Mateřství? To mi nikdo neřekl, že: Miminka rostou tak rychle

Když byla Tonička malá, nedělala nic. Teda, samozřejmě, že jedla, kakala, čůrala, spinkala a plakala. Jak týdny pokračovaly, začala víc reagovat, smát se, hrát si s hračkami a zkoumat okolí. Ale přiznejme si, doma toho zas tak moc na průzkum pro ještě nelezoucí mimčo není. Většinu domácího času tráví Tonička na povlaku na polštář (a taky pod ním a vedle něho) na posteli, hraje si, otáčí se všemi směry a kouká kolem sebe. Případně na hrací dece, kde tahá za všechno, co se jí houpá nad nosem.

Táta, máma, nuda…
Když už není zbytí (rodiče se potřebují najíst…) je přikovaná v kosmickém houpadle – sedátku, které vibruje a hraje. Kam Tončino oko ze všech zmiňovaných míst dohlédne, jsou buď knihy, nebo obrazy, nebo máma s tátou, případně stůl.

Hurá za králíčky!
Když jsem sama doma a potřebuji uvařit, vezmu Tonku do kuchyně – to už je zajímavější. Mimino se povaluje v cestovní postýlce a pozoruje. Ale i to jednoho časem omrzí. Nedávno jsem jí ukázala dva zakrslé králíky, kteří u nás bydlí – prohlédla si je, pohladila na hlavičkách a oni jí očuchali prstíčky. No, taky nic moc zábavka. Bylo by asi zajímavější, kdybych Tonku nainstalovala přímo do králičí klece, ale to mi mateřská bdělost a ostražitost nedovolily. Stejně čekám, že klec bude první místo, kam se moje dcera vydá, až začne lézt, tak proč zbytečně předcházet událostem.

Brouci a mravenci
S výletem k babičce na prázdniny ovšem nastala změna. Sice jsme nevyrazili do bůhvíjaké divočiny, ale je tam travnatý dvorek (takže mravenci, brouci, motýli, vosy a včely), potok s malými rybičkami a dvěma kachnami, spousta kytiček a tři drozdi, kteří se vůbec nebojí lidí a jsou na mimino zvědaví minimálně stejně, jako ono na ně. Chviličku jsem si myslela, že moje městské miminko nebude mít výzkumnické tendence a bude se držet na dece dál od všeho neznámého, ale omyl! Jen jsem ji položila, už byla na bříšku a zvláštním žížalím způsobem se propracovala až na trávník, do kterého zaryla nejdřív nos a potom ručičky.

Nejšpinavější mimčo
Smála se, škubala lístečky, cpala si je do pusy a bylo to nejspokojenější a nejšpinavější miminko široko daleko. Pak jsem ji sice musela opláchnout pod proudem tekoucí vody, ale to na jejím spokojeném výrazu nic nezměnilo.Vlastně se z ní stal daleko intenzivnější výzkumník než doma. Když jsme ji vzali s tátou na výlet v nosítku (jeli jsme přes řeku přívozem s panem převozníkem a já se bála, že by v kočárku zbuchla do vody) nechtěla nechat se jako obvykle nosit „bříškem na bříško“, museli jsme ji tentokrát otočit čelem, aby všechno viděla, a průběžně jí do rukou dávat kytičky, stébla trávy a lístečky, aby měla co zkoumat a co strkat do pusy. Na pana převozníka se široce usmívala a na vodě se jí evidentně líbilo.

Na prázdninách u babičky mimino zbuclatělo, opálilo si nos, kousl ho komár a pojedlo několik hrstí trávy, hlíny, broučků a listí (zvlášť chutná je levandule, těsně následovaná sedmikráskami) a stala se z ní odvážná holčička.

A rada, spíše povzdech na závěr? Miminka strašně rychle rostou a dříve či později se propracujete k naprosto rozpolceným pocitům: budete lavírovat mezi neutuchajícím nadšením z pokroků vašeho dítěte a hrůzou z toho, že za chvíli bude úplně velká holka a už vůbec vás nebude potřebovat. Ach jo.

3.7.2013 3:57

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist