12. týden aneb upíří deníky

KLUB TĚHULEK! VENDULA Minulý týden mě čekala prohlídka u mé doktorky. Čekala jsem, že se bude asi jednat o něco většího než jen klasickou prohlídku, už jen z toho důvodu, že jsem musela naplnit moji kamarádku (ti, kteří čtou mé příspěvky vědí – pro ty, kteří se k tomu nedostali jen pro vysvětlení – kamarádka = zkumavka na ranní moč) a měla jsem přijet na lačno. S hrůzou jsem pochopila, že mi budou chtít brát krev. Nevím, jak jste na tom Vy dámy, ale já mám s žílama tak trochu problémy, když se leknou, jednoduše zmizí.

Po příchodu do čekárny a registraci zpoza rohu zavolala sestřička na druhou, která seděla u stolu, kde registrují „pacienty“ ať mě tam teda už pošle. Když mi uvazovala škrtící pásku nad horním předloktím a já odcvičila cvik „…celej můj nebožtík Álois“, a totéž jsem po přezkoumání žil, udělala s druhou rukou, bylo po srandě a na řadu přišla jehla. Sestřička se toho očividně nebála, jelikož něco našla, zapíchla tedy jehlu, já odvrátila svůj zrak, neboť kdybych se jim tady se svou výškou sesunula z židle, nevím, co by se mnou milé dámy dělaly, a ……“AU!“ sdělila jsem své rozhořčení nad bolestí sestře.

„Já vím. Já jsem hrozná!“ odpověděla. „No to teda seš, protože ses nestrefila!“ pomyslela jsem si, protože jsem se podívala na zkumavku a tam samozřejmě ani kapka. Po marném pokusu jsem ji obeznámila s tím, že mi kdysi dávno brala krev její kolegyně. Ta za chvilku přiběhla se slovy:
„Zase další bezžilná osoba?“
A já opět zopakovala nebožtíka Áloise na obou mých horních údech a nic. Oči jí tedy sjely na hřbet mé ruky.
„Ale tady máte moc pěkný žíly.“
„Na to zapomeň!!!“ zhrozila jsem se v duchu a zřejmě to bylo na mě i vidět.
„To nebolí. Nebojte. Na to my máme takovou slaboučkou jehličku, to není ani cítit!“

To víš, že jo,…to vyprávěj dětem, který ti to sežerou i s navijákem a ne mě, která má panickou hrůzu z jehly!
Nakonec ze mě vycucla čtyři zkumavky s tím, že mám nějakou hustou a zpěněnou krev. Bodejť bych ji neměla zpěněnou, když mě tady takhle mučíte.

„No a teď půjdeme měřit pánvičku“… „???“
„Jakou pánvičku, sakra?“ Chvilku mi trvalo, že má na mysli mojí pánev – teda mezi námi děvčaty, ta by mě rozesmála, srovnávat nějakou pánvičku s mým Wokem?!

Po veškerých odběrech a měření jsem se přesunula k paní doktorce na ultrazvuk. Poprvé jsem se při něm bavila. Prcek se měl čile k světu a vrtěl se a otáčel jak blázen. Chvílemi mi připadalo, jako by si dával lekci bungee jumpingu na pupeční šňůře. Vůbec se mu jako nelíbilo, že ho někdo v ranních hodinách pošťuchuje, aby se narovnal a mohly jsme ho změřit. Zřejmě si o tom myslel své, neboť se k nám neustále otáčel prdelkou.

Po kom to dítě asi je?! :-D)


Vendula právě prožila 11. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět co se děje v tomto týdnu?

b633476596635826056.jpg

19.2.2015 12:51

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist