Veronika ve 25. tt: Vivat druhý trimestr!

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Je mi fyzicky dobře. Cítím příliv energie (a taky mléka, které se mi trochu spustilo!). Přestala jsem fňukat ve stylu „Tomé, jsem těhotná, pojď zvednout Anit do jídelní stoličky.“ Už mi totiž momentálně nevadí Anit nosit a zvedat a válet se s ní. Samozřejmě s citem.

Taky jsem celá prokrvená a příjemně citlivá na jakékoliv doteky a mazlení. Teda nejdřív jsem musela Toma přesvědčit, že břicho není až tak velké, jak se jeví (no, po pravdě je). A taky že Damíkovi nějaká naše něžnost nemůže ublížit – spíš naopak. Co dělá dobře mně, dělá dobře i jemu, no ne?

Díky prokrvení orgánů je mi taky tepleji než obvykle. Což mi vyhovuje. Obvykle jsem zmrzlá zmrzlina s věčně ledovýma rukama. Teď na pohodu zvládám zimní období jen ve svetýrku a (notně napěchované) bundě.

Jsem už nějaký ten pátek za půlkou a čím dál víc se těším a přemýšlím o Damovi a o naší budoucí čtyřce. Taky se nemůžu dočkat, až se do tématu trochu víc ponořím (o víkendu jdu na jeden předporodní kurz). Zatím nosím mexickou bolu a doufám, že se mi narodí klidné a mírné mimi (ovšem dosud tomu nic nenasvědčuje – aspoň podle intenzity pohybů). Snad ji nebudu muset reklamovat. 🙂

Hledání školky

V souvislosti s naší rozrůstající se rodinou jsem se taky rozhodla najít pro Anit nějakou bezrodičovskou zábavu. Chtěla jsem si zkrátka malinko uvolnit ruce pro naše nové miminko a taky Anitce zajistit příjemný program. A tak jsem pro Anit začala hledat školku. Plán byl dvě dopoledne v týdnu. Do školky jsem dceru chtěla doprovázet a vyzvedávat s kočárkem. Takže jsem potřebovala něco v docházkové vzdálenosti. Vytipovala jsem tři soukromé školky a po jejich návštěvě nakonec jednu vybrala.

Nejspíš to byl větší stres pro mě než pro Anit. Strávila jsem s ní ve školce celé jedno dopoledne s tím, že toto aklimatizační období si nastavím sama podle toho, jak se Anitka bude ve školce cítit. Nevím, jak se tam cítila ona, ovšem já nic moc. Na webu prezentovaný respektující přístup se v podání školky lišil s mou představou. A stravu bych preferovala taky zdravější. Nakonec ze mě spadl veliký balvan, když jsme se s Tomem domluvili: Budeme dál hledat. A hlavně žádné tlačení na pilu. Školka není žádná naše životní nutnost. Chci, aby byla spíš zábava pro Áňu a pomoc pro mě. Každopádně už se začínám smiřovat s myšlenkou, že budu Anit do školky muset vozit.

Moji tři

Damík se hrozně často vrtí a připomíná se mi. Já vím, já vím, mám dvě děti. Dva andílky. Dva malé uzurpátory. Třeba nedávno v noci: Nejprve se Anit pořád obracela, mačkala mi prsa a nemohla zabrat. Když konečně začala pravidelně oddychovat, převzal žezlo nad mou bdělostí Dam. Kopal mě do žeber i do močového měchýře a vynucoval si konkrétní polohu, ve které jsem prostě nemohla usnout. A když už jsem konečně upadala do deliria – s okopanými žebry v nepřirozené poloze s Anitinou rukou na bradavce se tomuto stavu snad ani nedá říkat spánek – vrátil se Tom. Byl „na večeři a pivku“ s kamarádem. Ve tři doma jako na koni. Značně společensky unaven mi nejprve bral peřinu a pak mě málem zalehl. Takže mám vlastně andílky i uzurpátory tři. To se mám.

Musím ale uznat, že si to všichni vyžehlili ráno. Damík se spokojeně převaloval a můj močový měchýř vzal na chvíli na milost. Anitka si v klidu odstříhávala všechny cedulky ze svého oblečení a nevyžadovala žádnou pozornost. A Tom věšel prádlo, vařil a snažil se mi udělat první poslední. Taková noc pak za to vážně stojí.

Čtěte také:

• Strie: Bojujte proti nim přírodní cestou
• Těhotná žena – stručný průvodce pro budoucí tatínky
• Vaginální vyšetření v těhotenství a při porodu

Pomoc, strie!

Po koupání si vždy mažu břicho Bepanthenem. A jednoho dne jsem ji tam uviděla. Neee. Úpím v duchu a pak i nahlas. To není fér. Mám přece elastickou kůži po mámě. A u Anit se mi neobjevila ani jedna! Trochu nelogicky si v ráži natřu celé břicho na bílo. Chvíli chodím po bytě oblečená jen do tohoto krémového trika. A pak se odhodlám kouknout, jak moc je to zlé. Vtírám si krém do kůže, zbytek otřu do ručníku. A hledám tu nešťastnou prasklinku v kůži. Najednou se rozesměji. To nebyla strie. Jen jsem si trochu ve sprše podrbala břicho a zůstal mi tam malý škrábanec. Už je pryč.

Svůj „zásek“ přičítám těhotnému stavu. Ostatně není první (a nejspíš ani poslední). Třeba jen minulý týden jsem si !dvakrát! nechala klíče ve dveřích od bytu, vyšla s Anit ven a zabouchla vchodové dveře. Naštěstí byli sousedi vždy doma a pustili mě dovnitř. Co si o mě musí myslet ale raději nechci vědět. A je mi to i trochu jedno. Druhotrimestrální hormonální koktejl mi způsobuje příjemnou letargii, přihlouplý úsměv a klid. Už žádné emocionální houpačky. Tak jen aby to vydrželo!

Zatial pa. Vaše druhotrimestrálně vyladěná V.

Veronika právě prožívá 25. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?