. Co vám budu povídat, já jsem opravdu větší bolest v životě nezažila a ani jsem si nedokázala představit, že něco může až tak moc bolet.

Manžel mi pak vyprávěl, že jsem měla tak hrozný výraz v očích a pořád jsem opakovala, že on za to může, tak ať teď udělá něco, čím by mi od té bolesti pomohl – dobrá můj slovník byl trochu jiný, ale to se sem nehodí.

Porodní asistentka mi oznámila, že jsem otevřená na 4 cm a že minimálně ještě 6 hodin neporodím. Hlavou mi prolétly veškeré druhy sebevražd. Na mou žádost jsem dostala přibližně po 4 hodinách od přijetí epidurál. No, naprosto jsem začala chápat uživatele drog.

Během pár minut mi tělem projela vlna uvolnění. A já se i celkem dobře vyspala.

sebik2.jpg

Po hodině jsem začala mít potřebu jít na záchod, no omyl. Sebinek se začal tlačit ven. Našli jsme vhodnou polohu a po necelé hodince tlačení se pak na jedno zatlačení Sebinek narodil celý. Ani doktorka nestačila přiběhnout, jak to bylo rychlé.

Tlak to byl hrozný, měla jsem pocit, že vytlačím veškeré vnitřnosti, ale oproti kontrakcím, kde té bolesti prostě nijak nejde ulevit, se to dalo vydržet. Hned mi ten mokrý a teplý uzlíček dali na hrudník a já po pravdě moc nevnímala. Jen jsem cítila neskutečnou úlevu.

Nemám ráda malé vrásčité a špinavé děti. Ale on byl neuvěřitelný, byl čisťounký, voňavý a jako by mu bylo už minimálně 10 dní – klasický filmový novorozenec. Manžel brečel jak želva a pořád se usmíval. Já byla ráda, že jsem přežila!!! Přesně v 10:14 s váhou 3650 g a 50 cm se narodil můj jedinečný Sebastienek.

Takže ano, byl to pro mě ten nejhorší zážitek, ale pro to neskutečně úžasné stvoření bych ho zažila klidně ještě stokrát.

Doufám, že jsem nikoho nevystrašila, ale prostě ne vždy jdou věci přesně tak, jak si je naplánujeme, a ač jsem měla opravdu hodně nastudováno, co se týče hypnoporodů a technik relaxace, v danou chvíli jsem byla ráda, že stále žiji a ostatní smysly prostě nefungovaly.

Pokud se někdo bojí či uvažuje nad epidurálem, za sebe mohu jen doporučit. Díky němu se mi rozběhl porod, vše tak urychlil a ta úleva byla naprosto dokonalá, bez něj bych tím oknem asi opravdu proskočila.

Příští týden vám napíšu vše o tom našem Zrníčku. A máte se na co těšit, je to nejhodnější a nejkrásnější dítě, co existuje, a nikdy jsem netušila, že dokážu tolik milovat. Už jsem po třech dnech z porodnice doma a prožili jsme první noc, teď se chystáme na krátkou procházku s pejskem. Posílám vám aspoň pár fotek pořízených ještě na porodním sále. A musíte uznat, že je opravdu nádherný…

Mára

sebik1.jpg

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist