Veronika: Sbohem, šestinedělí!

TĚHULKA LIVE! VERONIKA Šestinedělí je pryč. A já se nedokážu ubránit sentimentální rekapitulaci Damiánkovy cesty do naší rodiny. Přišlo to na mě při balení/třídění oblečení. Těhotenské věci jsem posvátně brala do rukou a vzpomínala. Většina jich nakonec skončila v krabici „na vyhození“. Ovšem pár kousků jsem si schovala. Pro to třetí…

No vážně. Hned bych si to dala ještě jednou. Bouřlivé a bláznivé početí. Fantastické zjištění těhotenství. Radost. A týdny těšení se a plánování. A sbírání informací. A hledání a nacházení naší cesty. A zvraty – nová Tomova práce, Anitčina školka, koupě bytu. Nádherný, euforický, silný a posilující porod. A utužování některých vztahů (a rozvolňování jiných). Když se dívám zpět, cítím spokojenost. A před očima vidím témata, která naplňovala a naplňují můj život.

Rodina: Moji báječňáci Tom s Anitkou (a samozřejmě i vždypřinásstojící oboje rodiče a hlídacísuperšvagrová). Práce: Vždy jiná, a proto nikdy nudná, podpořená skvělým týmem. A pak taky těhotensko-porodnicko-rodičkovská témata: hypnoporod, ambulantní porod, placentofágie, kontaktní rodičovství, respektující přístup, bezplenkovka, alpha nursing.

Znovu ta bezplenkovka

Ha, bezplenkovka. Ta u nás vypadá spíš jako plenkovka a spousta čurání a kakání kolem. No, tedy někdy. Jsou dny, kdy se mi daří a já nadšením vyskakuji. To jsem obvykle doma, na Damíka totálně naladěná, nemusím nic balit ani třídit (ach, kde jsou ty dny?). Pak jedeme v úsporném plenkovém režimu (plínu má, ale zůstává suchá) a já nestíhám vylívat Damovu misku. Pak jsou dny, kdy se daří míň (a spotřebuji víc plen). Když stěhujeme, balíme, je někdo na návštěvě a já ztrácím vlnové spojení se synem. No nakonec přijdou i DNY. Dny, kdy se sice Dam vyčurá i vykaká do misky (třeba v noci), ale já pak do ní kopnu a vyliju veškerý obsah na sebe (postel, přikrývku, čistou plínu, Damíka…). Bohužel ani těchto DNŮ není málo a já pak v duchu nadávám jak špaček (píp bezplenkovka, píp nestabilní miska, jsem to ale píp nemehlo).

Alpha nursing

O alpha nursingu jsem, myslím, ještě nepsala. Už u miminka Anit jsem si všimla, jak po nakojení upadne v mé náruči do takového transu. Pod přivřenými víčky jí občas kmitnou oči ze strany na stranu, směje se a vydává různé zvuky, mimické svaly pracují. A přesto jakoby spí. Trochu jsem pátrala a narazila právě na alpha nursing. Podle něj kojenec při (po) citlivém kojení/krmení prožívá něco jako hypnotický spánek, ve kterém převládají alpha, delta a théta mozkové vlny. A ten má na miminko velmi pozitivní vliv v oblasti psychické stability, odbourávání stresu a vývoje nervové soustavy. Alpha nursing ale není jen o kojení. Metoda učí, jak adaptovat novorozeně na vnější svět. Kojenci jsou velmi citliví na podněty, nové lidi i prostředí. Potřebují něžnou péči, dotek, reagování na pláč a uspokojování potřeb. Alpha nursing pojmenovává prvních devět měsíců až rok života jako „vnější těhotenství“ a pomáhá rodičům porozumět svému miminku.

Zpověď

Teď napíšu něco, co jsem si chtěla nechat pro sebe. Ale teď myslím, že bych to měla napsat. Lhala jsem. Když jsem na počátku těhotenství hlásila datum poslední menstruace, přičetla jsem šest dní. Šest dní navíc pro mého broučka. Nebo spíš pro mě – abych o devět měsíců později nemusela tak brzo čelit nátlakům na vyvolání, dotazům, jestli „Už?“. Ke lhaní mě přivedla zkušenost s Anit.

Termín měla 27. 5. 2013. Už několik dní před ním se mě (moje úžasná a skvělá) gynekoložka (kterou mám vážně ráda, a proto to bylo asi těžší) zeptala, jestli nechci věci trochu urychlit. Nabídla mi Hamiltona, kterého jsem odmítla. Ovšem naplánovaly jsme ho na 29. 5. s tím, že rovnou pak domluvíme datum vyvolání. Vím, že jsem vše mohla jednoduše odmítnout. „Moje“ Eva by mě do ničeho netlačila. Ale já – poprvé těhotná, omámená hormony a zavalená svým vlastním břichem – jsem prostě tápala. Cítila jsem, že žádné vyvolání nechci. Ale bála jsem se a trochu podléhala onomu „kultu magického data“. Přitom fyziologické těhotenství trvá 42 týdnů, až pak se jedná o přenášení. Nakonec se Anit sama přihlásila o pozornost přesně v den, kdy jsem měla jít na onoho Hamiltona. Díky, díky, dcero!

Čtěte také:

U Damíka jsem ale nechtěla prožívat stejné pocity. Strach z odmítnutí něčeho, co přece nabízí doktor (kterého mám navíc ráda a věřím mu). Odpovídání na SMS, že „ještě ne“. Jak jsem měla vědět, že budu jiná? A tak jsem lhala (promiň, Evi). A pak jsem zjistila, že jsem vlastně vůbec nemusela. Jsem totiž mnohem sebevědomější, informovanější. Jistější. Vím, co chci. Během těhotenství jsem odmítala péči, o kterou jsem z různých důvodů nestála (test na cukrovku, vaginální vyšetření, injekci anti-D…). Bez emocí. Beze strachu. A samozřejmě s naprostým respektem ze strany gynekoložky („mojí“ Evy a později i nové – Daniely). Damián se narodil čtyři dny před „skutečným datem“. A dávám to záměrně do uvozovek, protože tahle posedlost jedním datem, od kterého se vše odvíjí, není úplně zdravá. Pro psychiku ženy a často ani pro procesy, které může ono datum odstartovat. A proto nelituji. Za svou lží si stojím. Dala mi pohodovější a míň sledovaný konec těhotenství. Ale taky vím, že jestli budeme mít třetí dítě, už lhát nemusím.

A když už se zpovídám: Nechala jsem si zpracovat placentu. Několik produktů mi pomáhalo doplnit energii v šestinedělí, něco mi zbyde na celý život. To, že nechci placentu nechat vyhodit, jsem věděla už od početí Dama. Původně jsme plánovali rituál a zakopání placenty někam na zahradu. Jenže postupně mě placentofágie začala zajímat a po kurzu hypnoporodu jsem si řekla, že do toho prostě půjdu. Jsem ráda. A jestli pomáhá? Podle mě ano. Nebo to je sakra dobrý placebo efekt.

Závěrem…

Omlouvám se za superpozitivní článek. Během těch let, co píšu blog, mi bylo nejčastěji vyčítáno právě toto: mé růžové brýle. Ovšem takto to cítím. Že jsem přesně tam, kde mám být. A to přesto, že od víkendu žiji mezi krabicemi. Tomovi rodiče a švagrová Miki nám pomáhali stěhovat skříně, natírat židličky, uklízet, hlídat Anit a spoustu dalších věcí – patří jim velký dík! A teď nás čeká čtrnáct dní, kdy žijeme v obou bytech. Tedy naše věci. My zůstáváme ve starém a postupně po kouskách stěhujeme vše do nového. A i když to možná zní únavně, jsem nabitá. Tomem, dětmi i bytem, který jsme si vyladili přesně podle našich představ. No jasně, taky dopuji ty placentové kapsle. 🙂

Tohle je můj poslední článek v rubrice Těhulka LIVE! Děkuji všem, kteří mě četli, komentovali, podporovali i kritizovali. Děkuji za zpětnou vazbu, která mě přesvědčila, že podobný blog má smysl. Že je důležité otevírat témata týkající se mateřství. Psát/mluvit o nich. Přemýšlet o nich. A tohle je vlastně i poselství pro budoucí Veru: Nemusíš vždy se vším souhlasit, ale přemýšlej, kriticky analyzuj, sbírej informace, měň názory. A rychle neodsuzuj.

Vaše zasetrochufilozofickásepsanímkončící Veru


70px_cmc_banner.jpgLékařskou péči Těhulce LIVE! poskytuje: CMC – soukromá klinika, která klade mimořádný důraz na nejvyšší kvalitu pediatrické péče. 

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist