Blázinec

KLUB TĚHULEK! TEREZA Jak jsem si pochvalovala své šestinedělí a jak jde všechno hladce, tak moje samochvála samozřejmě nemohla zůstat bez odezvy. Třetí týden jsme komplet všichni byli nakaženi nějakým super virem, takže jsme byli rádi, že žijeme a dýcháme. Výhodou takového super viru je, že když se vám náhodou nechce dělat žádný úklid, natož tak „vánoční“, tak máte zajištěn úklid celoroční… od sklepa až po půdu včetně vymalování.

Martínek lehnul jako první. Zvracel a kadil, kde a jak se dalo. Ať jsme do něho vpravili, co jsme chtěli, třeba jenom jedinou lžičku čaje, která vypadala, že zůstala, tak se vzbudil s tím, že ji vyzvracel. Manžel s ním odjel do nemocnice, protože hrozila dehydratace a bůhvíco. Rotaviry už jsme zažili a fakt jsem nechtěla vidět Martínka znova ležet jako tělo bez duše.

Pražský zdravotnický systém opět nezklamal. V nemocnici mu tedy udělali veškerá možná vyšetření, až na vyšetření stolice, což bych řekla, že bylo klíčové. Chvályhodné. Lékaři se domnívali, zda-li netrpí na invaginaci střev, což je, že se jedno zasouvá do druhého. S touhle informací můj mozek nedokázal pracovat: Jakože my pošleme Martínka do nemocnice s virem a on přijde domů s rozpáraným břichem a úplně jinou diagnózou?!

Nedokázala jsem pochopit, z jakého důvodu potřebovali vyloučit onemocnění střev a v té nemocnici ho vlastně neléčili na to, co měli… tedy virus. Nechali ho vyhladovět a vyžíznit, dali mu vypít dva hrníčky čaje, sníst jednu přesnídávku, a poslali ho domů další den ráno s tím, že je všechno v pořádku. No, nebylo. Martínek doma jedl a pil po troškách, ale další den se vzbudil opět s tím, že se komplet celý pozvracel. Nutno podotknout, že den, který Martínek strávil v nemocnici, jsem já strávila na záchodě. Zavolala jsem do nemocnice, lékařka řekla: „přijeďte zpět“.

Dojeli jsme, čekali asi 3 hodiny, i přesto, že pochybení tedy bylo na straně lékařů Thomayerovy nemocnice. Opět nás vyšetřovali na chirurgii: PROČ?! Viry se řadí mezi chirurgické zákroky? Jednotlivé odbornosti medicíny spolu prostě nekomunikují. Paráda! Kdybych mohla, tak asi někomu zakroutím krkem. Poslali nás ještě na dětské a odtamtud nás poslali domů se závěrem, že tedy lapil vir a máme čekat, až to přejde. Následující den vir skolil manžela. A Mikuláše celou dobu natahovalo a netrávil dobře mlíko. Naše obvodní potvrdila, že může jít o projev nemoci, že se s tím i on pere, seč může.

Asi mě nikdo nepřesvědčí o tom, že jde pouze o virus. Myslím, že je to především projev psychosomatický: Martínek nechce přijmout Mikuláše. Sám se dostává do stavů, kdy pro nic za nic začne řvát, je k neutišení nebo když se utiší, tak se znovu rozeřve, začne kašlat, strkat si ruce do pusy a nadavovat.

Vlastně naše obavy z toho, že Martínek bude Mikuláškovi ubližovat se zatím ani nepotvrzují. Nechodí za ním, nelomcuje s postýlkou, umí ho hezky pohladit, dát mu pusu… Samozřejmě, když se Martínek naštve, tak do Mikiho umí i strkat a mačkat ho, ale to většinou, když ho držím na rukách. Snažíme se Martínkovi vycházet vstříc, co jen to jde, chválit ho, věnovat mu pozornost, ale strávit to prostě musí sám. S tím mu asi nepomůžeme.

Jestli jsou vaše zkušenosti jiné nebo podobné, napište, prosím.

Za uplynulý týden jsme protočili více vody než v prádelně. Konec dobrý, všechno dobré. Situaci v naší čtyřčlenné rodině jsme stabilizovali a já doufám, že se přehoupneme do nového roku ve zdraví. Snad nám to těch 20 dní vydrží.

Závěrem bych pak jen citovala Martínka, který na své poslední cestě z nemocnice pronesl naprosto trefně: „To je bázinec, Pane Bože!“

12.12.2016 12:55  | autor: tereza.kaletova_108716

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

TOPlist