Katka v 15. tt: Sním či bdím aneb Sen o spánku

TĚHULKA LIVE! KATKA Znáte ten sen, který přichází ve stavu bdění a je opravdu velmi živý? Poslední dobou se mi podobných snů zdá požehnaně. Ondrášek již druhý týden velí našemu spánkovému režimu STOP a pilně pracuje na deficitu. A nemám na mysli deficit státního rozpočtu, to mají na starosti jiní. Do vyhledávače zadávám „tanec na přivolání spánku“ a začínám vzývat nové bohy.

V předminulém díle jsem provolávala: „Jaký já mám hlad?“ Po 14 dnech se zcela změnil můj názor na svět a se slovy: „Jak já bych spala“, hledám místečko v našem bytečku, kde bych se schoulila a prospala minimálně týden v kuse. Vím, že Ondrášek to nedělá záměrně s cílem trýznit své rodiče, ale v noci mám úplně jiný pocit. Jednou ho trápí zoubky, podruhé si přeleží ruku, potřetí ho svědí seborea na hlavičce nebo jeho ekzém a škrábe se tak, že se budí a kňourá (potažmo brečí).

Většinou to vychází na tři noci bez spánku a dvě následující jakž takž prospané. A ráno vyskočí v postýlce rovnou na nohy a s úsměvem na tváři na mě začne házet plyšáky (máme postýlku s bočnicí přiraženou k naší posteli). To nemá člověk sílu se na něj zlobit. Spánkový deficit se pak snažím dohnat při Ondrově denním spaní. Je ale pravdou, že ne každý den mám tu možnost a příležitost. Snad nejhorší byla noc, kdy jsem druhý den brzy ráno měla řídit z jižních Čech do Prahy. Štvalo mě to o to víc, že se bojím řídit unavená. Po hodině a půl trpělivého hlazení, ukolébavek a klasického „šššš“ jsem to vzdala a šla se vyspat do obývacího pokoje. Ondra vydržel hystericky plakat ještě pár minut a pak bylo ticho. A já měla po dlouhé době pocit, že jsem nerušeně spala. Sice krátce, ale nerušeně. Občas přemýšlím, co si z toho to malé miminko v bříšku vezme. Pak se ale plácnu přes čelo a uvědomím si, že daleko víc ho poznamená moje negativní smýšlení. Určitě to bude silné miminko, kterého jen tak nic neskolí. A deficit spánku? Ten bude dohánět tak, že od dvou měsíců bude spinkat celou noc jako andílek. 🙂

V souvislosti s aktuálním problémem našeho nespáče mě napadlo vypíchnout jedno téma a nabídnout tak prostor k diskuzi – oddělené spaní dětí a rodičů. V dnešní době se mluví spíše o společném spaní a nevhodnosti „vykazovat“ děti/miminka do jejich vlastních pokojíčků. Samozřejmě takové diskuze a články také sleduji, ale přiznám se, že více dám na vlastní pocity a intuici. A já jsem u našeho Ondráška vypozorovala, že sám spí daleko lépe. Má rád mazlení, pusinkování a hlazení přes den. Když si vypije mlíčko a já si ho vezmu do náručí, rovnou ukáže na postýlku. Dá pusinku, ale víc se mazlit nechce. Má prostě rád svůj klid na spánek. A dokud rodiče do ložnice nevkročí, Ondra spí většinou klidně.

Podobné jsem vypozorovala i při denním spaní. I já se bez Ondry vyspím daleko lépe. Probudí mě každé jeho kňournutí nebo zavrtění, a jakmile já se probudím, Ondra většinou taky. A to můžu ležet v posteli jako přibitá, ale on to snad pozná z aury a dechu, netuším. 🙂 A teď mi, milý čtenáři, poraď!? Jaké máte, milí rodičové, zkušenosti u spaní svých ratolestí? Také některé vyžadují oddělenou místnost a svůj klídek?

Nejhůře to nesu snad jen já. Vždycky jsem si ráda dávala Ondráška do postýlky, když byl Petr v práci. Vůbec jsem neřešila samostatný pokoj, protože pro mě bylo samozřejmé, že miminko bude spát pár let s námi v pokoji. Přesto s partnerem zkusíme pár zkušebních nocí spát v obýváku, abychom viděli výsledek v praxi. Bohužel naše podkrovní bydlení nedisponuje místností vhodnou pro dětský pokoj a stavební úpravy nepřicházejí v úvahu, když chceme pořizovat byt v Praze. Vyzkoušíme a uvidíme. V příštím příspěvku se s vámi podělím o výsledky pokusu.

Kromě radostí ohledně spánku jsem absolvovala další sezení u zubaře. Dobrá zpráva, už mě čekají jen tři likvidace kazů. A to si zuby čistím s vervou sobě vlastní. Bohužel se mi přihodila ta radost, že si paní doktorka vzala dovolenou a jaksi mi pozapomněla zavolat. Takže jedna úplně zbytečná cesta a projetý benzin. A paní na recepci mě chlácholí se slovy „hlavně klid“, přičemž se na omluvu v tom frmolu zapomene. Alespoň, že mě zub po zákroku nebolí. Koho to ale naopak bolí nejvíce, je moje peněženka. Jeden z mých drahých strýců mi předal cennou radu: „Na zuby by sis měla spořit a šetřit stejně jako na auto“.

Čtěte také:

Když pominu probdělé noci a další vrtaný zub, prožili jsme ještě krásnou narozeninovou oslavu. Našemu ďáblíkovi bude 6. 6. již jeden rok, neskutečné! Bylo to pořádné rodinné mejdlo, sešlo se nás mnoho a darů bylo požehnaně. Těch autíček a plyšáků, Ondra byl u vytržení. Dámy a pánové, tím ale show nekončí. Následující týden nás čeká druhá oslava, jelikož prarodičové bydlí jedni na severu, druzí na jihu Čech. Nejsme žádní troškaři a zase to rozjedeme ve velkém stylu. 🙂 Spolu s oslavou také plánujeme navštívit Písecké slavnosti. Už se moooc těšíme!

Na gynekologii jsem byla opět odevzdat zkumavku krve, aby se zjistilo, zda můj gen není náhodou geniální. A pokud bude vše v pořádku, dostavím se na ultrazvuk až na konci června. A možná se nám pišťoch už předvede a my budeme vědět, zda nakupovat růžové šatičky nebo pokračovat v rozšiřování modré výbavičky (v mém případě milované zelené).

Takže v příštím díle můžete, milí čtenáři, očekávat výsledky našeho pokusu odděleného spaní, důsledky rodinného řádění na oslavě a zážitky ze slavností u kamenného mostu. 🙂

Do dalších písmenek se mějte bájově a přijeďte se také podívat do jižních Čech, je tu krásně!


Katka právě prožívá 15. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem? 

b633476598316866011.jpg

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

TOPlist