Mateřství? To mi nikdo neřekl, že: Půlroční dítě hračky nepotřebuje

Jakmile jsme zjistili, že je naše dítě normální a na hračky reaguje taky normálně, ukázalo se, že je vlastně nepotřebujeme. Přišla jsem na to při přebalování. Tonička se otočila na bok, prohnula jako luk, zaklonila hlavu a ulovila tubu s mazátkem na zadeček. Učinila jsem chabý pokus jí nebezpečný předmět sebrat, ale výraz a zvukový doprovod, který tento pokus podbarvil, byl natolik všeříkající, že jsem milou kovovou tubu alespoň otočila plastovým uzávěrem k miminu.

Prosím o rohy z gumy
Pochopila jsem, že budu muset ještě zvýšit už tak dost přepjatou ostražitost, odstranit z Tončina okolí všechno, o co by si mohla vypíchnout oko, a napíšu výrobci, aby ty tuby dělal když ne plastové, tak alespoň s pogumovanými rohy.

Ztráta funkce
O několik dní později dcera objevila kouzlo vlhčených ubrousků… Sice celý balíček téměř neunese, ale se ztenčujícími se zásobami roste její nadšení. Vytahuje jednotlivé ubrousky a cpe si je do pusy, odlepuje a zalepuje ochranný lepík tak dlouho, až nadobro ztratí svou funkci. Plácá do balíčku rukama a nohama a nakonec je úplně nejspokojenější, když má v jedné ruce oslintanou tubu s mazátkem a v druhé, podepřené nožičkami, vlhčené ubrousky. A potom takové dítě v klidu přebalte, případně oblékněte (zvláště po koupání, protože to se k jeho radostem ještě přidají dvě čistítka na ouška, olejíček a kartáček na vlásky). Hrůza!

Ocucané domky
Samostatnou kapitolou jsou časopisy, noviny a papíry všeho druhu. Začalo to nenápadně – maminka nám přivezla prospekty stavebních firem a já Toničce ukazovala obrázky domečků. Vypadala zaujatě, prospekty brala do rukou a lehce ocucávala rohy. To jsem ještě měla radost, jaké že to mám zvídavé dítě. Když teď necháme v jejím dosahu cokoliv papírového, v mžiku je to poslintáno, zmuchláno a rozcupováno. Bez výjimky všechno – poznámkové bloky, výpisy z účtů, časopisy, noviny, aktuální televizní program (starý, který se jí snažil manžel podstrčit, nezabral), barevné informační letáky v bance dokonce i prostírání na stůl, když jsou na něm obrázky.

Zdravá čerň
Nejhorší na tom je, že normálně byste miminku nedali na hraní nic, co nemá zdravotní atest a není to pořádně umyté, ale v případě cupovací a škubací mánie musíte rezignovat a jen hlídat, aby natrhaný materiál nepožila, protože tiskařská čerň skutečně není nejzdravější. Poslední dobou se náš malinkatý puclík neomezuje jen na papír potištěný, ale rozšířil působnost i na papír obalový. Třeba takový sáček s cukrem v kavárně, to je něco! Cukr se v něm pohybuje, dá se mačkat, cumlat (myslím, že sladká chuť prosakuje) a já prakticky nemám šanci jí hračku sebrat, protože si neomylně na stole najde jiný cukr, a to s použitím takové akrobacie a neomalenosti, že hrozí, že si rozbije hlavu a strhne na sebe všechno, co je v dosahu.

Rada na závěr? Nebuďme tak cimprdlich. Bůh ví, s kolika úplně nevhodnými věcmi jsme si jako děti hráli my (pár si jich pamatuju) a docela spokojeně žijeme. A koneckonců, když vidím ten vítězný a blažený výraz, který moje dcera nasadí, když třímá v ručičce to, na co tak strašně moc chtěla dosáhnout, mám nakonec radost s ní.

3.7.2013 3:52

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist