Loučím se

ZDEŇČIN TĚHOTENSKÝ BLOG Milé těhulky a maminky! Píši dnes svůj poslední blog. Možná se sem ještě jednou vrátím, ale to není jisté, snad pokud se mi poštěstí ještě jedno miminko. Proto se s Vámi tímto příspěvkem loučím.

img_1567-1100x618.jpg

Můj poslední příspěvek však nebude zcela pozitivní. Ne že bych chtěla kohokoli odrazovat svými negativními poznámkami, ale mateřství prostě není jen plutí na růžovém obláčku.

Svého synáčka miluji a neznám hezčí pocit než je mateřství, ale přesto se najdou okamžiky, které nejsou dvakrát jednoduché a které usilují o můj zdravý rozum.

Nevím, kolik z vás je příznivkyněmi kontaktního rodičovství, já ano. Není ovšem jednoduché dopřát svému miminku kontakt pokaždé, když si ho vyžádá, obzvláště je-li to skoro pořád. Jak zvládat úklid domácnosti a vaření manželovi/příteli, když máte volnou maximálně jednu ruku? I přesto, že vyznávám kouzelné rčení: „Bordel v bytě – šťastné dítě“, i přesto je mi úzko, když vidím, jak se mi na zemi převalují chuchvalce prachu (bydlíme u silnice). Navíc můj partner, přesto, že je hodně tolerantní a moc mi pomáhá, nemá-li co jíst, je značně nevrlý. Z tohoto důvodu jsem si pořídila šátek, který mi měl pomoci „uvolnit ruce“. Chtěla jsem svoje miminko, stejně jako to dělají primitivnější národy, nosit na svém těle v šátku. Bohužel se mi nošení v šátku nějak nedaří. Nevím, jestli je to tím, že mám dítě, které šátky nerado. Spíš si myslím, že neumím šátek správně uvázat. Změnila jsem dokonce i typ úvazu, který má být dle dnešních poznatků pro vývoj pohybového aparátu dítěte ten nejlepší, ale bohužel moje miminko v tomto úvazu vůbec není spokojené. Pláče v něm snad ještě více než v tom prvním a hlavně se v něm i s pláčem budí. Tím pádem mám stále svázané ruce, protože Jaroušek je hodně kontaktní. Rozhodla jsem se tudíž zajít na kurz šátkování, abych své „nedovednosti“ vylepšila.

Dopřání kontaktu svému dítěti není ale zdaleka jediný „problém“ mého rodičovství. Najednou už to totiž není jen čtení v moudrých knihách, je to realita, a ta je setsakra jiná. Hrají s vámi hormony a vy reagujete najednou nějak přecitlivěle a přestáváte si být jistá správností svého počínání, které jste měla předtím tak dobře nastudované.

Naštěstí se nám podařil obrovský „kauf“. Zatímco jsem brouzdala na internetu a hledala pro malého nějaké hračky, natrefila jsem na elektronickou houpačku. Cena je sice vyšší, ale ty vyhlídky! Rozhodli jsme se s přítelem do ní zainvestovat, protože náš prcek houpání miluje a mohlo by nám to moc pomoci. No a ono to pomohlo! Ani ve snu jsem si nemohla představit, jak moc to bude Jarouška bavit a hlavně, jak spolehlivě ho to bude ukolébávat. Najednou mám 2-4 hodiny volno a mohu konečně udělat něco v domácnosti!

Houpačku vřele doporučuji všem, kteří budou mít stejně kontaktní dítě a budou potřebovat chvilku také pro sebe. Co však budeme dělat, až z ní vyroste? Je totiž jen do 9kg dítěte a Jaroušek nám docela rychle přibírá. No snad už se potom bude batolit a zaujmou ho jiné věci než jen mámino teplo a tlukot jejího srdce.

Tak uvidíme, jak se mi/nám naše vysněná výchova bude nadále dařit a budeme-li jednou schopní se všem nynějším problémům zasmát a třeba i někomu poradit.

Přeji všem těhulkám a novopečeným maminkám zdravé a hodné děti a hlavně pevné nervy a pevnou vůli!

Štastný nový rok 2015 vám přeje vaše bloggerka Zdeňka

30.12.2014 12:56

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist