Katka v 27. tt: Rodina Šípkové Růženky a jejich unavený týden

TĚHULKA LIVE! KATKA Celou naši pomalu se rozrůstající rodinku dostihla únavná únava. Mě osobně opustily týdny plné energie a dny probděné dlouho do noci. Peťa nestíhá zachytit energii ze spánku mezi směnami a Ondrášek má od zívání téměř vykloubený „pant v čelisti“. To nebude těhotenství, ale nevyhovující fáze měsíce nebo poltergeist, který nám nedá vyspat.

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz


Anebo bude vysvětlení této situace daleko prostší – náročný týden plný zařizování, cestování a návštěv. Všechno to začalo už v pondělí, kdy jsme se vydali na svatbu do Lipnice nad Sázavou. Příjemné prostředí hradu, krásné počasí a hezká svatba s hostinou by za normálních okolností přidaly člověku trochu životní šťávy. Jediný, kdo z toho všeho těžil, byl Ondrášek. Užíval si zájmu svatebčanů, hromady štěrku na nádvoří a svých tanečních sólo vystoupení. Už na začátku dne si také řekl, že si prostě musí domů odvézt alespoň jednu z žulových koulí do katapultu na nádvoří a samozřejmě řval na celý hrad, když mu to nebylo umožněno. 🙂

My s Peťou spíš posedávali a zívali. Anežka v bříšku mě chtěla asi povzbudit, takže začala zlobit a já měla co dělat, abych jí přemluvila, že má ještě dost času do termínu porodu. Bez jakéhokoliv varování se mi udělalo nedobře a bříško mě začalo bolet. Ale tak zvláštně, od spodní části nahoru (dalo by se přirovnat k bolesti při menstruaci). Věřte mi, že takhle jsem se už dlouho nevyděsila. Vyrazila jsem pomalou chůzí po schodech na ochoz, kde se mi podařilo Anežku přemluvit a celý problém rozdýchat. Ženská nerozumná, má ale hloupé nápady. Od té doby se bolest už neobjevila, takže jsem více neřešila. Je možné, že mi jen nesedla balkánská kuchyně na svatební hostině a Anežka to pojala jako jídlo nevhodné pro nenarozené miminko.

Hned další den jsem vyrazila na pravidelnou kontrolu na gynekologii v Písku. Ultrazvuk se nekonal, nicméně paní doktorka pro jistotu provedla znovu vaginální vyšetření a nález je negativní. Miminko si prohlédneme na ultrazvuku 20. září a v ten samý den mi budou opět pouštět žilou (krevní obraz). S dostatečným předstihem jsem požádala o žádost o peněžitou pomoc v mateřství. Z minulého roku si nesu nepříjemnou zkušenost s prací pražské správy sociálního zabezpečení, která mi chybou jedné své úřednice zadržela výplatu této dávky. Když jsem se formou stížnosti ozvala a poukázala na prokazatelnou chybu, nedostalo se mi ani omluvy. Pro tentokrát jsem chtěla vše začít nikoliv měsíc před nástupem na mateřskou dovolenou, ale měsíc a půl, možná více.

Bohužel jsem opět narazila na úředního šimla, který prostě nechce dávat tento dokument dopředu. Co kdybych náhodou porodila před termínem, že? 🙂 Chápu argumenty mojí gynekoložky, která je chudák sama drcena od tohoto úřadu daleko častěji, než je zdrávo. Domluvili jsme se, že ten prokletý formulář dostanu v půlce září, tedy měsíc dopředu. A nezbývá mi než doufat, že opět nebudu měsíc a déle bez příjmu. Tentokrát už budeme mít na krku novorozenou hypotéku, takže by to bylo opravdu nepříjemné.

Při odchodu z ordinace jsem se jen tak mimochodem zeptala na zátěžový test na cukrovku (ne že bych se tam nějak těšila). Sestřička se zděsila, protože zjistila, že mi to zapomněli dát již dříve. Při objednání v nemocnici v Písku jsem byla pokárána, že volám opravdu pozdě a že neví, jestli budou mít volný termín (ne že by mi to bylo líto). Dostala jsem jediný možný termín, na který je Peťa samozřejmě v práci. S jeho směnami nelze hýbat a bohužel nemám v dosahu dvě ochotné duše, které po dobu 3 hodin zodpovědně pohlídají Ondráška a zajistí mi odvoz a asistenci při testu, kdyby mi nebylo dobře. Některé problémy prostě nemají řešení – o to jsou jednodušší.

Středeční celodenní návštěva Prahy naši únavu povýšila na level pro opravdové odborníky. Peťa s Ondráškem večer odpadli jako zralé švestky, za to já jsem se celou noc budila. Anežka sebou v bříšku šila jako po zásahu kofeinové injekce. Byla asi jediná z nás všech, kdo měl energii. To může jednoho pěkně naštvat. 🙂 Ale abych si spravila náladu, byly na zbytek týdne naplánované návštěvy. Jupí, žádné cestování, jen příprava pohoštění. Ani úklid jsem nemusela nijak obzvlášť řešit, protože mám chápavé kamarádky. Pro Ondru to byly zlaté dny. Miluje děti, návštěvy a vlastně kohokoliv, kdo se tváří přátelsky a usmívá se. Během takových chvil jsem zase nabrala energii a únava ustoupila.

Pomyslnou tečkou za hledáním své vnitřní síly byla nedělní návštěva všeobecně známého obchodního domu s nábytkem a doplňky. Sice jsem byla omezena finančním kreditem, ale i tak jsme si s kamarádkou užily dámskou jízdu ve švédském stylu do sytosti. Kdosi v týdnu dokonce poznamenal, že mi druhé těhotenství moc sluší a že mám sice velké bříško, ale zadeček pořád malý. No shrnu to, má ženská duše zaplesala a možná z toho bude mít něco i ta sexy těhulka z minulého dílu. 🙂

Čtěte také:

Svépomocí si pomůžu

Pořád jsem přemýšlela, jak si ulevit a zmírnit tak ty klasické těhotenské potíže, až jsem se s nimi nakonec smířila. Trošku přeháním, ale pravdou je, že člověk si zvykne na všelicos. Nicméně i tak jsem zapátrala po určitých způsobech, jak si alespoň trochu ulevit. V prvopočátcích jsem zvolila metodu praktické zkušenosti, kterých mám dost a dost. Od bolestí roztahující se pánve (resp. úponů a vazů) si ulevím podložkou pod zadečkem. Pomůže i malý polštářek, který zajistí, že pánev je o trochu výše než kolena.

Pálení žáhy opravdu zmírní malé, ale časté porce jídla. U sebe jsem ještě vypozorovala, že pomáhá absence kynutého pečiva. Jedlá soda příliš nezabírá a mně samotné vyhovuje spíš problémům předcházet, než je řešit medikamenty. Při únavě se těhotným doporučuje spát kdykoliv, kdy to možnosti dovolí. Mně to možnosti, resp. Ondrášek, dovolí jen v noci a v tuto dobu zase nejsou všechny hvězdy nakloněny ke spánku těhotných. Takže bez řešení.

Na křečové žíly zase platí osvědčené – dlouho na nohou nestát, ležet nebo sedět s podloženýma nohama, léky, následné chirurgické zákroky aj. Já jsem si ve svém boji zvolila první dva body plus mám od babičky měsíčkový krém přímo na problematické žíly. Gynekoložka mi již před časem nabídla lék Detralex a jednou z možností jsou i kompresivní punčochy (jen bych je teď ve vedrech nosit nemohla). Na křečové žíly trpíme v naší rodině snad všichni, takže se bojím, že moje veškerá snaha nakonec přijde vniveč. Ale tento týden plánuji zavolat lékařce a zkusit nějaký ten medikament.

Abych vše shrnula, musíme se my maminky a potažmo těhotné smířit s tím, že mateřství si vybírá svoji daň. Já však dávám svoje pevné tělo a krásu všanc dobrovolně. Veškeré ty útrapy stojí za úsměv Ondráška, jeho objetí a pusinky na mojí tváři. A pro koho bych si měla schovávat pevné tělo a nohy bez žilky, kdybych nakonec zůstala na světě sama? Takže zamáčknu slzičku, jdu si lehnout k tomu svému svišťátku a nechat si zdát o naší princezně Anežce.

Krásný zbytek prázdnin přeje vaše těhulka Katka.


Katka právě prožívá 27. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem? 

b633476598316866011.jpg

30.8.2016 1:13| autor: Z dostupných zdrojů zpracovala redakce Babywebu

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist