Hladová maminka

MIMI LIVE! SARAH Kdyby měla být rodičovská dovolená jen o starání se o děti a jinak nic, tak je to nuda. Myslím, že je důležité si každou rodičovskou zpestřit. Já to umím dokonale. Přečtěte si o jednom mém dni k nezaplacení. Snad vás od rodičovství neodradím.

1519682360IMG-20180221-WA0032-1100x618.jpg

Jako správná maminka se snažím, aby děti měly co nejvíce vyžití a abych se jim co nejvíce věnovala. Tudíž v pondělí chodíme s Laurinkou na výtvarku a cvičení, ve středu pak pouze na samotné cvičení. Vše s námi vždy v naprosté pohodě absolvuje Sárinka. Do toho jsem se rozhodla, že i Sísa by mohla začít cvičit, takže v úterý začneme navštěvovat „Batolátka“, a když to Sárinku bude bavit, tak můžeme chodit ještě ve čtvrtek. Primárně to znamená jedno – všechny tyto dny vstávat minimálně v osm hodin a nezastavit se.

Tady je popis jednoho takového výtvarkově-cvičícího pondělí. Nejpozději v osm jsem budila holčičky, jelikož za 45 musíme vyjíždět a já to zásadně nestíhám (myslím, že naše pozdní příchody se již staly rutinní a slaví se každý příchod včas). Tentokrát se mi ale docela dařilo. Oblékla jsem sebe, Laurinku a už zbývala jen Sísa. Oblečení jsem měla připravené, ale potřebovala jsem ji přebalit. V duchu si říkám, že si musím hned po ní dát čistou plínku, jelikož už se mi nejednou stalo, že než jsem dala plínku novou, tak se mi počurala. No, nedala jsem si ji. A než jsem se zvládla otočit s čistou plínkou, měla jsem totálně mokrou nohavici od kalhot.

Neplánovaná objížďka

Dobrý, nepanikařila jsem, v klidu a v pohodě jsem se převlékla a dále pokračovala v balení a vypravování. Konečně jsme seděly všechny tři v autě a já vyjela. Byl krásný čas a já jela na výtvarku s pocitem, že letos poprvé přijdeme včas. Vyjíždím z poslední vesnice před naším cílem a ejhle, do cesty se mi z ničeho nic, bez předchozího upozornění postaví cedule zákaz vjezdu. Z reakcí ostatních aut to nebylo nic známého a plánovaného, jelikož jsem nebyla jediná, kdo se tam otáčel. Rychle beru navigaci a hledám nejbližší cestu. Vyběhne na mě trasa delší o deset minut. Tak jsem se tedy smířila s tím, že ani dnes nepřijdeme včas, a vydala jsem se na novou trasu.

Když jsme se z polních cest dostaly na hlavní, tak proti nám byla dlouhatánská kolona. Srazila se tam čerstvě dvě auta a provoz stál. Já byla kolonou tak ohromena, a tak jsem si stále přemílala dokola, že jsem ráda, že kolona není na naší straně, až jsem suverénně přejela naši odbočku a musela jsem se otáčet až dál na kruhovém objezdu. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že se musím otočit úplně a zařadit se do té narůstající kolony. Takže jsme si cestu prodloužily o dalších deset minut. Nakonec jsme zdárně dorazily do cíle.

Rychle jedno dítě, druhé dítě. Doběhnout, svléknout, zout, vyběhnout schody, tři tašky na sobě, autosedačka se Sárinkou v ruce a ufuněné konečně otevíráme dveře na výtvarku. Sláva, zvládly jsme to. Vyráběly jsme karnevalové masky. Kroužek jsme si s holkami užily, a pak nás čekalo cvičení. Lolince to zrovna moc šlo. Už krásně opakovala, cvičila. Sisinka si dáchla v nosítku a vše vypadalo, že černý dopolední mrak, který nad námi byl, je pryč. Po cvičení jsme šly ještě do herničky, Lola byla spokojená, Sárinka polovinu prospinkala a pak se taky s dětmi pobavila. Na oběd jsme jely domů.

Záchvat

Jelikož ráno zásadně nestíhám, tak jsem samozřejmě nebyla schopná se ani nasnídat a můj žaludek už začínal hlady brečet. Po příjezdu domu Lola spinkala a také Sárinka byla taková načatá. Tak jsem ji chtěla vyndat, že se půjdeme podívat do domečku na novou kuchyni, jenže když jsem vyšla ven, tak naše fenka Engie dostala epileptický záchvat. Nemohla chodit a celá se klepala, alarmovala jsem manžela, řešili jsme co a jak. Veterinář telefon nezvedal. Lola spala, Sára byla protivka a představa, že jedu s holkami a ještě Engie do města k doktorovi, byla naprosto šílená.

Naše Engie je totiž šílená cestovatelka. Zvrací už po nastartování. Běhala jsem domů pro vodu, zjišťovala informace apod. Sárinka seděla v sedačce a Lola stále spala. Když záchvat pominul, tak vzápětí přišel další, to už jsem měla strach, jelikož to takhle nikdy neměla. Takže opět telefonáty, alarmy, volání o pomoc. Utíkala jsem za sousedem, jestli by mi nepomohl, ale nebyl doma. K tomu Sárinka už opravdu brečela. Záchvat Engie už naštěstí ustupoval.

Sárinku jsem rychle obalila do deky a utíkala s ní do domu domluvit se s dělníky co a jak. Potřebovali další zálohu, takže jsem sedala do auta, že teda jedu rychle vybrat peníze. Engie byla dobrá, tak jsem je jen poprosila, aby na ni občas koukli. Startuji, něco cítím. „Neeeee“. Rychle jdu pro ubrousky a plenku. Druhé „neeeeee“, nemám novou plenku, musím domu. Laura naštěstí stále spí. Doma rychlostí blesku přebaluju Sísu a letíme zpět do auta. Do toho ještě kojím a pak už konečně startuji.

Dojedu k bankomatu, Laura se budí. Rychle ji uchlácholím telefonem, a že hned přijdu, že jdu jenom vybrat. Holčičky počkaly v autě a já nasedám a frčíme konečně domů. Můj žaludek už mě nesnáší. Po cestě domu už mě nahání manžel, že za hodinu přijede servis na nová okna. Ok. Přijedu domů, Engie je v pořádku. Předávám peníze a letím s holkami domu na jídlo.

Čtěte také:

Hlad, hlad, hlad

Neskutečná zima a ošklivý vítr mi nedodává energii. Do toho Lola křičí: „Mami kakat“. Beru ji tedy za ruku a letíme ještě rychleji. Rychle odemykám, dávám Lolu na záchod, svlékám nevrlou Sísu a rychlosti házím na pánev vajíčka a vyndávám těstovinový salát. Derou se mi sliny do pusy, už, už to bude, budu jíst. Rychle nandavám Lole jídlo, pak sobě, nesu ke stolu, společně s kombinézou pro Sárinku, kterou chci dát spát. Do toho telefon, že pánové na servis jsou zde. Další několikáté „neeeeee“ tento den. Dobře.

Laurince vysvětluji, že musím odběhnout, ale ať v klidu jí. Sárinku nechávám ve společnosti hracího traktoru a propisky. S pány to rychle vyřídím. Kručení v mém břiše už bylo občas hlasitější než já. Vracím se konečně domů, strkám Sárinku do kočárku, ta do minuty usíná a já usedám ke studenému jídlu a vychutnávám si každé studené sousto tak dokonalého oběda, jako jsou vajíčka a těstoviny.

Přitom všem si představuji, jak už sedím v novém obýváku s nohama nahoře. Všude je krásně teplo čisto, holčičky si hrají v novém pokojíčku a já poslouchám praskání dříví z krbu a líbezně se usmívám. No nebudu zapírat, odpočítávám hodiny do přestěhování.

Tak i takto krásný může být den prožitý na dovolené. Z celého týdne jsem si pro vás vybrala právě jeden den, který zabral přes celé povídání. Věřím ale, že je velmi důležité popisovat i dny hladových maminek se studeným obědem, večeří a bez snídaně. U studené kávy a s telefonem na uchu při vyřizování milionů věcí.

Tak teď si jdu dát teprve nohy nahoru a snít o našem novém domečku.

Malá princezna

A abych nezapomněla, že u Sárinky máme jednu novinku. Má krásné nové náušničky a je z úžasná princezna. Ohromně jí sluší.

Trochu teď bojujeme s počasím, jelikož v těchto mrazech ji nechci dávat spinkat ven, tak nemá ten svůj dlouhý spánek a někdy je to hodně znát. Ale díky občas vykouknuvšímu slunku cítím, že jaro a s ním příliv další energie se už blíží.

Krásné poklidné dny maminky. 😉

Bára a Sísa

 

28.2.2018 2:01

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznetev zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist