Mateřství? To mi nikdo neřekl, že: Ani dítě „dokonalé matky" neunikne viróze

Když jsme si malinkatého puclíka přinesli z porodnice domů, měl na levém rameni ošklivou ranku po očkování proti TBC. Ostražitě jsem sledovala pomalé hojení, ale uklidňovala mne představa, že moje dítě nepodlehne stejné chorobě jako Karel Hynek.

O několik dní později přišla na inspekci dětská lékařka a předala nám mimo jiné obsáhlý seznam všech povinných i nepovinných očkování, některá zaškrtla jako doporučená, osvětlila nám smysluplnost jejich aplikace a dodala seznam literatury a internetových stránek, kde se můžeme poinformovat. Vyšel nám z toho Prevenar a očkování proti rotavirům (tedy zatím), protože to sice není choroba smrtelná, ale představa, jak dehydratované miminko odervu od prsu a předám na kapačky do dětské nemocnice, mi rvala srdce.

Jsem přece dokonalá…
Po absolvování všech „včelek“ a konzultací u paní doktorky a po všech přečtených knihách jsem se kochala představou, že mou dceru už nikdy nepotká nic horšího než rýmou ucpaný nos nebo mírná teplota, provázející růst zoubků. Když udeřila chřipková epidemie, chodily jsme jen do parku, celou zimu ji cpu vitamíny a při kýchání, trvajícím déle než den, aplikuji nosní kapky a odsávačku. Až do včerejšího poledne jsem si prostě připadala jako dokonalá matka naprosto zdravého dítěte.

Hromádka neštěstí
V tom Tonička začala při obědě zvracet. Po prvním soustu. A za hodinu zvrátila i piškot. Pak celé odpoledne spala, ležela u mne v posteli (naprosto nevýchovně), potila se, vzdychala, pokňourávala a chvilkami pochrupovala nahlas. Když se vzbudila, nechtěla ani pusu, ale zmateně slezla na podlahu a odsunula se do obýváku. Abych to zkrátila – špatně jí bylo až do večera, pak usnula, ve tři ráno řvala v postýlce jako když ji na nože berou. Po necelé hodině usnula znova. Ráno vstávala jako obvykle, při přebalování utíkala po celé místnosti a mně se ulevilo, že už je vše v pořádku. Nebylo.

A znova
Zažívací potíž se opakovala při prvním soustu snídaně. A to už se vyděsil i jinak klidný manžel. Tak jsme milou holčičku naložili a vyrazili k lékařce. Styděla jsem se tam jít sama. Naše paní doktorka si totiž určitě myslí, že jsem děsná matka. Když minulý týden spadla na dceru židle a na čele a po stranách hlavy jí vyrazily velké fialové podlitiny, já, dcera rentgenové laborantky, jsem okamžitě viděla prasklou lebku a podobné radosti, hned jsem za ní s Tonkou ujížděla. Holčičce samozřejmě nic nebylo. Připadala jsem si jako pitomec, který nepozná, že má zdravé dítě, a navíc ani nezvládne zabezpečit byt. A Tonička to naprosto přesně odhadla. Jak jsem ji vybalila z kombinézky, sápala se tátovi do náruče a odmítla se pustit přesvědčena, že když s ní do ordinace půjdu já – sadistická matka – určitě na ní bude pácháno nějaké hrubé násilí.

Rohlík – nejlepší lék
Samozřejmě nebylo – detailně jsme vylíčili naše potíže, paní doktorka nás s úsměvem ujistila, že jsme už několikátí, protože řádí jakási podivná viróza, a máme léčit dítě čajem a rohlíkem. A jak to souvisí s očkováním?

Děsily mě denní můry
Jsem prostě „dokonalá“ matka. Vypnula jsem zdravý rozum a nad takovou banalitou, jako je lehká forma střevní chřipky, jsem se hroutila s hororovými vizemi, jak má moje dcera v jícnu zapíchnutý předmět, jak spolkla tátovo trsátko, pojedla nějakou domácí květinu (určitě jedovatou) a díky mojí neschopnosti je prostě v posledním tažení. Vůbec mě nenapadlo, že moje roční miminko je taky člověk, je jí špatně a nejlepší léčba je klid a dieta. Takže ano, očkujme, ale děti skolí ledasco a není potřeba panikařit.

Na závěr nemám radu, ale postřeh: Naši dceru spolehlivě vyléčil manžel. Po návratu od lékaře vzal Velkou kuchařku naší vesnice, usedl na postel a prohlížel si s ní obrázky kančích medailonků a svíčkové. Chlapi jsou holt pohodáři :)

Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Naposledy navštívené