Všechno špatné je k něčemu dobré

MIMI LIVE SARAH! Dneska mám o hodinu víc času na psaní. Opět tu máme změnu času a holčičky se budou učit na nový režim. Naštěstí Lola to nikdy špatně neprožívala, tak doufám, že Sísa ji bude následovat. Já osobně jsem tuhle zimní změnu nikdy neměla moc ráda, protože neděle pro mě jako pro školačku, znamenala návrat do lavic, brzké vstávání a každotýdenní nedělní úklid. A to ten úklid byl ještě o hodinu delší. Teď tyto neděle mám naopak moc ráda. Až na tu, co byla nyní.

150941099208%20ú%20prava-1100x618.jpg

Zhruba za tři týdny nás čeká veliké stěhování z důvodu rekonstrukce a zřejmě nastal čas, si natrénovat pobyt v jedné místnosti bez topení, jídla a vody. Ano, i my se stali oběťmi vichřice a přestal u nás jít proud.

Bez elektriky

Na elektrice jsme bohužel plně závislí, tudíž jsme si opravdu nemohli ani ohřát jídlo. Zavřeli jsme se do jedné místnosti, abychom si udržovali co nejvíce tepla. Manžel zajel do města pro teplé jídlo a barely s vodou. K večeru jsme si zapálili několik svíček a zahráli si na dobu ledovou. Na jednu stranu jsem si to užívala, člověk byl najednou bez té dnešní moderní technologie, veškerý čas jsme věnovaly holčičkám. Ale k večeru už jsem byla nervózní a elektřina nám opravdu chyběla.

Napadalo mě, jak to třeba dělají maminky, které mají děti na umělé výživě a musí jim mlíčko ohřívat. Opět jsem byla tedy vděčná za možnost plného kojení, jelikož si nedovedu představit, jak bych sháněla horkou vodu. K ránu nám pak proud zapnuli a vstávali jsme už do vyhřátého domečku, to bylo velmi příjemné. Vítr nám ale sebral střechu nad automobilovým stáním a na zahradním domečku. Takže tuto prodlouženou neděli, na kterou jsem se tak těšila, už bych si raději nezopakovala.

Holčičky však byly skvělé, i přestože jsme se nemohli jít vyběhat ven a museli být zavření v jedné místnosti. Sárinka spinkala občas v šátku, občas jen tak na ruce. Nedala si tu svoji pravidelnou pětihodinovku v kočárku, ale na její veselé náladě to vůbec nebylo znát.

Sářiny pokroky

Sárinka už krásně začala pást koníčky. Když si vzpomenu na Lolu, tak ta ještě v prosinci ryla zem. Sarah ještě donedávna také, ale najednou přišel zlom a krásně drží hlavičku. Tak z toho mám velikou radost. Už má také tendence se přetáčet. Až si říkám, že je to nějaký rychlík. Kolikrát leží na boku, hlavičku úplně zakloněnou a už by stačilo jen přehoupnout zadeček. Myslím, že jí to opravdu nebude dlouho trvat.

A je to neuvěřitelný smíšek. Tuhle jsme zase hodně cestovali a vybírali novou podlahu do domečku. Po cestě domu jsme raději už zastavili, jelikož Sárinka byla nevrlá, tak jsem jí chtěla nakojit. Vzala jsem si ji na přední sedadlo a lumpík se vůbec nenapila a jen se smála. Smála se už úplně nahlas s pusinkou dokořán. To pak nejde jinak, než se na ní smát také. Člověk v těchto situacích úplně zapomíná na všechny starosti a žije jen tou aktuální chviličkou. Občas mi přijde, že Sisinku musím snad i do toho papání nutit. Kolikrát spinká opravdu několik hodin v kuse, pak se probudí a každý by čekal, že spustí pláč, jaký bude mít hlad a ono nic. Tak ji rychle vždycky svléknu, vezmu si ji na postel a zkouším nakojit, ale madam má úsměv od ucha k uchu a ve chvíli, kdy jí nabízím prso, tak má ze všeho největší srandu.

Vždycky mi přijde, že si rozumíme i beze slov. Pokaždé, když ji držím v náručí a usmívám se na ni, tak mě vteřinu pozoruje a vnímá můj obličej, protože se hned směje. Nejdříve jí začnou cukat koutky, a pak už má pusinku o ucha k uchu.

V týdnu nás čeká vyšetření kyčlí, tak jsem zvědavá, jak dopadneme. Dostali jsme za úkol široké balení na noc, snad jen z preventivních důvodů. Ale já to však stejně jako u Laurinky nedodržuji. Pouze velmi často šátkuji a Sarah už občas nosí látkové plenky. Tak uvidíme, jak dopadneme. Ale i s Laurinkou jsme to zvládli jen se šátkem a pan doktor nás dokonce moc pochválil.

Přípravy na stěhování

Jinak u nás doma nastal čas balení a třídění věcí. Nedovedu si představit, jak mám během dvou týdnů zabalit celý náš dům a z toho ještě vytřídit všechny věci, které budeme následující dva měsíce nejvíce potřebovat. Vždycky si v těchto stěhovacích dnech vzpomínám na větu, že je lepší vyhořet než se stěhovat. Je to teda opravu náročné. Navíc se dvěma dětmi. Laurinka má samozřejmě potřebu si zrovna hrát s každou hračkou, kterou bych ráda zabalila a kterou neviděla už pěkně dlouho.

Tudíž občas naše balení vypadá tak, že hodinu balím jednu a tu samou věc, protože jakmile ji schovám, v tu ránu je venku a je středem pozornosti. Při tom všem stěhování a zařizování se tak vždycky zasním a představuji si, jaký krásný pokojíček holčičkám připravíme. Mám v plánu udělat jim tam tolik moc věcí, hraček, pomůcek, se kterými si budou hrát. Každá bude mít svoji postýlku, i když zatím je v nedohlednu její využívání J.

Čtěte také:

Každá rodina potřebuje své rituály

Jak si nevychovat počítačového maniaka. Příručka pro rodiče

Sourozenci v jednom pokoji? Za určitých podmínek ano

Spaní na hromadě

Naše aktuální spací polohy jsou také opravdu velmi zajímavé. Máme sice velikou postel a Lola má k naší posteli přiraženou ještě svoji postýlku, ale teď má hodně období, kdy ji postýlka příliš nevyhovuje a v noci se pravidelně stěhuje k nám. Takže na kraji spí Sárinka, vedle zhruba na dvaceti centimetrech já, pak Lola a manžel. Přičemž Lola teda je roztáhlá snad přes nás všechny. A jen střídá, zda má nohy zrovna na mojí nebo manželově hlavě.

Sárinku zatím zvládám uhlídat, aby se již nestalo, že bych ji zalehla. Ale je pro mě obrovskou novinkou, jak tvrdě dokážu u Sárinky usnout. Občas se vzbudím a zjistím, že jsem opravu tvrdě spala a jen tak něco by mě nevzbudilo. Myslela jsem si, že u miminka se mi tohle nikdy nemůže stát, ale ona je v noci tak úžasně hodná, že opravdu mám hned několik příležitostí tvrdě usnout.

V ten večer, když jsme neměli proud a já byla taktéž odříznutá od jakékoliv práce, jsem si šla po velmi dlouhé době lehnout v rekordním čase 20:40. Neuvěřitelné. Bylo velmi příjemné jít spát jako rodina. Všichni spolu vedle sebe. Moc jsem si to užívala, protože mi je jasné, že takový okamžik se asi zase dlouho nebude opakovat, protože se snažím co nejvíce pracovat po nocích. Ale ráda bych si říkám si vyhranila alespoň jeden den v týdnu, kdy opravdu půjdeme zase všichni dohromady a užijeme si to. Sice usínám až jako poslední, ale je to velmi příjemný pocit zavírat oči a být obklopena báječnou rodinou. Má to svoje úchvatné kouzlo.

Tak si říkám, že se opět potvrdilo to, že všechno špatné je k něčemu dobré. Je opravdu velmi příjemné občas věci odložit a udělat si čas na ty skutečně důležité věci – i když to bude jen jeden den v týdnu.

Dnešní povídání mi nějak neutíkalo. Hledala jsem slova a věty a asi byla znát i únava z předešlých dnů. Sárinka se pomalu ozývá, bude chtít nakojit, takže já odcházím do pelíšku za zbytkem rodiny.

Mějte se krásně a těšíme se na příští shledání.

Bára

1.11.2017 2:40

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist