Máme doma torpédo

Hody, hody, doprovody. Rychlý únik do chodby, zásuvky, světla, kabely, pět zubů, skoro sed a dalších milion věcí. Tohle všechno Sárinka zvládla za týden. Je to naše malé torpédo.

Dnešní článek jsem napsala zejména díky svému muži. Užívám si totiž „povelikonoční“ neděli, jelikož jsem všechny dny předtím jela v zápřahu, tak v neděli jsem se občas i posadila a chvíli odpočívala. A tak nějak vždycky už celý den plánuji, co budu dělat večer, jakmile holky usnou. Většinou mám na výběr pracovat nebo uklízet, nevím proč, ale poslední dobou úklid nějak miluju. Asi protože jsme konečně v novém a já nemůžu jít spát, pokud by bylo na lince špinavé nádobí apod. Ale abych se vrátila zpět. Užívám si tedy svou neděli, probíráme, jaké bylo prima koledování. Když je pak skoro půl desáté večer, dětičky spí a já se chystám jít něco málo udělat, tak manžel na mě: „Víš, že je dneska pondělí, jo?“ V tu chvíli jsem ztuhla, že to není možné, vždyť je neděle, a kdyby bylo pondělí, tak bych musela psát článek a nemám v hlavě nic připraveného. No jo, ale ono opravdu bylo pondělí! Vůbec mi nedošlo, že se nekoledovalo v neděli, ale v pondělí, a já to samozřejmě měla celé posunuté. Takže rychle usedám k počítači, startuji mozek a snažím se myslet a vyplodit ze sebe něco kloudného, co by vás mohlo asi tak zajímat.

Dostane se všude

První zpráva týdne. Sárinka má pět zubů, šestý je v očekávání. Nakonec si dává na čas spodní dvojka, ale přes svátky se jí z ničeho nic vyklubaly dvě horní jedničky, resp. ta jedna už byla vidět dříve, ale ta druhá to vzala hopem. Nevím, kam to povede s takovým tempem. Nicméně malá na sobě dávala trochu vědět, že není úplně ve své kůži. Moc nechtěla spát, vždy maximálně hodinu, doma se radši nosila a bojovali jsme trochu i s jídlem. Ale jsou venku, tak snad bude mít teď už lepší spaní.

Jinak je to neuvěřitelný ďáblík. Máme z obýváku na chodbu posuvné dveře, naučila se je posouvat a tím si otevírat na chodbu, plazí se už šíleně rychle, takže je to opravdu mžik a je za dveřmi a hned tam útočí na světýlka v zásuvce a na zásuvky samotné. Moc dobře už si uvědomuje, že na to nemá sahat, a jakmile vidí, že se blížíme, tak ještě zrychlí nebo rychle vytahuje světýlko a začne se smát. Pak zjistila, že přesně pod zavěšenou skříní s televizí jsou zásuvky a kabely. Takže nám pravidelně vytahuje kabely, vypíná televizi apod., opět se u toho nezapomíná pořádně smát, a jakmile nás vidí, tak chvátá, aby toho stihla co nejvíce. Začíná si sedat, už má krásný šikmý sed a chybí jí opravdu jen málo k tomu, aby seděla úplně, tak jsem taky zvědavá, kdy to přijde.

Snažila jsem se ji vyfotit u velikonočního beránka, perníčku apod. Řekla bych, že to byl nadlidský výkon. Jelikož měla před sebou ty perníky a šla po nich, jak se říká, jako slepice po flusu. Ve vteřině ho měla v puse a snažila se z něho utrhnout co možná nejvíc. Na fotku s úsměvem jsem měla tak sekundu, pak jsem si je holky chtěla ještě vyfotit spolu, ale bohužel bez šance. Když mi strčila ruku do čokoládového beránka, tak jsem to vzdala.

Užíváme si staronové bydlení

Holkám taky konečně můžeme vyndat všechny hračky, které měly po dobu rekonstrukce schované, sestavili jsme jim takový veliký kartonový domeček a ten si tedy velmi užívají. Lola tam je pečená vařená a teď se tam naučila chodit i Sísa. Dovádí tam spolu, koukají z okna. Lola vždycky zavelí: „Mimi domu!“ a musí se jít do domečku. Je to opravdu paráda, že už jsme doma. Denně si to užívám, vychutnávám a děkuju všemu, že je to za námi.

V týdnu náš čekají se Sárinkou kontrolní odběry po antibiotikách, ale zdá se být už zcela v pořádku, tak předpokládám, že to bude opravdu jen pro prevenci. V dubnu půjde Sísa ještě na osmiměsíční kontrolu, tak jsem zvědavá, kolik bude měřit a vážit opět ve srovnání s Lolou. Když srovnávám fotky, tak Laurinka byla takový větší puclíček. Uvidíme.

Koledníci

Sárinka má za sebou také svoje první Velikonoce. U nás na vesnici to funguje tak, že jde banda dětí – holky a kluci postupně dům od domu koledují, dostanou pomlázku a jdou zase dál. Sisinka jen koukala a smála se, Laurinka už všechno víc vnímala. Na koledu letos s dětmi tedy nešla, ale příští rok už asi půjde s taťkou taky. Když nás šel manžel vyšlehat, tak ona mu vzápětí vzala pomlázku a nedej bože, že bychom ji chtěli zpět.

Sluníčko se na nás už směje, a když bude krásný víkend, rádi bychom někde příští týden výletili.

Svátky jara jsou pryč a my se těšíme na vykukující sluníčko.

Mějte se sluníčkově.

Bára a Sisi

4.4.2018 2:15

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznetev zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist