Katka v 13. tt: Maminka na (mateřské) dovolené

TĚHULKA LIVE! KATKA Už jsem se z různých zdrojů doslechla, jak se já vlastně mám na té mateřské dovolené. Můžu vstávat, kdy chci, nejsem vázaná pracovní dobou a věčně po mně nešlape šéf. Omyl, vážení. Je pravda, že pracovní dobu my matky nemáme, pracujeme totiž 24 hodin každý den. Ano, vstávám o něco později, ale také v noci vstávám několikrát za sebou. A že mám klid a ne neurotického šéfa? Já si myslím, že Ondřej mi připravuje dril jako žádný jiný z nadřízených. Takže žádný mobbing nebo bossing, nýbrž nefalšovaný „childrilling“.

Nelekejte se, moji milí. V dnešním příspěvku nebudu psát o strastech a těžkostech matek na mateřské dovolené. Dnes budu holdovat dovolené na mateřské dovolené. Sama jsem ji okusila a řádně se namlsala. S požehnáním svého partnera Petra jsem totiž vyrazila na dvoudenní výlet do Prahy. Pro moji peněženku to byl sice náročný výlet, ale jednou za čas je potřeba vymést pavouky z každé skrýše.

Po třech letech jsem si užila cestu v žlutém (air)busu a dorazila do Prahy ve sváteční náladě. Jediný, kdo chápal mé křepčení „Jsem v Praze, jsem v Praze“, byla kolegyně a kamarádka, u níž jsem přespala. Dva dny plné nakupování, návštěv přátel a pobíhání po Praze. Maminky, kolegyně v mateřství, pokud máte možnost – seberte si svých pár švestek a vyrazte na výlet, nakupování nebo prostě jen na čundr. Odpočiňte si od svých ratolestí i drahých poloviček a věnujte se ten den nebo dva jen sobě. A pak jim samozřejmě poděkujte. Chápu, že pro někoho je těžké je opustit. Ale překonejte se, oni to zvládnou. 🙂

V rámci výletu do Prahy jsem stihla také návštěvu RS poradny. Krom toho, že jsem opět prošvihla kontrolní magnetickou rezonanci, je vše v pořádku. Teď budu mít minimálně na devět měsíců klid od pravidelných infuzí. Uvidíme, jak bude vše probíhat, až pišťoch vykoukne na svět. Když jsem čekala Ondráška, doporučovala moje lékařka vést porod zcela normálně, jen ho zbytečně neprotahovat. Šalamounské doporučení, jak řekl gynekolog.

Musím však říct, že v porodnici U Apolináře to zvládli lékaři na výbornou; netlačili na pilu a já neměla pocit, že jsem pod zbytečným tlakem. Přistupovali ke mně jako ke zdravé mamince. Ani kojení paní doktorka nezakázala, naopak doporučila kojení minimálně po dobu šestinedělí a pak podle zdravotního stavu. Uvidíme, jak bude těhotenství a následný porod probíhat tentokrát. Věřím, že vše bude v nejlepším pořádku a já si opět užiji alespoň pár měsíců kojení (když vyšší moc dá, tak i déle).

Proběhla také pravidelná kontrola na gynekologii, tentokrát s ultrazvukem. Po dlouhé době jsem viděla našeho pišťocha a už si tam hrál s ručičkama. Prý už by měl být schopen si cumlat paleček. Neskutečné! Na délku měří 60 mm. I když jsem celkem nedávno tohle období prožila, pořád mi to přijde úžasné. Všechno je tak rychlé, takže se snažím dělat rituály jako při Ondráškovi. Každý týden pročítám, co se zrovna odehrává uvnitř mě, jaké dělá pišťoch pokroky. Jakoukoliv změnu zaznamenávám a schraňuji lékařské zprávy a fotečky z ultrazvuku. Ať ho o nic neochudím. Sice na to jednou bude koukat jako z višně a matku bude považovat za blázna, ale já mám teď alespoň o zábavu postaráno. 🙂

Na screening budu odeslána až ve 20. týdnu. S Ondráškem jsem byla na tomto komplexním vyšetření již ve 13 + 3 tt. Paní doktorka mi vysvětlila, že pokud je podle výsledků krve a ultrazvuku vše v pořádku, není potřeba tam maminku posílat. Takže si dávám nohy do klidu a výlet do Českých Budějovic za screeningem se bude konat až v červenci.

Abych neustále nepsala jen o těch hezkých a pozitivních zážitcích, potkala mě také jedna nepříjemná věc. Při jakékoliv větší námaze, když často zvedám Ondráška nebo když si při shýbání různě mačkám bříško, cítím velmi nepříjemný tlak v podbřišku. V určitých chvílích by se dalo mluvit o bolesti. Pár dní před kontrolou na gynekologii se to vystupňovalo, ale všimla jsem si, že když se šetřím, zlepší se to. Paní doktorka mi prozatím předepsala magnezium. A já sama se snažím si na bříško dávat více pozor. Z předchozího těhotenství s takovým problémem nemám vůbec zkušenost. Moc jsem se omezovat nemusela, jen jsem upravila cviky při józe. Pamatuji si, že ještě v 8. měsíci jsem si popoběhla na tramvaj nebo vlak. Prostě to pro mě nebyl problém. Teď ale vidím, že éra tryskomyši končí a já se musím víc hlídat. 🙂

Čtěte také:

Na druhou stranu si nemůžu stěžovat na polohu při spánku. Jsem totiž čistokrevný břicho-spáč, tj. spím nejraději na břiše (břicho/bok). Při Ondráškovi jsem na to musela již velmi brzo zapomenout, protože mi to bylo nepříjemné. Nyní, i když usínám na zádech, tak se v noci probudím na břiše. Ale je dost možné, že příští článek budu psát maximálně v poloze na boku. 13. týdnem totiž končí unavený a nevolnostmi protkaný první trimestr a přichází rostoucí, ale také nakopávací druhý trimestr. Už se nemůžu dočkat, až mi nevolnosti a podobné neduhy dají sbohem a já se konečně pořádně najím. Bože, jaký já mám už hlad! 🙂 A všechno to ovoce, co na mě čeká, grilovačky a jiné typy obžerství – bojím se, aby v zemi nenastal hladomor, až přijdou ke slovu moje chutě. 🙂

Tryskomyš Katka se loučí se svými čtenáři a jde přemýšlet o vhodné poloze ve spánku. S přáním krásného počasí, které bude přát vydatným grilovacím schůzkám, ahoooj. 🙂


Katka právě prožívá 13. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem? 

b633476598316866011.jpg

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist