Už tak asi zůstanu…

PAVLÍNY DENÍČEK Zdravím. Pokud jste již pro tentokrát očekávali radostnou zprávu o narození našeho broučka a všechny peprné podrobnosti, tak vás bohužel musím zklamat. Dexter nás napíná do poslední chvíle.

322874_4652328839331_750826013_o-1100x618.jpg

Ve čtvrtek, tedy na začátku našeho čtyřicátého týdne jsem byla na kontrole v porodnici. Dexík sestřičky nejdříve pozlobil tím, že se mu vůbec nechtělo vstávat a spokojeně si chrněl. To by mi museli natáčet monitor v noci. To řádí jako černá ruka. Nakonec jsme ho asi všemi těmi vzbuzovacími prostředky naštvali natolik, že se opět dostavily staří známí v podobě poslíčků. Spolu s mým nálezem se to paní doktorce líbilo natolik, že by si mě tam nejraději nechala. To jsem ale odmítla s tím, že mám doma už dva broučky, a že když už nic jiného, tak válet na gauči se můžu doma a rychlovky, že mi parkují přímo naproti baráku. Nakonec mě tedy objednala na příští kontrolu opět ve čtvrtek s tím, že je to už spíš pro srandu a že přenášení nám opravdu nehrozí. No a podívejte se, termín máme už za pět dní. To jsem na to tedy zvědavá. Opět máme v těhu vše jinak, než by kdo předvídal a to i včetně doktorů.

Mě už to ale docela štve. Člověk, aby se bál, někam s dětma vytáhnout paty. Od pátku je náš taťka opravdu jen doma a tak jen čekáme. A čekáme. A čekáme. A ono pořád nic. Jsem znuděná, otrávená, upachtěná a ke všemu totálně unavená. A jako bonus ještě nemocná.

Náš Alex má totiž od minulého úterka nakonec zánět průdušek a tak vyfasoval atibiotika. Maxík na sebe nechal čekat pouze pár dní a tak je má od pátku také. No a to by bylo, abych to já nechytla. Naštěstí Alex zítra ráno vezme léky naposledy a už z té nemoci vychází. Zůstane nám ještě tak týdenní odkašlávací chrchel, ale to už nic není.

Zato Maxík měl včera, tedy v neděli asi nejhorší den. Nemoc, do toho zoubky (kouká na nás dvojka vpravo nahoře). Každému je asi jasné, co to znamená. Dohromady to dává mrzuté, ukňučené a unavené dítko, které by se pořád mazlilo a šmudlalo u maminky. Tak snad alespoň budeme všichni zdraví až Dexík vykoukne na svět. Třeba si nakonec náš taťka nadělí dárek k narozeninám. Ty má totiž v den našeho termínu.

Jedno je ale jasné. Už bychom to všichni raději měli za sebou. Tedy rozumějte, já porod a bolest s ním spojenou, ze které je mi zle už dopředu a Jirka zase ty dny, kdy bude na kluky doma sám. Snad to ti moji chlapi nějak zvládnou a ve zdraví přežijou 🙂 Nebo mám spíš napsat v čistotě a pořádku?

Tak jako tak už ta situace začíná být neúnosná a stále nikam nesměřující. Takže mám pocit, že ze mě tahle koule bude navždy.

Navíc pokaždé potěší, když vám dětičky v tomto stavu pomohou nějakou tou Aničkou, abyste se doma nenudili, že. A tak se občas stane, že to naše roční zlatíčko najdete, jak olizuje hlínu z brambor nebo napůl otevřený líh připravený Dexíkovi na pupík, který ulovil v přebalováku. Jindy zase můžete batolátko najít na zemi uprostřed několika vyházených vajíček, jak se v nich pěkně patlá.

Toliko tedy náš předešlý týden. Víc mě toho bohužel nenapadá, jelikož mé myšlenky už se netočí kolem ničeho jiného než porodu. Ať vás neopouští pozitivismus a pomalu se vkrádající předvánoční nálada. Pavlína

10.12.2013 12:54

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist