Loučení a bilancování

KLUB TĚHULEK! IVA Nastal čas loučení s vámi. S tím krásným obdobím těhotenství, porodu a šestinedělí. Není dne, kdy bych si na všechna tato období nevzpomněla.

Vzpomínám i na úplné začátky. Možná tím, že to bude za chvilku rok, co jsme podstoupili hormonální léčbu a IVF. Všechno se mi to vrací. Krásné období těšení se z toho, že jsem měla na testu konečně dvě čárky, plná naděje při každé kontrole, že bude všechno v pořádku a my se dočkáme vytouženého človíčka do rodiny. A budeme konečně kompletní. Každý týden si toto období připomínám i díváním se na fotky z ultrazvuku.

Vzpomínám i na konec těhotenství, kdy už to tak jednoduché nebylo, ale bylo to taky krásné. A snad jako každá z nás konstatuju, že mi to bříško chybí. Jsem moc ráda, že mám zpátky „svoje tělo“, ale na tom bříšku bylo něco kouzelného. Nosila jsem ho ráda. A teď se závistí a obdivem koukám na budoucí maminky.

Každý den si přehrávám náš porodní den, okamžik, kdy Maruška vykoukla na svět a já ji měla konečně na sobě a u sebe. Tohle je opravdu nezapomenutelné, jedinečné a přála bych každé ženě, aby to mohla prožít.
V nejčerstvější paměti mám, pochopitelně, období šestinedělí. V tom se střídaly především dny euforie a zoufalství. Euforie z vytoužené dcerky, zoufalství z jejího brekotu, nevyspání, nic nestíhání. A znovu naděje, že je to jen šest týdnů a pak se to snad zklidní, uděláme si už nějaký řád a začneme si to spolu užívat. Na toto období – po šestinedělí, stále čekám. Ale já se dočkám, vím to.

Tímto bych chtěla smeknout a vyjádřit obrovitánský obdiv nad těmi, které jsou v tomto období na své ratolesti samy. Je to neskutečný nápor na psychiku, kdy se potřebujete alespoň s někým podělit o nové zážitky, opřít o rameno a vyplakat, když jste na pokraji sil a ten uzlíček pořád brečí.

Každý den si ten náš zázrak prohlížím a je neuvěřitelné, jak se mění před očima. Snad každý den je jiná. Dávno to není to novorozeně, které jen leželo v postýlce a téměř se nehýbalo. Dalo o sobě vědět jen, když mělo hlad. Teď, když ji nic neschází a netrápí, dokáže nějaký ten čas sama pozorovat svět, věci kolem sebe a začíná si povídat, hraje si s ručičkama. Těším se na každý její úsměv. V tu chvíli vím, že to opravdu stálo za to. V ten moment se cítím jako nejsilnější žena na světě, která všechno zvládne a bude tu vždycky pro ni. Ať se děje, co se děje.

Milé těhulky, čerstvé maminky, užívejte si všech těchto krásných dní, jsou nezapomenutelné a nevíme, jestli budeme mít možnost si to zopakovat. Ale myslím, že podruhé už to bude jiné, protože se při tom budeme starat už o své starší děti. Ale opět to bude jedinečné.

Přeji vám, ať je hlavně všechno v pohodě, vás, ani vaše děti nic netrápí a jste zdraví.
Iva

9.1.2014 12:42

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist