Co dál v šestinedělí

ZDEŇČIN TĚHOTENSKÝ BLOG Milé těhulky a maminky. Píši svůj předposlední příspěvek a stejně jako jiným přispěvatelkám mi přijde líto, že už se s vámi nebudu nadále moci dělit o společné dojmy a zážitky. Je pravda, že ne vždy bylo lehké nějaký ten příspěvek vytvořit, ale dávalo mi to pocit, že nejsem sama a že mi někdo naslouchá.

Minule jsem psala o svých prvních smutných dnech v šestinedělí, nyní budu pokračovat již ve veselejším duchu.

Asi po týdnu se zdálo, že mám to nejhorší za sebou. Noční můry a všudypřítomný strach začaly můj dům opouštět a já se pokoušela začít zase normálně fungovat. Můj přítel mi byl skutečně velkou oporou, ale musím říci, že asi jako každý chlap, to dlouho bez doma připraveného, teplého jídla nevydržel. A tak se stalo, že mě sice opustily mé vnitřní chmury, ovšem nastal mi další problém: jak zvládnout dítě, domácnost a ještě vaření? Tak nějak jsem si byla schopna představit, že zvládnu dva z těchto úkolů, vlastně tři – málem bych zapomněla na venčení psa – ale ještě jeden? Přiznám se, že jsem nikdy nebyla nadšená kuchařka a asi jí ani nikdy nebudu. Bohužel nebo snad bohudík (?) umím uvařit chutně, když chci. Toho si je samozřejmě můj přítel vědom a proto také vyžaduje pravidelné, teplé jídlo, jenže…

Já dám po pravdě přednost spokojenému dítěti, psovi a pořádku v bytě. Jídlo mi přijde tak nějak podružné, pro mě skoro bezvýznamné. Spokojím se s pečivem a ovocem. Ne tak můj přítel. A je pravda, že už kvůli dítěti by měl vlastně i můj jídelníček sestávat ze zdravější stravy, než té zmíněné. No a teď babo raď! Po pár dnech a pár výčitkách ze strany partnera jsem opět začala propadat mírné panice a dokonce zvažovala, že si začnu objednávat jídlo po internetu. Vím, hodně z vás to teď asi přijde absurdní, ale já doopravdy nejsem rozená kuchařka a už vůbec ne srdcem a duší. Nicméně po pár dalších dnech a ukápnutých slzách mi došlo, že přes nespokojený žaludek mé drahé polovičky vlak nejede a budu s tím muset něco udělat. Konec konců, je-li váš muž uspokojen „pouze“ teplým jídlem a nic víc nevyžaduje, je to v podstatě výhra, že?

Začala jsem tudíž pomalu a s pomocí mé milované maminky něco kuchtit a dělám každodenně kompromisy- jednou vyvenčím psa a neuvařím, po druhé uvařím a nevyvenčím psa, po třetí vyluxuji a neuvařím, atd. Prostě každý den se najde něco, co musím chtě nechtě odložit a nedělá mi to vůbec dobře, ale strhat se nehodlám. Nejsem superžena a ani o to neusiluji. Dokonce jsem se rozhodla šířit krásné úsloví mé oblíbené porodní asistentky: „Bordel v bytě, šťastné dítě“. No není to nádherná pravda? Jsem, jaká jsem, a myslím, že nejdůležitější je, když to v rodině klape a náš drobeček je šťastné miminko.

Hezký týden všem těhulkám a novopečeným maminkám!
Vaše bloggerka Zdeňka

16.12.2014 3:00

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist