Klapka. Scénář se zuby: „Cink, cink“ podruhé a doopravdy

MIMI LIVE! SARAH A co bude dneska hlavním tématem? Především cinkot zoubku, naše nemoc, která je nám stále v patách, a v neposlední řadě opět děravá hlava matky na mateřské dovolené. To vše a ještě více se dnes dozvíte v našem povídání. Klapla klapka, začínáme.

Tak teď už opravdu. Je tam. Už je dokonce i krásně vidět z dásničky. Přesně před týdnem, jak jsem psala, že bude každým dnem, tak hned druhý den už cinkal a tentokrát doopravdy. Jelikož cinká i teď. Psala jsem to mimo jiné i babičce (prababičce) a ta mi po týdnu volala a asi chtěla být srandovní a ptá se mě, jestli ještě pořád cinká, jestli nepřestal. Takže ano, nepřestal cinkat a já hlásím, že máme první zub.

Zatím tedy stále jen jeden, ale druhý bych řekla, že bude také každým dnem, protože už úplně prosvítá. No nicméně jsem opět manželovi naznačila něco o šatech, ale prvně bych se musela dočkat těch za Lolu. Obecně bych řekla, že Sísa za ten týden opět udělala obrovské pokroky. Jeden den jsem ji viděla, že poskočila jak rybička už dopředu. Říkám o tom manželovi, ten mi druhý den hlásí, že už se suverénně odstrkuje a ručičkami přitahuje, tudíž se začala plazit a další den koukám, jak se pomalu zvedá na kolínka. No za pár dnů bude mít půl roku a pěkně se tomu světu ukazuje.

Balení

Pomalu se připravujeme na zpětné nastěhování se a s tím jsem začala třídit oblečení, ze kterého Sárinka už vyrostla. Zabalila jsem k tomu i dvě hrazdičky a manžel mi povídá, že proč je balím, že Sárinka si s tím ještě vůbec nepohrála. A že Lola pod tím byla skoro neustále, tak jsem se mu snažila vysvětlit, že Lolinka se taky poprvé otočila v půl roce, Sarah se otáčí od třech měsíců a v tom případě jsou ji hrazdičky dost na obtíž, protože se u nich špatně otáčí a leze. Utíká to, utíká. Občas bych si to tak přála zastavit.

Už jsem se trochu i „vyléčila“ z třetího miminka. Samozřejmě ho chceme, ale ještě opravdu nějaký rok počkáme. Hodně jsem si uvědomila v té chvíli, kdy byla Lola na hlídání u babičky a já tu byla sama se Sárinkou. Najednou mi bylo moc líto, jak málo času spolu trávíme jen my dvě. Jen spolu. V tichosti, ve smíchu. Samozřejmě, že jsem s ní neustále, ale když můžeme být jen my dvě, je to o něčem jiném, a proto jsem si uvědomila, že teď chci dát co nejvíc holkám, aby z nás měli maximum, a až přijde ta pravá chvíle, budou dvojčátka.

Trocha numerologie

Zjistila jsem, že Sárinka je spojená s číslem 11. Zatím ji toto číslo velmi často provází, tak uvidíme, zda ji jedničky v dalších životních krocích přinesou štěstí. 11. 8. jsem měla termín porodu, 11. 11. se poprvé přetočila, 11. 12. se začala přetáčet už hbitě, 11. 2. se začala plazit. Jsem zvědavá, jaká další jedenáctka nás čeká.

Četla jsem, že číslo 11 je číslem mistrovským, ale ne vždy je jednoduché s ním umět žít. Lidé, kteří mají číslo 11 jako osudové, by měli být tvořiví a citliví, mít dobrou intuici. Bývají nadaní a inteligentní. Na druhou stranu jsou to i lidé složití, mají velkou potřebu nezávislosti a snahu vyniknout. Tak jsem moc zvědavá, jakým směrem to naši princeznu dál potáhne. Zda jí ty jedenáctky dále zůstanou.

Máme doma vodníka

Čím jsem si, ale jistá už teď je to, že voda bude její druhý domov. Odmalička se ráda koupala, ale teď jak už suverénně ovládá ležení na bříšku a hlavičku, tak se takto koupe ve vaně a neuvěřitelně tam řádí. Stačí jen, aby se dotkla vody, a už kope, hází rukama, vříská a je obrovsky natěšená na vodu. Jakmile ji tam pak položíme, tak je schopná pomalu vycákat celou vodu. Úplně je na ní vidět, jak moc si to užívá. Takže jakmile bude tepleji a příležitost, vyrazíme někam do bazénu.

Zdravotní okénko

Jen krátce se zmíním o nemocích, jelikož jsem na toto téma už zcela rezignovala. Už to je více jak tři týdny, co holky začaly marodit a stále to není dobrý. Ještě pokašlávají a já se děsím každé rýmy, co se k nám přiblíží, teď poslední dva dny jsou o něco lepší. Jenže jakmile si toto začnu myslet, tak se vždy rozkašlou. Nicméně když už ve mně začínal hořet miniaturní plamínek naděje, tak jsem opět začala smrkat já. To je opravdu šílené, a to jsme prý stále na vrcholu chřipkové epidemie. Ať už to skončí. Už chceme jaro. Už chceme teplo.

V týdnu nás čeká půlroční prohlídka u naší paní doktorky, tak jsem moc zvědavá, jak si Sárinka vede s váhou. Ale myslím, že hlady určitě nestrádá. Za poslední týden se úžasně rozjedla. Jak nádherně už otevírá pusinku. Už se schopná si vykousat jadýrka u okurky a zvládá rozžužlávat i papriku. Kolikrát nestíhám ani nabírat jídlo na lžičku, jak se ho dožaduje, a už se mi velmi častokrát stává, že mám po jídle prázdnou mističku, takže s jídlem se opravdu činí. Uvidíme také, jak se paní doktorka vyjádří k očkování, vzhledem k tomu, že stále bojujeme s těmi nemocemi, asi bych ho ráda ještě posunula, až budeme všichni opravdu fit.

Nicméně jsme minulý týden absolvovaly kontrolu na neurologii a vše se zdá býti v pořádku a z neurologického hlediska máme očkování povoleno. Tam jdeme na kontrolu ještě někdy v dubnu a pak až kolem roku. Ale vše už jen preventivně. Pak také konečně zjistím, jak je to s náušničkami, a těším se, že už je budeme moct nastřelit.

Zbláznila jsem se?

Na závěr se s vámi podělím o další historku matky na mateřské, která stále myslí na 200 věcí najednou a opět se jí to vymstilo. V neděli jsme se rozhodli, že si uděláme výlet a dojedeme nakoupit většinu nábytku do nového domečku, protože se blíží stěhování, tak abychom měli co nejvíce úložného prostoru a mohli začít uklízet. Odjeli jsme ve tři a vrátili se v půl devátý večer. Musím říct, že to bylo opravdu velmi náročné, ale holky to zvládly bravurně. Jaké bylo ale naše zděšení, když jsme urvaní přijeli domu, jdeme ke dveřím a v zámku zůstaly zapomenuté klíče a co víc, ty dveře byly dokořán. Já jsem prostě v tom spěchu popadla to, co bylo nutné, děti a utíkala je poutat do auta. Pak jsem se nějak rychle rozhodla, že doma už nic nepotřebuju a už tam tedy nemusím. No ejhle. To byla chyba. Naštěstí tu byla pouze šílená zima, nic jiného se nestalo. Tak si zase říkám, že jsme si aspoň udělali v domečku příjemný vzduch.

Můj manžel tak rád neustále větrá, že jsem to chtěla na chvíli vyřešit za něho. Je fakt, že byl dlouho potichu, nic neříkal a snažil se být vážný, ale pak přeci jen povolil a usmál se. Takže se na mě nezlobil moc dlouho. Tudíž já, která se třikrát vrací a věci kontroluje, několikrát už jsem se vracela z cesty, abych zkontrolovala, že jsem vypnulala žehličku na vlasy, tak teď by mě ani ve snu nenapadlo, že jsem schopná nechat klíče v zámku a co víc, ještě nechat dveře dokořán.

Krásný den všem

B + S

14.2.2018 4:23

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist