Naše první Vánoce

KLUB TĚHULEK IVA Že budou svátky jiné, mi bylo celkem jasné. Zatím jsme je vždy trávili ve třech – David, můj taťka a já. Díky pracovnímu vytížení jsme vždy dojeli těsně před Vánocemi a šli rychle nakoupit vše potřebné. Den před Štědrým dnem udělali bramborový salát, aby se odležel a na Štědrý den zdobili stromeček, dívali na pohádky, šli se projít a pak už jen v klidu čekali na příchod Ježíška.

A jaké byly svátky s kojencem, téměř novorozencem? Bramborový salát jsem také stihla den před. Díky tomu, že děda kolíbal Marušku, jinak bych se neutrhla ani k tomu. Na Štědrý den se Maruška taky moc do růžova nevyspala. Od rána brečela a brečela. To jsme měli týden růstového spurtu zdárně za sebou, ale mě přišlo, že vůbec neskončil. Vůbec jsem nevěděla co s ní. Nakonec jsme vyjeli s kočárkem na procházku. Děda zatím připravoval stromeček a podobné věci. Venku bylo nádherně slunečno a teplo. Jen kdyby náš poklad na chvilku usnul. Všichni kolemjdoucí se otáčeli za křičícím kočárkem. A že jich tam bylo v tomto počasí požehnaně. Rychle jsem pádila zase domů.

Tu jsem využila, že Maruška na chvilku zabrala a rychle jsem obalila kapra. Děda opět hlídal a já ho mohla i osmažit. Když jsme se ale chystali na Štědrovečerní večeři, dcerka opět spustila. Protože víme, že tohle trvá minimálně do deseti hodin do večera, jedli jsme a utěšovali Marušku na etapy. Kolem deváté se Maruška na chvilku uklidnila, tak jsme začali rozbalovat dárky. Ale opravdu jen na chvilku. S brečícím miminkem jsem si šla raději lehnout. A příchod Ježíška jsme ukončili druhý den.

Silvestr byl také zajímavý. Tentokrát byla Maruška v klidu. Odpoledne spí čím dál víc a delší dobu. Škoda, že o těch nocích se to ještě neprojevilo. Ale pořád doufám, že po šestinedělí se to zlomí. Já usedla konečně k bakalářce. Učitelovi jsem slíbila, že mu pošlu alespoň pár prvních stránek. A já na to za celou dobu u dědy nenašla čas. Původně jsem chtěla, že si půjdu tak v osm večer lehnout, alespoň na chvilku, abych byla na půlnoc fit. Dopadlo to tak, že jsem se s bakalářkou trápila až do jedenácti, počkala jsem na půlnoc a pak rychle zalehla. Aspoň jsem se přesvědčila, že když člověk musí, tak dokáže všechno. Příští týden mě čekají první zkoušky ve škole. Jsem zvědavá, jestli se taky vydržím třeba učit až do půlnoci. : -)

Na naše první Vánoce s Maruškou budu určitě dlouho vzpomínat, ale těším se na ty další. Už bude přeci jen větší, snad se bude snažit i o první krůčky a třeba nám bude pro změnu shazovat stromeček. Myslím, že od teď už budou všechny naše Vánoce nezapomenutelné a já si to budu užívat.

Doufám, že jste vykročili do nového roku správnou nohou.

Iva

2.1.2014 10:57
Více o tématu: těším se

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist