Tchýně, maminky a dcery

KLUB TĚHULEK! TEREZA Když jsem naposledy svěřila Martínka své tchyni, bylo 14. února 2016 a Martínkovi byl necelý rok. Martínek si to tehdá štrádoval Stromovkou v bačkůrkách a tenkých tepláčkách. Nohy měl zmrzlé až do večerního koupání a já se bála, že onemocní. Její reakce na můj pohoršený výraz ve tváři žádající vysvětlení byla: „Ale vždyť bylo přes den teplooo!“

Když jsem naposledy svěřila Martínka své mamce, tak ho vzala na horskou dráhu, bylo 21. května 2016 a Martínkovi byl rok a necelé 3 měsíce. Prvotní úsměv na tváři Martínkovi po rozjedu tuhnul stejně rychle jako mně. Bála jsem se, že někoho poblije, nebo že si zlomí krční obratle. Reakce mojí mamky byla: „Někdo ho musí zocelit. Přece nechceš, aby z něho byl ukňouranej a zhýčkanej Pražák.“

V obou případech jsem měla zježené vlasy, krve by se ve mně nedořezal a v duchu jsem si říkala, tak tohle už raději nikdy! Jako rodilá Moravačka s pražskými papíry; kterou situaci, si myslíte, že jsem ustála snadněji? Ano, tu, jejíž komentář předcházel činu.

Začínám 16. týden a máme před ultrazvukem, kde se dá zjistit pohlaví dítěte. Manžel je zvědavý, přál by si holčičku. Já, dle svých těhotenských příznaků (kdy převládá chuť na nezdravý konzumní život), bych řekla, že ji už máme, ale člověk nikdy neví, dokud „to“ na vlastní oči nevidí. Asi to známe všechny (mluvím raději jen za ženy, protože si myslím, že muže tyhle myšlenky tak často nezasahují a zdají se mi vždy o trochu více nad věcí než ženy), buď funguje jako babička lépe naše maminka nebo naše tchýně. V méně případech pak fungují obě babičky stejně dobře a ještě v menším počtu pak nefunguje ani jedna, bohužel.

Z počtu příběhů různých žen, které jsem poznala, se mi nedaří generalizovat, že by to byla vždy tchýně nebo vždy matka ženy, která by zahrnula vnoučata větší péčí a láskou. Ale tím, že osobně neznám rodinu, kde by vztahy mezi novopečenou maminkou a babičkami na obou stranách byly stejně kvalitní, mě nutí si položit otázku sama sobě: Za 30 let, až já sama budu v babičkovském věku, a budeme mít Martínka a řekněme, že holčičku, budu se ke svému zeti chovat přívětivěji než ke své snaše? Budu preferovat vnoučata dcery před těmi od svého syna? Okamžitě mě napadá: Kde takováhle preference vlastně vzniká? Co dělají babičky, které mají jenom syny nebo jenom dcery? Proč to vlastně babičky dělají? Je to spousta otázek, které v hlavě ohledně této tématiky mám a na které opravdu neznám odpověď. A upřímně… doufám, že ani nikdy nepoznám.

Napjaté očekávání příchodu holčičky do naší rodiny ze strany manžela, mě nutí stále více přemýšlet nad tím, v čem se tak neuvěřitelně liší mít chlapečka od holčičky, protože abych pravdu řekla, po roce a téměř třech měsících, co máme Martínka, by mě nenapadlo, že by bylo lepší mít doma namísto něho raději Martinku. Možná je to taky díky vzoru mých rodičů, tedy mé maminky. Krátce po porodu Martínka jsem se jí zeptala, jestli cítí rozdíl mezi babičkováním mým směrem nebo směrem mého bratra. Tehdá mi její odpověď ukázala, že se stále mám čemu učit: „Ne. Nikdy by mě nenapadlo, že jedno vnouče upřednostním před druhým. Záleží na vyspělosti ženské, babičky, jak se k tomu postaví.“

V mnohém s rodiči nesouhlasím (asi bych se jinak ani nemohla osamostatnit, kdybych sekundovala jejich názory) ale v tomhle s mamkou držím za jedno. Třeba si nedokážu představit situaci, že s manželem bydlíme v jednom městě spolu s našimi dospělými osamostatněnými dětmi a že i Martínkova tchýně, která bude bydlet na druhém konci republiky, ho navštíví častěji než já sama. Nebo že jeho přítomnost s jeho partnerkou mi bude nepohodlná oproti přítomnosti našeho dalšího dítěte. Asi bych se musela hanbou propadnout. Ale třeba se jen rouhám. Někdy bych chtěla mít stroj času, vidět sebe a svou rodinu za 30 let a být schopná předejít chybám, které by mě připravily o styk s mými vnoučaty.

Dle vzoru mých rodičů, i já se jednou chci se stejnou péčí a láskou starat jak o Martínkova vnoučata, tak i o vnoučata naší případné dcery. Dle jejich vzoru i já se chci se stejným respektem chovat jak k zeti tak i ke snaše. K tomu pak dodávám své jedno vlastní předsevzetí: Když už mi dcera nebo snacha svěří vnoučata s důvěrou, že se jim vrátí v neporušeném stavu, pak je budu o svých méně či více zběsilých nápadech informovat dopředu a ne jen o nich podávat zprávy.

Prečtete-li si článek, prosím, jestli byste mi mohli zanechat svůj vzkaz pod tímto článkem. Toto téma a příběhy ostatních mě velice zajímají.


Tereza právě prožívá 16. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

b633476598734508896.jpg

25.5.2016 2:44

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist