Ukojené

MÁMA LIVE! KATEŘINA … jsme s malou obě dvě! Je klidno, vyhověno, co do očekávání splněno, utišeno, nasyceno.

Foto z ateliéru Fotopromě.cz


Dcera ukojila svou potřebu mateřského mléka a našeho nočního tulení s kojením i hlasitého dožadování se prta prta. A mně se podařilo ukojit touhu kojit, co to půjde, a užít si dosytosti jednu z nejhezčích ženských rolí. Navíc se vše tentokrát odehrálo jak z říše snů. V to jsem ani nedoufala, a kdo chcete, poslyšte proč: Prognózy za obou těhotenství nebyly nejlepší co do budoucí laktace. Očekával se můj zdravotní propad. Měla jsem u gynekoložky v kartě připravený recept na přípravek k zastavení tvorby mateřského mléka (myslím, že to byl Dostinex), kdybych musela začít náhle užívat léky na rozhýbání svého pohybového aparátu po císaři nebo léky proti bolesti nebo antirevmatika. Zaplaťbůh nebyly potřeba! A paradoxně housera mám teď, když už nekojím.

Musím ale říci, že jsem celkem ráda sáhla po lécích na uvolnění svalů, protože průběh mé současné akutní blokády páteře je co do intenzity i bolesti s léky mnohem mírnější než vloni bez nich. – Nedoufala jsem ani proto, že jsem se obávala rozkojení po plánovaném operativním porodu v celkové narkóze. Absence kontrakcí a přirozenějšího rozběhnutí hormonálních procesů mě znervózňovala. Poměrně dlouho jsem byla na JIP za občasného donášení dcery k přiložení. Přihodíme ještě absenci bondingu bezprostředně po porodu – tedy toho za vědomí maminky – dcera na mé přání k mému prsu přiložena byla. A mě, jak mohl, zastoupil Lukáš. U Toma jsem se přeci jen pokoušela normálně rodit a hodně přes tři desítky hodin kontrakcí roztočily takový hormonální kolotoč, že jsem kojila už na JIP.

Přestože jsem dlouho vypadala jako bílá paní (prý se tomu slangově mezi lékaři říká, že jsem byla „vylitá“ – tedy velká ztráta krve, celková únava a málo železa), kojení šlo zpočátku až zázračně skvěle. – Další obava přišla krátce po povití Káti, kdy jsem se začala ptát, kde jen tady vezmu klid a hlavně čas na kojení? S tak malým batoletem, jakým byl po příchodu z porodnice Tomáš, jsem mohla sotva kdy kojit půl hodiny nebo i déle v klidu, tichu, bez vyrušení. Nemyslím, že jsem kojila dceru silou vůle (moc jsem chtěla i u Tomáška, ale s ním se tak nedařilo). Spíše zafungovalo moje podstatně vyšší až vysoké mateřské sebevědomí, nepanikaření, absence nejistoty a taky přerovnání hodnotového žebříčku – patrně.

Kojení jsem podřizovala vše a nic mi nepřišlo tak důležité. – Když se mohl někdo bližní věnovat Tomáškovi, hned jsem šla do klidu kojit. – Zřídila jsem v knihovně dvě poličky s knížkami pro Toma, dala před ní pěnovou podložku a vždycky jsem ho usadila k nějaké jeho oblíbené a sedla si kojící vedle do křesla. – Přehodnotila jsem svoje vize o televizi a malém dítěti. Když nešlo Tomáška nějak jinak klidněji zabavit, pustila jsem mu dětskou TV stanici pro absolutní začátečníky, vypnula zvuk a stručně komentovala, co se tam děje. – Mnohokrát Tomáš kojil se mnou – Boba nebo Bobka.

Druhé dítě s ročním starším sourozencem přineslo významnou změnu. Užívala jsem si noční kojení a nikdy jsem se ho nevzdala až do úplného ukončení. V noci byl totiž zaručený klid a pro obě dvě to byla podstatně příjemnější doba. Budila jsem se k malé podstatně ochotněji než k Tomášovi, přiznávám se! U něj mi mnohdy padala hlava únavou, vstával v noci po dvou hodinách, jedl půl hodiny a obvykle jsem s ním celkem dlouho různě popocházela, vyháněli jsme bublinky ze žaludku, snažila s bránit ublinkávání. Byl snad stejně často nedojedený jako přejedený, nové mléko se mísilo v žaludku s tím starším nestráveným… a já se naučila rozpoznávat, co mu dělá dobře asi po dvou a půl měsících. Poté se vše pěkně stabilizovalo, ale za stejně dlouhou dobu se rozhodla Káťa, že chce mezi nás. A kojicí trable začaly nanovo.

Nová chuť mléka Tomáška neoslovila. Bylo mi špatně a tlačení dítěte na žaludek během kojení jsem nezvládala. Syn mě občas rozčíleně kousal. Nebyl spokojený a ani já ne. Tehdy jsem pochopila, že tandemové kojení nebude můj případ, že jednu laktaci ukončíme a další začnu s narozením druhého dítěte. Tomášek byl kojen sedm měsíců a mně se udělalo jako nekojící těhotné fyzicky mnohem lépe.

Dalším důvodem, proč myslím, že kojení teď prostě šlo lépe, je obecně můj lépe se držící zdravotní stav a hlavně porod bez stresu a strachu. Vůbec jsem se z něj tak dlouho nevylízávala. A taky jsem se snažila něco pro zdar udělat: Od osmého měsíce těhotenství jsem namísto těhotenského čaje pila ten kojící. – Hodně jsem pila. Dopoledne klidně dva litry, odpoledne litr vody, kojicího čaje nebo Cara. V noci jsem pila po doušcích, protože po každém kojení jsem měla žízeň. K tomu jsem si často vařila polévky jako vydatnější verze tekutin. Nejčastěji zeleninové a po silném drůbežím vývaru mi teklo mléko skoro samo. – Celé kojení jsem obecně hodně jedla – měla jsem potřebu. A taky častou chuť na mák a další potraviny obsahující hodně vápníku. Vyhýbala jsem se nadýmavým potravinám, nejedla jsem pálivé, nepila samozřejmě šnaps ani sycené nápoje. – Dost jsem investovala do kvalitních kojicích podprsenek, které se mi vzhledově líbily. Připadala jsem si v nich velmi žensky, cítila jsem se příjemně a nic mi nikde nekoukalo z oblečení. Prostě mít ze sebe fajn pocit myslím taky přispělo. – Vůbec s nikým jsem o kojení nediskutovala a nenechala jsem si do něj mluvit.

Čtěte také:

Našly jsme si s dcerou způsob, který nám oběma vyhovoval a který hlavně skvěle fungoval, tak jsem se rozhodla nenechat se rozhodit žádnými radami, jak to dělat lépe, nebo proč to nedělat vůbec. – Jsem ráda, že i Lukáš podporoval mé poměrně dlouhé (určitě vzhledem k mému zdraví) kojení, byť měl ze začátku obavy, že „dělám trochu hrdinku“ ve prospěch malé a nemyslím tolik na sebe. Bez léků se to ale vážně obešlo a pozorovala jsem postupné změny z „vždyť už kojit fakt nemusíš“ (zaznělo poprvé, když před rokem dlel u mého lůžka na infuzi při blokádě zad a potom ještě několikrát) na „tak ji nakoj“, když se mu zdála malá neklidná, neutišitelná nebo když třeba upadla nebo když byla po očkování…

Mnohé, co by se dalo, jsem nedělala: Nepolykala jsem žádné doplňky stravy kromě těch, které užívám dlouhodobě na mé neduhy – to je vitamin D, který dostávají i malé děti do jednoho roka, a rozkousatelné tablety vápníku. – Nebyla jsem nejvzornější co do dodržování doporučení kvalitního kojení. Především v polohách – kojila jsem nejčastěji v leže na boku. Častěji jsem kojila z levého prsu, striktně jsem nestřídala levo, pravo… asi od Kačenčina půl roku nemusela odříhávat, a pokud mi krásně usnula v leže u prsu, prostě spala dál. Byla nicméně extrémně tolerantní dítě na mou stravu, nebyla blinkací, netrpěla na prdíky. – Nemazala jsem bradavky, „nevětrala je“, nepoužívala jsem kojicí polštář… – Namísto postupného odbourávání nočního kojení jsem odbourávala to denní. Přes den byla asi tak od roka Kačenka nenakojitelná.

Dost mě pobavil výraz alias rada „najděte nepodnětný kouteček“, tak ten jsem v tomto Batolelandu nedokázala najít. Třikrát se napila a poté začala pozorovat třeba rostlinu v květináči a tak dále. Postupem času už se sotva přes den napila. Kombinace jejího zájmu o okolní svět na úkor mého výstřihu s jejím živým bratrem časem přinesla výhradně noční kojení. Poslední měsíc se namísto buzení 2–3x za noc budila jen jednou a nakonec začala prostě jen spát. Vše velice přirozeně vyšumělo. Nastala ale i krátká fáze, kdy jsem se nehodlala smířit s tím, že je nastává jiná etapa a mám velkou holčičku.

Párkrát jsem se Kátě nabídla a nezájem. Nemusela jsem si zalepovat bradavky ani přicházet s historkami, kam se mléko podělo, ani spát v oddělené místnosti a nevím jak ještě všelijak ukončovaly kojení mé kamarádky. Klika! Už mám doma velkou holčičku. Už mám za sebou první noc bez dětí. Už jsem se ségrou vypila jednu lahev vína. Už nosím podprsenky s jednoduchými ramínky a neodklápěcími košíčky. Už nespím v kojicích nočních košilích. Už se můžu pohodlně vyspat na břiše. Už je jediným kojícím členem naší rodiny Topinka, což je neteřino morčátko. Gratuluji Topince s Tondou k jejich morčecím dětem – Evičce a Vojtíškovi. Novopečené matce přeji, aby si taky užila jednu z nejkrásnějších (snad i mezi morčaty) rolí.

Mějte pěkné jarní dny! Nekojící Kateřina

20.4.2016 1:28

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist